NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8511 —
Č. 8511.

Pojištění pensijní: * Základem pro rozvrh drahotních přídavků k důchodům podle zákona o pensijním pojištění mohou býti ve — Č. 8511 —
smyslu vl. nař. č. 245/26 jen premie, připadající na toho kterého zaměstnavatele za správní rok 1926.
(Nález ze dne 20. března 1930 č. 1512.)
Věc: Prvá novoměstská banka, úč. spol. v N. M. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zem. úřadovna Všeob. pens. ústavu v Bratislavě předepsala výměrem z 28. března 1927 st-lce příspěvky na úhradu drah. přídavků k důchodům podle zák. o pens. pojištění. Župní úřad v Bratislavě zamítl rozhodnutím z 8. června 1927 námitky banky a potvrdil hořejší výměr zemské úřadovny. — — — —
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání banky. — — — —
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
O drahot. přídavcích k důchodům podle zák. o pens. pojištění, pokud se týče o úhradě jich vydáno bylo postupem času několik předpisů. Prvním předpisem takovým bylo nař. vl. č. 342/20, opírající se o zák. č. 337/20, které se vztahovalo na drah. přídavky vyplacené důchodcům za dobu od 1. ledna 1920 až do 31. prosince 1921, další normou byl zák. č. 299/21, upravující drah. přídavky za dobu od 1. ledna 1921 až do 31. prosince 1921. Následoval pak zák. č. 399/22, kterým působnost zák. č. 299/21 byla prodloužena až do nové úpravy, již provede vláda nařízením. Takovými dalšími nařízeními jsou vl. nař. č. 271/24, normující úhradu.drah. přídavků vyplacených během správních let 1923 a 1924, vl. nař. č. 29/26, vztahující se na správní rok 1925, a konečně vl. nař. č. 245/26, mající na zřeteli jen úhradu přídavků vyplacených během správního roku 1926.
Ze znění cit. předpisů vysvítá, že úhrada drah. přídavků k důchodům nebyla pro ta která léta řešena stejně. Kdežto pro správní léta 1920, 1921 a 1922 úhrada se vyměřovala určitým procentem v poměru celých prémií předepsaných v těchto správních letech, nebyly v letech pozdějších u Zem. úřadovny Všeob. pens. ústavu v Bratislavě za základ výpočtu příspěvků vzaty celé premie v tom kterém správním roku předepsané, nýbrž určitý jejich zlomek a to pro rok 1923 1/5, pro rok 1924 2/5 (srovnej vl. nař. č. 271/24), ve správním roce 1925 3/5 (vl. nař. č. 29/26) a ve správním roce 1926 4/5 prémií (vl. nař. č. 245/26). Také rozvrhové procento postupně bylo zvyšováno: obnášeloť v roce 1922 4 1/2% prémií, v roce 1923 7 1/4%, v roce 1924 10%, 1925 13 1/2% a v roce 1926 již 16 1/2%. Byl tedy klíč pro úhradu drah. přídavků za jednotlivá léta vyplacených různý a to nejenom co do stanovení rozvrhového procenta, nýbrž i co do základu, z něhož zmíněné procento se vypočítávalo.
Na daný případ vztahuje se posléz uvedené vl. nař. č. 245/26, normující úhradu drah. přídavků k důchodům podle zák. o pens. pojištění — Č. 8511 —
vyplacených důchodcům během správního roku 1926 v ten rozum, že se úhrada rozvrhne na zaměstnavatele jako členy pens. ústavu »v poměru prémií v tomto správním roce předepsaných« a to v ten způsob, že dlužno premie předepsané u zem. úřadovny Všeob. pens. ústavu v Bratislavě jak při stanovení rozvrhového procenta (které v roce 1926 obnášelo 16 1/2%) tak při rozvrhu na jednotlivé zaměstnavatele k této úřadovně příslušné čítati 4/5.
Na sporu je v konkrétním případě, jaký význam a dosah mají slova »v poměru prémií v tomto správním roce předepsaných«, použitá ve shora cit. předpise.
Srovnávají-li se texty jednotlivých norem postupem času vydávaných, je z nich vidno, že posléz uvedené vl. nař. č. 245/26 slova »v poměru prémií v tomto správním roce předepsaných« převzalo z dřívějších norem. Totéž znění vykazuje již § 6 vl. nař. č. 342/20, opakuje se pak i v § 7 zák. č. 299/21 jakož i čl. I. vl. nař. č. 271/24 a č. 29/26.
