Čís. 1859.
Odpůrčí řád (cís. nařízení ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák.).
Není třeba důkazu, že by exekuce naprosto nevedla k cíli, nýbrž stačí, že by dle stavu v době podání žaloby nevedla k úplnému uspokojení věřitele.
Odporovati lze i právním jednáním smíšeným, pokud byla bezúplatná. Převodní poplatky a útraty zřízení smlouvy nelze v tomto směru pokládati za úplatu.
(Rozh. ze dne 19. září 1922, Rv II 131/22.)
Věřitel žaloval o bezúčinnost smlouvy, jíž postoupil dlužník nemovitost žalovaným, vyhradiv si výměnek, a opřel žalobní nárok o § 3 čís. 1 odp. řádu. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nesprávné právní posouzení věci spočívá dle mínění dovolatelů v tom, že odvolací soud uznal odpůrci žalobu Albína D-a přípustnou, ač podle mínění dovolatelů žalobce nedokázal bezvýslednost exekuce podle § 8 odpůrčího řádu. Zjištěno jest, že žalobce vedl proti Aloisu S-ovi exekuci zabavením a prodejem svršků a že tato exekuce neměla výsledku. Zjištěno jest ovšem dále také, že Aloisu S-ovi přísluší proti žalovaným manželům Bedřichu a Marii S-ovým nárok na důchod měsíčních, předem splatných 60 K, a tu tvrdí dovolatelé, že žalobce ani se nepokusil, vésti exekuci na tento důchod svého dlužníka, pročež podle mínění dovolatelů není zde podmínek § 8 odpůrčího řádu pro jeho žalobu odpůrci. Dovolatelům nelze přisvědčiti. Podle § 8 odp. ř. jest Albín P. oprávněn k žalobě odpůrčí, pokud předpokládati dlužno, že exekuce do jmění Aloisa S-a nevedla by k úplnému uspokojení Albína D-y. Z jasného znění tohoto zákonného ustanovení plyne, že není třeba důkazu, že by exekuce naprosto nevedla k cíli, nýbrž stačí předpoklad, že by nevedla k úplnému uspokojení žalobcovu a že tento předpoklad musí zde býti v době podání žaloby. Poněvadž však důchod Aloisa S-a je splatný vždy jen částkou 60 K měsíčně a není zjištěno, že a mnoho-li měsíčních splátek po 60 K bylo v době podání odpurčí žaloby Albína D-a splatno a Aloisu S-ovi nezaplaceno, nelze, i kdyby exekuce na tento důchod Aloisa S-a byla dle § 330 ex. ř. přípustná, míti za to, že by vzhledem na útraty, které by vzešly vedením exekuce, byl žalobce Albín D. měl z ní v době podání této odpurčí žaloby vůbec nějaký hmotný prospěch. Dle zjištění nižších soudů má byt i důchod Aloisa S-а jen cenu 800 K ročně, takže by dle § 330 ex. ř. byla exekuce přípustná jen do výše 300 K ročně. Čekati s podáním odpůrčí žaloby tak dlouho, až by vyčerpal exekuční prostředky k dobytí celé své pohledávky, nebyl povinen, neboť odpůrčí řád neobsahuje takové povinnosti, naopak omezuje v § 3 právo žalobní na dvouletou lhůtu, kterou v § 9 jen za podmínek tam uvedených prodlužuje o další dva roky. Dovolatelé snaží se dále dokázati, že odvolací soud neprávem užil ustanovení § 3 čís. 1 odpůrčího řádu. Dovolatelé projevují mínění, že smlouva o zřízení důchodu je smlouvou úplatnou, a že tedy nelze jí odporovati na základě odstavce čís. 1 § 3 odp. ř., předpokládajícího neúplatná opatření dlužníkova. Dovolání jest nedůvodné. Poukaz dovolatelů na § 1267 obč. zák. nemůže míti úspěch, neboť v tomto § 1267 jest uvedeno, že smlouva jest úplatnou nebo neúplatnou podle toho, slíbeno-li vzájemné plnění čili nic; tím však není vyloučena možnost smlouvy smíšené, sestávající částečně z jednání úplatného a částečně z neúplatného poskytnutí majetkové výhody jednou smluvní stranou druhé. Takovouto smíšenou smlouvou je právě odstupní smlouva, uzavřená mezi Aloisem S-em a dovolateli, neboť tito převzali sice touto smlouvou vzájemná plnění, ale podle skutkových zjištění soudů nižších tato plnění neodpovídají hodnotě plnění Aloisa S-a a dle úmyslu stran, ze skutkových zjištění soudních zřejmého, neměla jí odpovídati, poněvadž právě co do rozdílu hodnot zamýšlely obě strany neúplatné poskytnutí majetkové vývody dovolatelům. Že tento úmysl stran nebyl v tomto sporu tvrzen, jest nerozhodno; že výsledek předsevzatých průvodů dokázal pravý opak, jest nesprávno. V § 30 čís. 1 odpůrčího zákona ze dne 16. března 1884 čís. 36 ř. zák. bylo výslovně uvedeno, že odporovatelnost podle tohoto zákonného ustanovení vztahuje se i na ony smlouvy dlužníkovy, jež jsou smíšeny z úplatných a neúplatných, pokud jeví se býti neúplatnými. Toto výslovné zákonné ustanovení nebylo do § 3 čís. 1 nového odpurčího řádu z roku 1914 pojato jen proto, poněvadž se rozumí samo sebou. Smlouvě odstupní, nahoře uvedené, lze tudíž podle § 3 čís. 1 odp. ř. odporovati potud, pokud přichází v úvahu jako smlouva neúplatná, tedy v příčině oné části hodnoty nemovitostí, pokud se týče polovice nemovitostí a příslušenství jejich, jež převyšuje dluhy a břemena, dovolateli ve smlouvě té převzatá. V těchto mezích byli dovolatelé Aloisem S-em obdarováni ve smyslu § 3 čís. 1 odp. ř., tím byl Albín D. jako jeho věřitel poškozen a účelem jeho odpůrčí žaloby jest, odstraniti překážky, jež brání jeho uspokojení. Mínění dovolatelů, že převodní poplatky 1405 K a útraty řízení smlouvy odstupní 651 K 80 h měly býti sraženy s ceny nemovitostí, jest mylné, neboť tyto závazky vzešly sice dovolatelům následkem uzavření smlouvy odstupní a jmění jejich bylo jimi zmenšeno, ale nebyla to břemena, jež by byli smlouvou onou převzali na srážku z postupní ceny, pročež nemůže býti na ně vzat zřetel při zodpovědění otázky neúplatnosti smlouvy dle § 3 čís. 1 odp. ř.