Č. 9341.

Obecní volby: * Není nezákonné, když dohlédací úřad podle § 53 řádu volení do obcí prohlásí za neplatnou volbu osoby pro nevolitelnost z důvodu pendentního řízení konkursního nebo vyrovnávacího (§ 3 č. 2 řádu volení), třebaže vzhledem k (ustanovení posledního odstavce § 3 osoba taková z účasti na hlasování vyloučena býti nemohla.
(Nález ze dne 24. června 1931 č. 9906). Věc: Rudolf R. v O. proti okresnímu úřadu v Opavě o volitelnost do obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím prohlásil okresní úřad v Opavě na základě § 53 řádu volení v obcích č. 75/19 volbu st-le za člena obecního zastupitelstva v O. za neplatnou, poněvadž dne 5. května 1929, kdy se volba konala, byl ve vyrovnávacím řízení. Vyrovnání bylo sice potvrzeno již usnesením krajského soudu v Opavě ze 3. května 1929, toto usnesení nabylo však moci práva až dnem 20. května 1929, načež teprve bylo vyrovnávací řízení prohlášeno za skončené. Nebyl tudíž st-l v den volby volitelným.
Stížnost na toto rozhodnutí podaná namítá především, že pro otázku volitelnosti jest rozhodným stálý seznam voličský z prosince 1928. V seznamu tom st-l byl řádně zapsán, měl tedy právo volební a úřad neměl ho prohlašovati nevolitelným. Podle toho stojí stížnost na stanovisku, že každý, kdo jest zapsán ve voličských seznamech, má již proto právo do obecního zastupitelstva voliti a tím i volenu býti. Názor tento jest však mylný.
V § 4 ob. řádu vol. se stanoví, že do zastupitelstva obecního mohou býti voleni, kdož — kromě jiných tam uvedených náležitostí — mají právo volební. Podle prvního odstavce § 3 vol. řádu ve znění zák. č. 253/22 jsou však z volebního práva vyloučeni: 1) kdož pravoplatným výrokem soudním zbaveni byli práva volně nakládati se svým majetkem; 2) kdož upadli v konkurs, pokud řízení konkursní trvá, jakož i ti, na jejichž žádost se provádí řízení vyrovnávací, pokud nebylo prohlášeno za skončené; 3) kdož pravoplatným rozsudkem soudu trestního odsouzeni byli pro takový zločin, přečin nebo přestupek, pro který dle platných ustanovení nastává ztráta práva volebního do obcí; 4) kdož jsou v donucovací pracovně.
Logickým důsledkem vyloučení z práva volebního bylo by ovšem vyloučení z hlasování při volbě ať důvod vyloučení z práva volebního je kterýkoliv. Zákon však důsledek tento neprovedl naveskrz, nýbrž stanoví v druhém odstavci § 3, že, předloží-li se volební komisi úřední doklad o tom, že volič, zapsaný do voličských seznamů, v den volby jest vyloučen z práva voliti podle ustanovení č. 1, 3 nebo 4, nesmí býti připuštěn k hlasování. Z hlasování není tedy vyloučen volič, vyloučený z práva voliti podle ustanovení § 3 č. 2.
Slovné znění tohoto předpisu mohlo by sváděti k domněnce, že osoby, uvedené pod č. 2, t. j. ti, kdož jsou v řízení konkursním nebo vyrovnávacím, mají právo voliti, kdyžtě zákaz připuštění k hlasování se na ně nevztahuje. Leč výklad tento sluší odmítnouti, neboť by jinak ustanovení č. 2 o vyloučení z práva voliti nemělo žádného smyslu. Mezi ustanovením prvého odstavce § 3 č. 2 a ustanovením druhého odstavce tohoto § je sice jakýsi rozpor, ale rozpor tento jest jen zdánlivý a zpráva ústavního výboru o předloze řádu volení do obcí (tisk 302), jej dostatečně vysvětluje.
Podle § 39 vol. řádu má o změnách, jež v zákonných náležitostech práva volebního nastanou po pravoplatnosti voličských seznamů, rozhodovati volební komise. Tato však nemá podle mínění ústavního výboru ani dostatek času ani dokladů, někdy pak ani dostatek potřebných odborných vědomostí, aby mohla s plnou objektivností a přesností posouditi, zdali pro nastalý vylučovací důvod zapsaný volič k volbě připuštěn býti má či nemá. Z těchto čistě technických příčin nalezeno bylo řešení kompromisní v ten způsob, že volič zapsaný ve voličských seznamech, ale z důvodů § 3 odst. prvního z práva volebního vyloučený, má býti vyloučen z hlasování jenom v případech č. 1, 3 a 4, kde není obtížno předložiti volební komisi o vylučujícím důvodu doklad úřední. Z toho však nelze vyvozovati, že zákon chce vyloučení z vol. práva v prvém odstavci, pod č. 2 stanovené v druhém odstavci téhož § zase zrušiti. Volič do seznamu voličského zapsaný a podle prvého odstavce č. 2 § 3 z vol. práva vyloučený, je sice fakticky k hlasování připuštěn, ale je připuštěn právě jen fakticky, aniž tím práva volebního nabývá. Ježto však volitelnost je podmíněna právem volebním (§ 4), není volitelným volič do seznamu voličského zapsaný, avšak pozbyvší podle § 3 odst. 1 č. 2 práva volebního.
Je tedy výtka, že pro volitelnost st-lovu při volbách, konaných dne 5. května 1929, byl rozhodným zápis do stálého voličského seznamu z prosince 1928, bezdůvodná.
Stížnost vytýká však nař. rozhodnutí nezákonnost ještě z jiného důvodu, tvrdíc, že důvod vyloučení z práva volebního podle § 3 odst. 1 č. 2 u st-le vůbec nenastal. Stížnost dovolává se ustanovení § 55 vyrovnávacího řádu (cís. nař. z 10. prosince 1914 č. 337 ř. z.), podle něhož má býti vyrovnávací řízení prohlášeno za ukončené, bylo-li vyrovnání soudem potvrzeno. Po názoru stížnosti není rozhodno, kdy soudní po- tvrzení vyrovnání nabylo právní moci, nýbrž záleží jen na tom, kdy bylo vysloveno, což stížnost vyvozuje z toho, že případné rekursy nemají odkladného účinku, takže dotčené soudní potvrzení je ihned vykonatelno. Rozhoduje-li však den, kdy potvrzení bylo vysloveno, pak st-l v den volby nebyl již v řízení vyrovnávacím, a nebyl tedy již z volebního práva podle § 3 odst. 1 č. 2 vol. řádu vyloučen, byl tedy volitelný a volba jeho je platna. — Ani těmto vývodům nemohl nss přisvědčiti.
V § 3 odst. 1 č. 2 řádu volení do obcí se stanoví, že z práva voliti jsou vyloučeni ti, na jejichž žádost se provádí řízení vyrovnávací, pokud nebylo prohlášeno za skončené. Ježto pak vyrovnávací řád rozeznává potvrzení vyrovnání (§ 49) a ukončení a zastavení vyrovnávacího řízení (§ 55), je zřejmo, že vylučovací důvod § 3 vol. řádu nepomíjí již pouhým potvrzením vyrovnáni, nýbrž podle výslovného ustanovení zákona teprve prohlášením vyrovnávacího řízení za skončené. A že by tato podmínka byla splněna již v den volby, který pro posouzení volitelnosti st-lovy jest rozhodným, ve stížnosti se netvrdí.

Citace:

č. 9341. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1027-1029.