NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Č. 12039.

Stavební právo (Praha): Jak má postupovati min. práci, schvalujíc opětně přehledný plán regulační a zastavovací, bylo-li původní schválení nss-em zrušeno?
(Nález ze dne 21. září 1935 č. 18016/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10647/33.
Věc: Josefa D. a spol. (adv. Dr. Adolf Hoffmeister z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Rozhodnutím ze 7. května 1929 potvrdilo min. prací podle § 10 zák. č. 88/1920 Sb. dílčí přehledný regulační a zastavovací plán pro část území Nuslí, Pankráce, Michle, Krče, Bráníku, Podolí, Hodkoviček a Malé Chuchle tak, jak se na něm usnesla státní regulační komise, a prohlásilo, že tím jsou vyřízeny námitky a připomínky proti plánu podané. Ke stížnosti podané do tohoto rozhodnutí dnešními st-li jako spolumajiteli velkostatku1 v N. zrušil nss nál. Boh. A 9663/32 rozhodnutí toto pro vady řízení, jež shledal v tom, že k motivovaným námitkám st-lů, že projekt nákladového nádraží, jež podle potvrzeného plánu má býti zřízeno na jejich pozemku č. kat. .. na Pankráci, je vůbec neproveditelný, resp. že je v dohledné době neuskutečnitelný, žal. úřad nezaujal věcné stanovisko, jak bylo jeho povinností, vyplývající z ustanovení § 10 zák. č. 88/20 Sb., kterémužto procesnímu požadavku nebylo vyhověno tím, že žal. úřad poukázal na dohodu, kterou v příčině tohoto projektu uzavřel s mim. žel.
V důsledku tohoto zrušovacího nál. vydalo žal. min. nové, dnes nař. rozhodnutí, jímž shora uvedený plán znovu potvrdilo tak jako v rozhodnutí původním, námitky dnešních st-lů opětně zamítlo a připojilo ještě tento dodatek: Úpravy vltavského pobřeží, zakreslené v potvrzeném plánu, jsou jen potud právně závazný, pokud nebudou v rozporu s rozhodnutím min. prací (se stav. povolením), kterým bude návrh na úpravu téhož pobřeží — podle vodocestného zák. již projednaný — podle téhož zák. pravoplatně schválen. V případě, že právě potvrzený přehledný plán tohoto pobřeží byl by snad v rozporu s dotčenými projednaným vodocestným projektem, až bude schválen, bude věcí státní regulační komise, aby svůj regulační plán vodocestnému projektu dodatečně přizpůsobila. Rozhodnutí to je mimo to opatřeno novým, obšírným odůvodněním.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané vycházel nss z těchto úvah: — — — — — —
Z přípustných námitek stížnosti slušelo se v prvé řadě zabývati námitkou, že po vydání zrušovacího nál. nss-u nesmělo se žal. min. omeziti na vydání nového potvrzovacího rozhodnutí, nýbrž mělo přehledný plán vrátiti státní regulační komisi, aby jej přepracovala neb aspoň znovu vyložila a pak sama se o něm znovu usnesla. Tato námitka je lichá. Jak se ze znění zrušovacího nál. nss-u podává, nezrušil nss dřívější rozhodnutí žal. úřadu pro vadnost řízení tomuto rozhodnutí předcházejícího, nýbrž pro vadnost, resp. neúplnost tohoto rozhodnutí samého, spočívající v tom, že žal. min. ve svém potvrzovacím rozhodnutí zanedbalo svoji procesní povinnost, zabývati se věcně námitkami, jež st-lé vznesli proti projektu nákladového nádraží na jejich pozemku č kat. .., t. j. uvésti ve svém rozhodnutí věcné důvody, ze kterých dospělo k zamítnutí těchto námitek. Otázkou, zda žal. min. mělo v době vydání svého prvého rozhodnutí dostatek věcných předpokladů pro potvrzení v odpor vzatých plánových úprav, se nss ve svém zrušovacím nál. nezabýval a také zabývati nemohl, dokud žal. úřad v rozhodnutí svém tyto věcné předpoklady neuvedl. Za této situace bylo tedy žal. min. s hlediska procesního oprávněno omeziti se na vydání nového potvrzovacího rozhodnutí a v něm vytčenou procesní závadu napraviti.
