Č. 5874.

Státní zaměstnanci: * Oběžník min. fin. z 5. dubna 1921 č. 3137 pres., přiznávající výhodu propočtení služební doby i těm státním zaměstnancům, kteří byli do státní služby přijati v době po 1. září 1919 do 31. prosince 1920, není právní normou, z níž by mohl nárok takový býti odvozován.
(Nález ze dne 17. září 1926 č. 18620).
Věc: Koloman M. v S. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o propočtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Žádost st-le, berního oficiála v S., za zápočet válečných let a advokátní služby zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, poněvadž st-l nastoupil státní službu až po 1. září 1919.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
St-l, uznávaje, že podle vl. nař. č. 666/1920 mají nárok na propočítání služ. doby jen stát. zaměstnanci, kteří před 1. zářím 1919 byli ve stát. službě, namítá, že podle oběžníku min. fin. z 5. dubna 1921 č. 3137 pres. mají nárok na tuto výhodu i ti zaměstnanci, kteří byli do stát. služby přijati v době po 1. září 1919 do 31. prosince 1920, a opírá tudíž svůj nárok o tento oběžník. Výnos tento nemá však povahy právní normy, neboť nebyl vůbec publikován a jest dle obsahu svého zřejmě jen vnitřní instrukcí, určenou pro podřízené úřady. V této své vlastnosti nemůže cit. oběžník založiti právní nárok jednotlivého zaměstnance na určité výhody. Že by zmíněný oběžník byl individuelním aktem správním, st-L ani netvrdí; nemůže proto z něho čerpati právní nárok na propočítání služ. doby. Také bodu 1 § 6 zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb. se dovolává st-l neprávem již proto, že toto zákonné ustanovení, jak jest z nadpisu i obsahu jeho patrno, jedná o jmenování, ustanovení, přeřadění nebo postupu do vyšší kategorie, takže nelze z něho dovozovati právní nárok na započtení služ. doby. — —

Citace:

č. 5874. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 285-286.