NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5248.

Státní zaměstnanci: Státní zaměstnanec mající služební místo v Praze nemá za komise, konané za platnosti zákona č. 114/1920 o Velké Praze v zem. ústavě pro choromyslné v Bohnicích, nároku na příplatek k dietám podle výnosu min. fin. z 15. června 1920 č. 5034 pres.
(Nález ze dne 30. prosince 1925 č. 9607/24.)
Prejudikatura: Boh. 4171 adm.
Věc: Otto V. a spol. v Praze proti ministerstvu spravedlnosti stran diet.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána Aloisem K. a Josefem S., odmítá se jako nepřípustná; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lé, vesměs státní zaměstnanci se služ. místem v Praze, účtovali v cestovních denících za měsíc listopad 1923 za komise konané v zem. ústavu pro choromyslné v B. diety ve výměře stanovené výnosem min. fin. z 15. června 1920 č. 5034 pres. Rozhodnutím presidia vrch. zem. soudu v Praze z 13. prosince 1923 nebylo však st-lům vyhověno, nýbrž byly jim přiznány diety ve výši plných původních diet bez příplatku stanoveného cit. výnosem min. fin. Odvolání st-lů zamítnuto nař. rozhodnutím min. sprav. — — — —
Nss nemohl dáti stížností za pravdu. Zákonem ze 6. února 1920 č. 114 Sb. sloučeny byly sousední obce a osady — mezi nimi též B. — s hlavním městem Prahou v jednu obec a to podle zák. z 22. prosince 1920 č. 692 Sb. s účinností od 1. ledna 1922. Není tedy sporno, že komise konané v měsíci listopadu 1923 v zemském ústavě pro choromyslné v B. byly konány v obvodu obce Velké Prahy. Nss vyslovil však již ve svém nál. Boh. 4171 adm., že pokud jde o výnos min. fin. z 15. června 1920, který upravil »cestovní požitky státních zaměstnanců při služ. cestách mimo služební místo«, jest služ. místem rozuměti obec, v níž leží úřední sídlo státního zaměstnance. Na tomto právním názoru trvá nss i v daném případě. Nevztahuje se tedy cit. výnos min. fin. vůbec na služ. cesty ve služ. místě zaměstnancově a nemohou proto st-lé právem opírati svůj nárok na diety právě za takovéto cesty o tento výnos. Na tom nemění ničeho okolnost, že B. v době, kdy byl citovaný výnos vydán, byly samostatnou obcí, kdyžtě jest pro posouzení důvodnosti uplatňovaného nároku jedině směrodatnou skutečnost, že byly B. v době konání komisionelního jednání již součástí Velké Prahy a že tudíž komise, o něž běží, nebyly konány mimo služební místo st-lů. — — —

Citace:

Č. 5248. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 749-750.