Žal. úřad schválil, že v daném případě podle právě cit. předpisu byly vyměřeny st-lce 16 1/2%ní příspěvky k úhradě drah. přídavků ze 4/5 premií, které byly předepsány v roce 1926, nejen za správní rok 1926, nýbrž i za předešlá léta 1922 až 1925, vycházeje z právního názoru, že pro výměru příspěvků těch je směrodatné, že premie byly předepsány ve správním roce 1926 (nikoli na tento rok), při čemž dovolává se slovného znění shora cit. vl. nař. Tuto argumentaci napadá stížnost jako nesprávnou, dovozujíc naopak, že pro výpočet úhrady přídavků vyplacených během správního roku 1926 lze bráti v počet pouze premie předepsané za tento správní rok.
Nss přiklonil se ke stanovisku zastávanému stížností, ježto podle jeho názoru svědčí proti výkladu textace vl. nař. č. 245/26 žal. úřadem, že směrodatným je pouze předpis prémií ústavem ve správním roce 1926 bez ohledu na dobu, za kterou se premie předpisují, tyto úvahy:
Základní myšlénkou rozvrhu úhrady vyplacených drah. přídavků k důchodům podle zák. o pens. pojištění je podle znění vl. nař. č. 245/26 stejnoměrné rozvržení úhrady této na jednotlivé členy — zaměstnavatele v poměru pojistných premií je zatěžujících. Při stanovení této úhrady nepočítalo přirozeně vl. nař. s případy abnormálními, v nichž se zaměstnavatelům předpisují pojistné premie připadající na dobu více než jednoho správního roku, jako se stalo v daném případě. Z pojmu stejnoměrného zatížení všech členů-zaměstnavatelů vyplývá důsledek, že příslušná norma má tu na zřeteli postup normální čili konkrétně řečeno, že úhrada přídavků drahotních postihuje roční příspěvky pojistné připadající na dotyčný správní rok, za který se úhrada požaduje.
Výkladu tomuto nasvědčují i materialie k § 7 zák. č. 299/21, jehož znění v podstatě bylo převzato do dalších norem upravujících tuto materii. Uvádí-li důvodová zpráva k osnově tohoto zák. odhad celkového nákladu připadajícího na příspěvky u Všeob. pens. ústavu pro rok 1921 ve vztah k »očekávaným ročním premiím«, dává tím zřejmě výraz myšlénce, že úhradu hledati sluší v ročních prémiích připadajících na tento — Č. 8512 —
určitý správní rok. Že zákonodárce tu neměl a nemohl míti na zřeteli abnormální případy, kde se zaměstnavateli předpisují ústavem zadrželé pojistné premie za časové období více než jednoroční, zdá se bytí nepochybným.
Názor žal. úřadu, že směrodatnou je jedině skutečnost, že ústav předepsal ve správním roce 1926 členu-zaměstnavateli premie pojistné třebas i za více let, není však ani v souladu s positivními normami vl. nař. č. 16/23 o úpravě pens. pojištění zaměstnanců na Slov. a v Podk. Rusi, které bylo vydáno podle zák. č. 484/21.
Dle § 33 cit. vl. nař. platí se za každý měsíc služného (příspěvkový měsíc) pevné premie podle číselně stanoveného tarifu třídního, které dle § 34 jsou splatny předem prvního dne každého kalendářního měsíce, a není povinnost platiti premie závislá na předchozím vydání příslušných výměrů (§ 35 odst. 6). Dle 6 odstavce § 73 téhož nař. má zem. úřadovna přijetí každé přihlášky osob pojištěním povinných jak zaměstnavateli tak i zaměstnanci ve 14 dnech potvrditi, leč že by v této lhůtě byl vydán výměr, jímž se ohláška vyřizuje. Z ustanovení těchto vyplývá, že není třeba formálního předpisu prémií, poněvadž má každý zaměstnavatel ex lege povinnost premie pojistné, jichž výši si může vypočísti, předem zaplatiti, aniž by vyčkával vydání formelního plat. výměru.
Také tato úvaha nutí k závěru, že pro rozvrh úhrady nemůže býti směrodatnou pouze skutečnost, že ústav vydal v určitém správním roce (v daném případě v roce 1926) formální předpis pojistných premií beze všeho ohledu na správní období, za které se premie mají platiti.
Konečně nelze mlčením ani přejíti skutečnost, že by při opačném nazírání žal. úřadu výše příspěvků zaměstnavatelových závisela na labilní skutečnosti časové, kdy ústav přikročí k předpisu premií, čímž by právní posice zaměstnavatelů byla určována různě podle náhodného momentu časového, který volil ústav pro předpis premií.
Ze všech těchto úvah dospěl nss k závěru, že výrok žal. úřadu spočívá na mylném výkladu vl. nař. č. 245/26.

Citace:

č. 8511. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 566-569.