Tomuto postupu nemohla býti na překážku ani úvaha, že řízení o přehledném plánu podle zák. č. 88/20 Sb. tvoří jediný a jednotný celek, a že rozhodnutí, jehož se v řízení tom dostává straně, která proti vyloženému plánu podala námitky nebo připomínky, má povahu úhrnného aktu státní regulační komise i min. prací. Tento úhrnný akt tvoří se podle intencí cit. zák. tak, že min., vydávajíc po návrhu státní regulační komise svoje potvrzovací rozhodnutí, je oprávněno důvody uvedené touto komisí nejen nezměněně převzíti, nýbrž i doplniti, změniti, ha i nahraditi důvody zcela odchylnými. Jen vlastní disposice předloženého plánu nesmí měniti bez předchozího usnesení státní regulační komise, resp. bez nového projednání této změny podle § 10 cit. zák. Jestliže tedy nss zrušil jen potvrzovací rozhodnutí min., nepostihlo toto zrušení samo o sobě ještě ona předchozí procesní stadia provedeného řízení. Proto také není vadou, jestliže se žal. min. nezabývalo podáním, jež st-lé v této věci učinili po vydání nál. nss-u.
Pokud stížnost pro svůj opačný názor poukazuje na to, že jediné provedením nového řízení by bylo umožněno, aby za účasti všech účastníků byly vyšetřeny všechny rozhodné okolnosti, vybočuje tím již z rámce shora formulované námitky procesní a předbíhá věcnému přezkoumání důvodů, jež žal. úřad pro své opětné potvrzení uvedl, neboť nutnost opatření nějakých nových věcných předpokladů pro potvrzené plánové disposice je závislá na zodpovědění otázky, zda žal. úřad pro své nové rozhodnutí měl ve spisech — ev. ve svých úředních znalostech — dostatečné předpoklady věcné, či zda je neměl.
Dříve však, než nss mohl vejíti na řešení otázky této, musil se zabývati námitkou, že nař. rozhodnutí, majíc za to, že původní rozhodnutí bylo zrušeno jen proto, že min. nedalo náležité odpovědi na námitky, že úpravy do plánu pojaté jsou do značné míry neurčité a neúplné, nevystihuje tím všechny důvody zrušovacího nálezu, jenž vadu rozhodnutí toho shledal v tom, že se v něm min. nezabývalo námitkou, že projekt nákladového nádraží je v dohledné době neuskutečnitelný a že vůbec není proveditelný. Proto prý nař. rozhodnutí neposuzuje onen zrušovací nález správně a neobírá se jeho zrušovacími důvody v plném rozsahu.
Námitka tato je potud správná, že žal. úřad v úvodním odstavci důvodů svého rozhodnutí skutečně si obsah zrušovacího nál. nss-u vymezil v onom omezeném rozsahu, jak jej stížnost uvádí. Leč stížnost přehlíží, že žal. úřad v dalším obsahu svého odůvodnění, zejména v bodě IV. se velmi podrobně zabývá námitkami, jimiž st-lé v řízení dovozovali neproveditelnost projektu nákladového nádraží a jeho neuskutečnitelnost v dohledné době. Ostatně ke konci tohoto oddílu výslovně praví, že předchozími vývody jsou vyvráceny námitky vytýkající projektu, že jest jednak technicky nedořešený a nezralý, jednak neproveditelný a prakticky v dohledné době neuskutečnitelný. Nelze proto uznati, že by nař. rozhodnutí v tomto směru trpělo nějakou podstatnou vadou.
Zda ovšem důvody, jimiž žal. úřad na námitky st-lů odpověděl, jsou úplné, zda jsou ve shodě se zákonem a zda mají dostatečný skutkový základ, možno posouditi teprve při zkoumání jednotlivých těchto důvodů. S hlediska všeobecného dlužno však již předem poznamenati, že zák. č. 88/20 Sb. provádění nějakého zvláštního řízení za účelem zjištění skutkových předpokladů pro sdělání přehledného plánu nebo pro vyřízení námitek, proti němu podaných, zejména snad za účasti stran nepředpisuje, vycházeje zřejmě z předpokladu, že ho vzhledem k povaze věci a k odbornému složení komise nebude třeba. Vždyť jde tu o sdělání regulačního plánu, tedy programatické úpravy určitého území v budoucnosti, pro kteroužto úpravu budou rozhodnými zpravidla jen odborné odhady o pravděpodobném rozšiřování stavebního a osídlovacího ruchu, o potřebách budoucího obyvatelstva regulovaného území a pod., tedy vesměs odhady, jež státní regulační komise i min. prací v důsledku svého odborného složení jsou samy způsobilé posouditi (srov. Boh. A 10647/33).
