NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8465 —
Č. 8465.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí:* Strana, která nepodala včas přiznání k dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí, pozbývá dle § 16 odst. 2 dávkových pravidel č. 143/22 nároku na uznání připočítatelných nákladů dle § 8 těchto pravidel a nemůže ani vytýkati, že úřad, vyměřuje dávku z přírůstku hodnoty, ohledně připočítatelných nákladů si neopatřil potřebných pomůcek.
(Nález ze dne 28. února 1930 č. 3228.)
Věc: František Sch. v L. (adv. Dr. Adolf Hoffmeister z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Kupní smlouvou ze 3. února 1925 a dle dodatku z 2. dubna 1925 prodal st-1 statek v Č. za 650 000 Kč. Plat. rozkazem ze 7. července 1927 bvla z převodu toho vyměřena dávka na podkladě nabývací ceny 343 000 Kč dle smlouvy z 2. prosince 1922, k níž připočteny náklady částkou 158 000 Kč a zcizovací ceny 650 000 Kč. Odvolání, — Č. 8465 —
v němž namítáno, že nebyly uznány všechny účtované náklady dle § 8 dávk. prav., žal. úřad nevyhověl, poněvadž podle § 16 odst. 2 pravidel nemá vůbec na uznání připočtu nároku strana, která nepodala v dané jí lhůtě přiznání k dávce; to se stalo v daném případě, neboť porovnáním podání strany z 30. července 1925 s podáním z 19. srpna 1925 jest prokázáno, že strana nepředložila přiznání k dávce v dané jí 14denní lhůtě. Nemá proto také nároku na účast při zjišťování nákladů a práva námitky jich nepřiměřenosti, když vyměřující úřad přes zmíněnou preklusi v podání přiznání k dávce vzal při vyměřování dávky přípočty v úvahu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil toto:
Na sporu jest otázka, zda žal. úřad právem odepřel při vyměřování dávky přihlížeti k dalším ještě nákladům podle § 8 dávk. prav. připočítatelným, jež strana v adm. rekursu uplatňovala. Žal. úřad odepřel k nákladům těm hleděti, poněvadž strana nepodala přiznání k dávce včas, a tím nároku na uznání jich pozbyla. Strana namítá, že žal. úřad nepodal průkazu, že přiznání k dávce podáno pozdě, ježto průkaz o doručení výzvy k podání přiznávky k dávce z 10. července 1925 není ve spisech.
Podle obsahů spisů je však nepochybno, že strana vyzvání ono měla již — jak uvádí ve stížnosti — dne 23. července 1925, dojista však nejpozději dne 30. července 1925, kdy žádala o prodloužení lhůty k podání přiznání k dávce. Bylo-li však přiznání to, jak nesporno, podáno až 20. srpna 1925, pak bylo podáno zřejmě po uplynutí 14denní lhůty, stanovené ve výměru ze dne 10. července 1925, a tedy pozdě.
St-1 má ovšem za to, že prekluse přes to nenastala 1. proto, že podal 30. července 1925, tedy ještě ve lhůtě 14denní, stanovené k podání přiznávky vyzváním úřadu z 10. července 1925, žádost za prodloužení této lhůty, čímž běh lhůty byl zastaven. Tento názor však jest nesprávný, neboť strana na prodloužení lhůty nemá nároku a podání žádosti za prodloužení lhůty nestaví běhu této lhůty, jak opětně již nss-em vysloveno na př. v nál. Boh. A 2785/23. Nestaví-li však podání žádosti za prodloužení lhůty k podání přiznávky běhu této lhůty, pak je lhostejno, zda žádosti této dostalo se vyřízení zvláštního či teprve zamítavého vyřízení v platebním rozkaze; 2. proto, že byla prekluse prominuta jednak tím, že úřad učinil na st-le ještě dotaz ze 6. března 1926 o zcizovací hodnotě, jednak tím, že za základ vyměření dávky položil některá data uvedená v přiznání. Ani v tom nemá st-1 pravdu. Vyzváním ze 6. března 1926, aby st-1 se vyjádřil o zcizovací hodnotě prodané nemovitosti ve smyslu § 17 dávk. prav., nebyla nijak dotčena prekluse st-le, nastalá dle § 16 odst. 2 dávk. prav. co se týče připočítatelných nákladů dle § 8 dávk. prav., již proto, že dotaz onen měl za předmět zcizovací hodnotu prodané nemovitosti, prekluse týkala se však připočítatelných nákladů dle § 8 dávk. prav., tedy zvláštní výhody, ohledně jejíhož uplatnění mají dávk. pravidla specielní předpis v § 16 odst. 2.
Ani v tom, že úřad za základ výměry dávky položil některé údaje přiznání, nelze spatřovati prominutí prekluse st-le stran dalších uplatňovaných přípočtů, neboť tím, že úřad o své újmě k některým z uplatňovaných nákladů přihlíží na základě údajů strany, učiněných v přiznání, — Č. 8466 —
ani není vysloveno, že přiznání podáno včas, ani není přiznán nárok strany na uznání připočtu, k nimž vzat zřetel.
Pokud konečně stížnost vytýká, že úřad neměl pro rozhodnutí o připočítatelných nákladech po ruce vůbec žádných pomůcek, sluší na to podotknouti, že podle § 16 odst. 2 dávk. prav. dlužno okolnosti, na základě kterých se činí nárok na výhody, zejména na přípočty, v přiznání uvésti, jinak k nim při vyměření dávky nebude hleděno. Podle tohoto předpisu tedy neuplatněním připočtu v přiznání včas podaném nárok na jejich uznání vůbec zaniká a nemůže tedy strana takto prekludovaná ani vytýkati, že úřad v tomto směru při vyměření dávky neměl pomůcek. Žal. úřad tudíž právem nepřipočetl další st-lem požadované náklady dle § 8 dávk. prav. k nabývací hodnotě prodané nemovitostí následkem nastalé prekluse dle § 16 odst. 2 dávk. prav.

Citace:

č. 8465. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 464-466.