Čís. 987.

Při koupi práv z vynálezu, jehož předmět podléhá cejchování (váhy), neručí zcizitel bez zvláštní úmluvy za to, že bude cejchování povoleno.
(Rozh. ze dne 22. března 1921. Rv I 78/21.)
Žalovaný koupil od žalobce veškerá práva plynoucí z jeho vynálezu, týkajícího se zvláštního systému váh. Část kupní ceny zaplatil ihned. zbytek měl zaplatiti dne 1. prosince 1919 s tím, že kdyby včas nezaplatil, má žalobce právo smlouvu zrušiti a svým patentem volně nakládati. Rozhodnutím čsl. ústředního inspektorátu pro službu cejchovní ze dne 28. května 1919 bylo vysloveno, že systém nerovnoramenné váhy se škálou a měnitelnými běhouny — patent žalobcův — nelze připustiti k užívání ve veřejném obchodě z důvodu nutné ochrany veřejné důvěry, že však ústřední inspektorát pro službu cejchovní nestaví se proti výrobě a uží-
vání váhy k účelům čistě soukromým. Žalobě o doplatek kupní ceny bylo soudy všech tří stolic vyhověno, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalovaný koupil od žalobee, jak doznává, veškerá práva plynoucí
z jeho vynálezu týkajícího se váh a přihlášeného k patentování dne 22. března 1916; předmětem koupě bylo tedy právo, nikoli fysická věc (váhy). Ovšem i práva jsou věcmi po rozumu předpisů §§ 922 a 923 obč. zák. o správě, neboť § 292 obč. zák. nazývá je také věcmi, ovšem nehmotnými, a tu žalovaný uplatňuje ještě v dovolání, že je tu případ § 923 obč. zák., že prý totiž předmětu vynálezu — tedy váhám — nedostává se vlastnosti, kterou on při koupi předpokládal a nezbytně předpokládati musil, t. j. způsobilosti k cejchování, ježto mu příslušný úřad cejchování vah dle vynálezu zhotovených nepovolil. On zaměňuje tedy předmět vynálezu s právem z vynálezu, které jedině koupil. Ale o vadě koupeného práva nemůže býti ani tehdy řeči, i kdyby se nepovolení cejchu zaměňovati mohlo s nezpůsobilostí k němu, k čemu podotknouti dlužno, že sám žalovaný následuje tu cejchovní inspektorát, váhy na výsost chválí, a že dle něho cejch nebyl povolen jen z důvodu nutné ochrany veřejné důvěry, ač konstrukce je výborná. Nejde tu tedy o vadu koupené věci (práva k zužitkování vynálezu), nýbrž o budoucí událost, kterou žalovaný při koupi, jak tvrdí, předpokládal, která však se nedostavila. Pakliť však tak, pak to není případ správy, nýbrž případ t. zv. kondikce causa data causa non secuta, jejíž typický příklad uvádí § 1247 obč. zák.: očekává se jistý budoucí výsledek, dostavení se tohoto výsledku jest podmínkou smlouvy, avšak výsledek se nedostaví. Arci kondikce předpokládá, že už plněno bylo a že se žádá vrácení, rozumí se ale, že nebylo-li ještě plněno, nelze splnění žádati a o ten případ zde by šlo. Jde tedy o to, zda-li tu povolení
cejchu bylo učiněno podmínkou smlouvy. Podmínka ta nemusí sice položena býti výslovné, ale musí se věci míti tak, že je zřejmo, že ji strany obmýšlely, že onen budoucí výsledek oboustranně předpokládaly a jen a jen za tohoto předpokladu smlouvu uzavřely. Je-li tento výsledek (úspěch) pouze pohnutkou nebo účelem jedné strany, proč v smlouvu vchází, avšak ona ho neučiní, jak § 901 obč. zák. praví, »výslovně« t. j. zřejmě či zřetelně podmínkou, bud si tedy výslovně nebo mlčky po rozumu § 863 obč. zák., pak nemá takový jednostranně očekávaný, ale nevyjádřený budoucí effekt pro smlouvu žádného významu, jak cit. § 901 obč. zák. výslovně stanoví. V daném případě koupil žalovaný dne 18. února 1919 práva z vynálezu k patentování dne 22. března 1916 přihlášeného; kdyby byl v čas koupě patent ještě nebyl udělen, pak by bylo bývalo zřejmo, že smlouva byla uzavřena pod předpokladem, že patent udělen bude, a byl by tu případ řečené kondikce, kdyby očekávání to bylo selhalo a patent udělen nebyl. Strany proto, aby šly jistě, čekaly, až žádost za patentování bude vyřízena, a uzavřely smlouvu teprve, když patent udělen byl. Ale tento příklad v případě samém obsažený, dokumentuje jasně, čeho k naší kondikci třeba, a že tu podmínky její nejsou. Neboť o cejchování nebylo žádné řeči, sám žalovaný netvrdí, že se o něm i jen slůvkem zmínil, praví jen, že bezpečně předpokládal, že úřad váhy
cejchem opatří, pak ale naň dopadá § 901 obě. zák. celou svou tíhou; musí nésti následky toho, že to nevyjádřil, musí si škodu, že se stran hospodářského (finančního) úspěchu vynálezu a tudíž kupní smlouvy zklamal, přičísti sám. Žalovaný po patentování vynálezu práva z něho koupil a teprv potom sám o uděleni cejchu zakročil, úřad však cejchu neudělil, takže vynález nemohl zužitkován býti pro veřejný obchod, nýbrž jen pro soukromou potřebu, a žalovanému se nezdá, že tento výtěžek odpovídá jeho nadějím, podle kterýchž vyměřil oběti vynaložené na získání vynálezu. To je ale věc, která se při každé odvážné smlouvě přihoditi muže, kdo odvážnou smlouvu činí, musí na to být připraven, o křivdě nelze mluviti. Že by tu šlo o sázku, jak dovolání míní, že by tedy smlouva byla nežalovatelná dle § 1271 obč. zák. o tom nemůže býti řeči. Je to smlouva odvážná dle § 1267 a 1276 obč. zák.

Citace:

č. 968. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 215-216.