Po těchto všeobecných úvahách možno tedy přistoupiti ke zkoumání oněch námitek stížnosti, jež se obracejí proti jednotlivým bodům odůvodnění nař. rozhodnutí. Stížnost nejprve namítá, že žal. úřad při vyvrácení námitek st-lů, že projekt nákladového nádraží je neproveditelný a v dohledné době neuskutečnitelný, se nesměl odvolati na pouhé ne- doložené a nekontrovatelné tvrzení min. žel. o vhodnosti a účelnosti celkového disposičního plánu železničního, jehož součást ono nákladové nádraží má tvořiti, nýbrž byl povinen sám s námitkami st-lů se vypořádati a za tím účelem provésti za účasti stran potřebné šetření, při němž měl zejména předložiti celý disposiční plán železniční.
K této námitce dlužno předem poukázati na to, že žal. úřad se v tomto směru neodvolal povšechně na tvrzení min. žel., nýbrž vyslovil jen, že posouzení vhodnosti a účelnosti disposičního plánu po odborné stránce potřeb a požadavků hospodárného, pravidelného a bezpečného železničního provozu musí býti ponecháno státní správě železniční. Že by projekt nákladového nádraží těmto potřebám provozu nevyhovoval, st-lé ani během řízení nenamítali ani nenamítají ve stížnosti, podané k nss-u. Že žal. úřad nebyl povinen o námitkách st-lů konati nějaké zvláštní šetření za účasti stran a při něm st-lům celkový disposiční plán železniční předestříti, bylo dovoděno již shora. Stačilo, jestliže žal. úřad, chtěl-li námitky st-lů vyvrátiti poukazem na onen železniční plán, disposice tohoto plánu ve svém rozhodnutí do té míry popsal a vysvětlil, aby se z popisu toho dala účelnost a proveditelnost jednotlivých disposic jeho posouditi. To žal. úřad v daném případě také učinil, poukázav na nutnost zrušení nákladových nádraží ve středu města a odsunutí jich v jednotlivých sektorech na obvod města, na vhodnost pankrácké pláně ke zřízení nákladového nádraží, zakreslení potřebných spojů v plánu čerchovanou osou a pod. Že by toto sdělení bylo neúplné nebo nedovolovalo st-lům brániti se proti disposicím plánu, založeným na uvedeném plánu železničním, to stížnost sama netvrdí a soud také neshledal.
Neproveditelnost projektovaného nádraží a jeho neuskutečnitelnost v dohledné době dovozovali st-lé ve svých námitkách proti vyloženému plánu poukazem na překážky rázu jednak technického, jednak finančního. V prvém směru poukazovali na to, že v přehledném plánu jest zakresleno pouze nádraží samo, nikoli však také spoje jeho s nádražími ostatními a se železničními tratěmi, zejména že tu není vyznačen ani most přes Vltavu, přes nějž bylo by lze dosíci spojení s nádražím Smíchovským, a dále namítali, že podle plánu má území kolkolem býti zastavěno činžovními domy a vilami, takže nezbude zde místa pro zřízení spojovacích tratí železničních. Na tyto námitky odpověděl žal. úřad jednak úvahami povšechnými, že projekty drážních úprav jsou organickou a nerozlučnou součástí schváleného generálního projektu, t. zv. disposičního plánu na výstavbu a rekonstrukci nádraží a spojek ve Velké Praze a okolí, že jsou výsledkem bedlivých studií odborných, vykonaných na základě statistických dat provozních, a že plán ten byl také projednán s veřejnými odbornými kruhy v pražské nádražní komisi, mimo to však odůvodnil svoje zamítavé stanovisko i konkrétně, poukázav na to, že podle shora uvedeného disposičního plánu jsou projekty nákladových nádraží i spojek jejich se železničními tratěmi včetně mostu přes Vltavu zásadně vyřešeny a že v potvrzeném přehledném plánu jsou spojovací trati i most přes Vltavu vyznačeny na pozemcích nezastavitelných, avšak pouze čerchovanou osou, aby si železniční správa, až přistoupí k realisaci projektu, mohla konkrétně vybrati trať, která jí bude nejlépe vyhovovati.
