Čís. 1914.
Právní moc rozsudku vztahuje se jen k žalobnímu nároku, nikoli též k právnímu poměru, z něhož žalobní nárok byl vyvozen, s nímž však soud zabýval se jen v důvodech.
(Rozh. ze dne 11. října 1922, R I 1215/22.)
Nynější žalobou domáhal se žalobce, by bylo určeno, že žalovaným nepřísluší proti němu nárok na náhradu nákladu vynaloženého na krytí dávek z výměnku, zjištěného pro manžele B-ovy na usedlosti č. p. 76 a na pozemcích od usedlosti té odprodaných. Žalovaní vznesli námitku rozepře právoplatně rozsouzené, ježto žalobám, jimiž vymáhali na žalobci náhradu peníze zaplaceného v úhradu výměnku manželů B-ových, bylo právoplatně vyhověno. Soud prvé stolice vyhověl námitce rozsouzené rozepře a odmítl žalobu. Důvody: Na základě spisů o dřívějších sporech došel soud k přesvědčení, že soudy, rozhodující o žalobách, podaných nynějšími žalovanými na nynějšího žalobce na plnění, musily také rozhodovati o poměru, o kterém rozhodnutí se domáhá žalobce touto žalobou určovací. V oněch žalobách totiž domáhali se nynější žalovaní, by jim žalobce nahradil rozdíl mezi cenou naturálních dávek, kterou zaplatili B-ovým na základě rozsudku ze dne 25. června 1920, a mezi příspěvky, kterými dle úmluv se žalobcem tu měli přispívati na vybavení onoho výměnku. Při rozhodování o těchto nárocích musily se soudy zabývati otázkou, je-li žalobce povinen hraditi žalovaným zvýšený náklad na krytí dávek z výměnku pro manžele B-ovy zjištěného na usedlosti č. p. 76 a na pozemcích od usedlosti té odprodaných, z rozsudků dřívějších, pokud se týče z jich důvodů plyne, že se též touto otázkou zabývaly, a uznavše, že žalobce, tehdejší žalovaný, jest k tomu povinen, žalobám vyhověly. Jde tu tedy o věc právoplatně rozsouzenou a nemůže se žalobce zápornou žalobou určovací domáhati výroku opačného o věci, již právoplatně rozsouzené. Rekursní soud zamítl námitku rozepře rozsouzené. Důvody: Stížnost obrací se proti mínění prvého soudu, že dřívější spory mezi žalobcem a některými ze žalovaných týkají se týchž osob a téhož nároku, a dovozuje, že tam nemohlo se jednati ani o týž předmět sporu, ježto šlo o spory u soudů okresních, podle hodnoty tohoto sporu pro nárok ten věcně nepříslušných. Stížnosti nelze upříti oprávněnosti. Spory u okresních soudů netýkaly se ani týchž stran, neboť, byť tu i byla totožnost mezi nynějším žalobcem a tehdejším žalovaným, a nynějšími žalovanými a tehdejšími žalobci, nelze tvrditi, že by bylo šlo o týž předmět sporu. V oněch sporech šlo o jednotlivé již splatné dávky výměnkové a rozhodováno bylo toliko o nároku na tyto dávky, takže dle § 411 c. ř. s. rozsudkem bylo právoplatně rozhodnuto toliko o těchto dávkách a nemůže se právní moc rozsudků těch dotýkati právního poměru sama, když nebyl učiněn návrh na jeho určení dle §§ 236 nebo 259 c. ř. s. Byť i soud, rozhoduje o jednotlivých dávkách, byl nucen zkoumati a v důvodech se vysloviti též o právním poměru, z něhož nárok na dávky byl odvozován, nemohlo rozhodnutí to dle cit. zákonného ustanovení nabýti právní moci, poněvadž nebylo předmětem vlastního výroku rozsudkového a nelze tedy mluviti o věci právoplatně rozsouzené.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Správné důvody napadeného usnesení nebyly vyvráceny dovolacím rekursem, jenž sám výslovně uznává rozdíl, záležející v tom, že v dřívějším sporu šlo o nároky, již vzniklé, kdežto v tomto sporu jde o dávky budoucí. Již z toho je patrno, že předmět sporu je rozdílný v obou případech. Není potřebí zabývati se dalšími vývody rekursu, jenž přes to snaží se dovoditi opak. Pravomoc jest omezena na rozhodnutí, obsažené v nálezu rozsudkovém. Teprve v tomto sporu má býti rozhodnuto rozsudkem o sporném právním poměru, jejž soudy v dřívějších sporech pouze předpokládaly, o něm však přímo nerozhodly. Peněžité částky, k jichž zaplacení byl žalobce právoplatně odsouzen, nejsou již předmětem sporu.