Č. 9318.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti: Vychází-li se při stanovení dávky jednak z hodnoty nabývací, určené v době předpřevratové v korunách rak.-uherských, jednak ze zcizovací ceny určené v korunách čsl., nelze obě cifry připočítati podle vnitřní hodnoty obou měn.
(Nález ze dne 11. června 1931 č. 9077). Prejudikatura : Boh. A 741/21 a 1592/22.
Věc: Dr. Václav J. a Dr. Emil J. v Brně (adv. Dr. Ludv. Rubala z Kroměříže) proti zemskému úřadu v Brně o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem mor. zem. výběrčího úřadu v Brně ze 4. prosince 1928 byla z převodu nemovitostí smlouvou trhovou z 19. prosince 1924 vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí na základě nabývací hodnoty 50000 K k 1. lednu 1914 podle vlastních údajů st-lů a podle úředního ocenění, a zcizovací ceny podle dohody. Stížnost žal. úřad zamítl z těchto důvodů: Odvolání vytýká, že obecná hodnota prodané reality ke dni 1. ledna 1914 vyjádřena jest v korunách rak. uher., kdežto hodnota zcizovací stanovena v korunách čsl., takže došel zdanění nikoliv skutečný přírost hodnoty nemovitosti, nýbrž přírůstek jen fiktivní. Námitce této nelze přiznati oprávněnost: Paragraf 6 zák. č. 187/19 stanoví, že závazky, znějící na koruny rak.-uher., které jsou splatný v oblasti čsl. státu, platí se v korunách čsl., při čemž se počítá jedna koruna čsl. za jednu korunu rak.-uher. V tomto předpisu Vyslovujícím paritu čsl. koruny s býv. korunou rak.-uher., dlužno shledati všeobecnou zásadu, které jest tedy použiti nejen na závazky smluvní, nýbrž i při porovnání nabývacích a zcizovacích hodnot a cen při určení přírůstku hodnoty převedených nemovitostí (srov. nál. Boh. A 1592/22). Nelze proto spatřovati nezákonnost v tom, že v daném případě byl přírůstek hodnoty dávce podléhající vyšetřen srovnáním hodnoty nabývací, vyjádřené v korunách rak.-uher., s hodnotou zcizovací, vyznačenou v korunách čsl.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí k nss, shledává nezákonnost jeho v tom, že potvrdilo platební rozkaz, který nabývací hodnotu nemovitosti k 1. lednu 1914 ocenil na 50000 K rak.-uher., a namítá, že odhad, resp. ocenění nemovitosti provedené v r. 1928 nesmí se státi jinak, nežli ve měně čsl.
Nss neshledal tuto námitku důvodnou.
Dávková pravidla určují jako základnu pro vyměření dávky přírůstek hodnoty, t. j. rozdíl mezi hodnotou, kterou nemovitost měla v době nabytí, resp. 1. ledna 1914, a mezi hodnotou, kterou má v době zcizení. Zjišťuje-li se hodnota nemovitosti k určitému termínu, jest na snadě, že se vyjádří v oné valutě, která v tomto termínu byla zákonným měřítkem hodnot, a tedy v konkrétním případě (ke dni 1. ledna 1914) ve měně rak.-uher. Obligatorní určení její ve měně čsl. předpokládalo by výslovný předpis toho obsahu, který by zároveň stanovil přepočítací kurs, ve kterém se tak má státi. Takového předpisu však není a nelze ho vyvoditi ani z ustanovení o obligatorníin užívání měny čsl. (Zák. č. 187/19, §§ 1, 5 a 9).
Otázkou by bylo pouze, má-li se hodnota takto zjištěná přepočítati na měnu, ve které se stanoví hodnota zcizovací, podle vnitřní hodnoty obou měn. Než pravidla dávková pro takový postup nedávají opory. Stanoví prostě, že přírůstek hodnoty jest rozdíl mezi hodnotou v době nabytí a zcizení, a určují dále, že za nabývací a zcizovací hodnoty platí zpravidla nabývací a zcizovací ceny. Nařizují-li pravidla, aby byly bez dalšího přepočítávání srovnány ceny, a to bez rozdílu i tehdy, když nabývací cena jest vyjádřena v měně rak.-uher., musí zásada v tomto ustanovení vyjádřená, že totiž pro účely dávky 1 Kč rovná se 1 K, platiti i tehdy, vychází-li se nikoliv z ceny, nýbrž z obecných hodnot. Z toho plyne dále, že obecná hodnota zjištěná v době nabytí v rak.-uher. měně tehdy platné se za účelem zjištění přírůstku hodnoty srovnáním se zcizovací hodnotou vyjádřenou v měně čsl. nepřepočítává (srov. Boh. A 741/21). Jestliže tedy žal. úřad potvrdil platební rozkaz, stanovivší nabývací hodnotu v korunách rak.-uher., — ostatně částkou ciferně stejnou, jakou strana v přiznání svém sama nabývací hodnotu v korunách čsl. uvedla, takže materielně straně žádná újma se nestala —, neporušil tím žádného práva st-lů, a jest proto stížnost bezdůvodná.

Citace:

č. 9318. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 978-980.