Že by toto odůvodnění nebylo ve shodě se spisy, zejména snad, že vyznačení železničních spojů včetně mostu přes Vltavu čerchovanou osou v přehledném plánu zakresleno není, nebo že spojení to není úplné nebo že vede územím nevhodným, ať již s hlediska terénního či proto, že je zastavěno budovami, stížnost nevytýká. Nemá proto ani nss důvodu, aby odůvodnění žal. úřadu po této stránce přezkoumával. Ale pak také nelze říci, že by odůvodnění to v tomto směru bylo zůstalo nějak neúplné, ani nelze uznati, že bylo zapotřebí, aby žal. úřad před opětným potvrzením plánu byl měl konati nějaká šetření za účasti stran.
Stížnost má v tomto směru již jen jedinou námitku, že provedení železničních tratí v t. zv. zeleném pásmu je nepřípustné, poněvadž je v rozporu se zájmy hygienickými a estetickými, k vůli nimž se tento zelený pás projektuje. Leč proti této disposici přehledného plánu st-lé v řízení námitek nepodali, zejména nevytýkali nikdy, a nevytýkají ani ve stížnosti podané k nss-u, že má zeleného pásma takto býti použito v těch místech, kde je projektován na jejich pozemcích, a jsou proto tyto jejich námitky ve stížnosti nepřípustný.
Jak shora již uvedeno, dovozovali však st-lé neproveditelnost projektu nákladového nádraží, zejména pak jeho neuskutečnitelnost v dohledné době, také námitkami rázu finančního, poukazujíce na to, že provedení tohoto projektu by si vyžádalo nákladu snad i miliardového, což by přesahovalo finanční schopnosti státu, zejména však jeho správy železniční. Na tuto námitku žal. úřad ani ve svém novém rozhodnutí vůbec neodpověděl, ač již ve zrušovacím nál. nss-u bylo uznáno, že již ve svém původním rozhodnutí byl povinen dáti odpověď na všechny výtky, jimiž st-lé v řízení shora uvedené nedostatky přehledného plánu dovozovali. Bylo proto dáti stížnosti za pravdu, že i toto dnes nař. rozhodnutí žal. úřadu je po této stránce neúplné a proto podstatně vadné.
V námitkách st-lů, že se projekt nákladového nádraží v dohledné době neuskuteční, spatřoval žal. úřad také výtku, že potřeba zřídili ono nádraží nestane se v dohledné době aktuelní, a názor tento vyvrátil poukazem na to, že onen disposiční plán, jehož součást tento projekt tvoří, se v některých částech již realisuje a že podle disposic železniční správy bude i tento projekt v brzku uskutečněn, jakož i poukazem na rychlý osídlovací, stavební a hospodářský rozvoj rozsáhlého území Pankrácké pláně, která se již dnes rychle zastavuje, což se uspíší zejména též zřízením mostu přes Nuselské údolí, a že toto území dosud nemá žádného železničního zařízení.
Jak patrno, odvolal se tu žal. úřad na pouhé tvrzení železniční správy jen v tom směru, že poukázal na její úmysl projektované nádraží v dohledné době zříditi, což zajisté učinil právem, kdyžtě na vůli železniční správy v prvé řadě záleží, zda a kdy určitý projekt železniční bude realisován. Mimo to však žal. úřad také samostatnými důvody opřel svůj úsudek, že k realisaci té v dohledné době také skutečně dojde. Proti tomuto odůvodnění má stížnost dvě námitky, jednak prý i přemostění Nuselského údolí je hudbou budoucnosti, jednak prý rozvoj stavební, osídlovací, hospodářský a komunikační nečiní toto nádraží v dohledné době nutným. V této druhé části obsahuje námitka tato pouhé popření skutkového a odborného úsudku žal. úřadu, na čemž nic nemění, že se pro své opačné tvrzení dovolává výsledku jakési soutěže, kdyžtě po zákonu jsou k posouzení této otázky povolány státní regulační komise spolu s min. prací a nikoli soutěžící projektanti. Již proto není námitka tato vzhledem k ustanovení § 6 zák. o ss vůbec způsobilá býti předmětem úvah nss-u. Totéž platí však v podstatě i o prvé části námitky té, nehledě ani k tomu, že poukaz na přemostění Nuselského údolí uvedl žal. úřad jen jako další podpůrný moment pro svůj vlastní, odborný úsudek o vzrůstajícím rozvoji na Pankrácké pláni, kterýžto úsudek by obstál i tenkrát, kdyby se přemostění Nuselského údolí v dohledné době neuskutečnilo.
Zbývá jen několik námitek vznesených s hlediska regulačního.
Je to předem výtka, že se nákladové nádraží projektuje v sousedství činžovních domů a vil, což se nesrovnává s ohledy zdravotními a estetickými.
Odpověď na námitku stejného obsahu lze v nař. rozhodnutí nalézti v oněch vývodech, kde se poukazuje na to, že nákladového nádraží je právě na Pankrácké pláni nutně třeba, že také umístění nákladového nádraží v těchto místech je výsledkem snahy odsunouti nákladová nádraží ze středu města (z nádraží Wilsonova, Masarykova) dále k obvodu města, že také rozestavěné již nákladové nádraží v Žižkově jest podle platného již plánu regulačního obklopeno činžovními domy asi ve stejné míře jako nádraží na Pankráci, a že se uvažuje obsluha těchto nádraží lokomotivami akumulátorovými, aby bylo okolí zbaveno kouře z posunovacích strojů.
Třebas lze připustiti, že toto odůvodnění není zcela jasné, přece lze z něho s dostatečnou určitostí poznati úmysl žal. min. říci asi tolik, že se regulačnímu účelu přehledného plánu zřízením nákladového nádraží na Pankrácké pláni vyhoví potud, že se tím (spolu se zřízením ostatních nákladových nádraží v periferních částech města) umožní zrušení nákladových nádraží v centru města, kde tvoří mnohem závažnější regulační překážku, že však není možno nádraží tato posunouti ještě dále, snad až do oblasti vůbec neobydlené, poněvadž jich je v této bližší poloze s hlediska železničně-komunikačního nezbytně zapotřebí; jest sice pravda, že obklopení nádraží toho domy obytnými a vilovými znamená určitou závadu estetickou a hygienickou, ta však jednak nebude tak značná, protože obtěžování kouřem lze zameziti tím, že posunování vlaků bude v nádražích těch obstaráváno lokomotivami akumulátorovými, jednak musí ustoupiti naléhavějším zájmům železničně-komunikačním.
Při této interpretaci není shora uvedená námitka stížnosti s to odůvodnění žal. úřadu zvrátiti, neboť z toho, že zřízení nákladového nádraží na projektovaném místě bude míti závady toho rázu, jak je st-lé vytýkají, žal. úřad — jak uvedeno — sám vychází. Stížnost by tedy musila namítati, že závada tato nebude zmírněna užíváním akumulátorových lokomotiv a že potřeby železničně-komunikační nejsou tak značné, aby ony vytýkané závady převyšovaly. To však stížnost nečiní, ale i kdyby tak činila, mohl by nss řešení uvedených otázek přezkoumati jen ve zcela úzkém rámci § 6 zák. o ss, tedy nikoliv ve věci samé, nýbrž pouze po té stránce, zda řízení sloužící za podklad tomuto řešení není nějak vadné.
Podstatně stejně má se to s námitkou, že zřízení nákladového nádraží s potřebnými železničními tratěmi bude značnou komunikační překážkou pro frekvenci pěší, vozovou i automobilovou. I do této námitky zasahuje odůvodnění, že nákladového nádraží je na Pankrácké pláni nutně třeba, a nadto poukázalo žal. min. specielně ještě na to, že veškeré křižovatky železničních spojů s ostatními komunikacemi v regulovaném území jsou projektovány mimo úroveň, tedy buď v podjezdech nebo nadjezdech. Opakují-li tedy st-lé i ve stížnosti svoji výtku tak všeobecně, jak ji přednesli v řízení námitkovém, není ani tato jejich námitka způsobilá odůvodnění nař. rozhodnutí vyvrátiti.
Tím jsou tedy vyvráceny všechny námitky stížnosti, až na shora naznačenou výtku, že se žal. úřad nevypořádal s námitkou st-lů, že zřízení projektovaného nákladového nádraží stojí v cestě nepřekonatelné překážky rázu finančního. Pro tuto podstatnou vadu bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 12039. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 237-243.