NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Č. 10812.

Spolkové právo: Jak jest postupovati při hlasování o změně stanov akciové společnosti na valné hromadě akcionářů?
(Nález ze dne 31. října 1933 č. 2712/31.)
Věc: Antonín D. ve V. a spol. proti ministerstvu vnitra o změnu stanov akciové společnosti »Rolnický cukrovar akciový« v M.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dne 27. června 1928 konal Rolnický cukrovar akciový v M. valnou hromadu, která se usnesla na změně stanov a zvýšení akciového kapitálu. Podle notářského osvědčení z 27. června 1928 byli na valné hromadě přítomni 204 akcionáři (z části osobně, z části zastoupeni zmocněnci), representující 1937 hlasů podle 2040 kusů akcií. O změně stanov a zvýšení akciového kapitálu hlasovalo 1759 hlasů, z nichž bylo 1401 pro, kdežto 358 hlasů bylo proti.
Dne 20. září 1928 podalo několik akcionářů, mezi nimi také dnešní st-lé, k min. vnitra stížnost, ve které žádali, aby uvedená změna stanov nebyla schvalována, poněvadž po prvém přečtení presenční listiny, kdy nebyla pro změnu stanov dosažena ani tříčtvrtinová většina odevzdaných hlasů, nebylo hlasování skončeno, nýbrž hlasovali ještě potom akcionáři dodatečně shledaní, a proto že pro navrženou změnu nebylo docíleno 1452 hlasů, což jest stanovami předepsaná tříčtvrtinová většina z 1937 hlasů, přítomných podle presenční listiny.
Poněvadž z notářského osvědčení z 27. června 1928 není patrno, jaká byla v době hlasování presence hlasů (zda všech 1937 hlasů či méně), vyzval žal. úřad akciovou společnost přípisem z 5. srpna 1929, aby podala hodnověrný průkaz o tom, kolik hlasů bylo při hlasování skutečně zastoupeno. Na to předložila akciová společnost dodatečné notářské osvědčení z 20. září 1929, jehož podstatný obsah jest tento: Při prvém čtení presenční listiny při hlasování scházela v místnosti valné hromady část akcionářů, zapsaných v presenční listině. Někteří z nich se mezi hlasováním vrátili do místnosti a žádali, aby jim byl výkon hlasovacího práva umožněn, čemuž k návrhu akcionáře Františka D. předseda K. vyhověl a dal znovu přečísti jména akcionářů dosud nehlasovavších. Při tomto druhém čtení část akcionářů, zapsaných v presenční listině, zase nebyla přítomna a nemohla hlasovati. Akcionář František S., zastupující 22 hlasy, když byl při tomto druhém čtení presenční listiny vyvolán, prohlásil, že hlasovati nebude. Po druhém přečtení presenční listiny tázal se předseda Josef K., zda jest v místnosti přítomen ještě někdo, kdo dosud nehlasoval a chtěl by hlasovati. Když se nikdo nehlásil, bylo hlasování prohlášeno za skončené. Potom bylo provedeno skrutinium, podle něhož hlasovalo celkem 1759 hlasů (1401 pro, 358 proti). Byla tedy při hlasování presence 1759 hlasů, které se hlasování zúčastnily a 22 hlasy, které nehlasovaly, celkem tedy byla při hlasování presence 1781 hlasů. Nař. rozhodnutím žal. úřad schválil změnu stanov, usnesenou dne 27. června 1928, a zamítl stížnost z 20. září 1928, podanou proti tomuto usnesení z těchto důvodů: Podle dokladů sem předložených bylo na valné hromadě zastoupeno celkem 2040 akcií s 1937 hlasy, podle presenční listiny 2089 akcií s 1989 hlasy. Ježto akciový kapitál obnáší podle čl. 3 stanov 1200000 Kč, rozdělených na 3000 akcií po 400 Kč na jméno znějících, byla valná hromada podle čl. 34 posl. odstavce stanov v každém případě způsobilá k usnášení. Podle prohlášení Dra Antonína P., notáře v Š., dříve notářského substituta v L., z 20. září 1929 bylo při hlasování o zvýšení akciového kapitálu a změně stanov přítomno, resp. zastoupeno celkem 1781 hlasů, z nichž 1401 hlasů hlasovalo »pro«, 358 hlasů »proti« a 22 hlasů, které zastupoval akcionář František S., nehlasovalo. Ostatní hlasy, náležející akcionářům, resp. jejich plnomocníkům, zapsaným v presenční listině, nezúčastnily se hlasování o zvýšení akciového kapitálu a změně stanov proto, že dotyční akcionáři, resp. jejich plnomocníci opustili valnou hromadu před hlasováním. Uvedeným prohlášením intervenujícího notáře byla odstraněna pochybnost o platnosti usnesení valné hromady o zvýšení akciového kapitálu a změně stanov, neboť z něho jest patrno, že usnesení se stalo více než tříčtvrtinovou většinou z počtu při hlasování zastoupených hlasů (3/4 ze 1781 hlasů = 1335 hlasů), tedy platně ve smyslu čl. 34 posl. odst. stanov. Pokud stížnost vytýká nesprávný způsob hlasování shledáváním akcionářů po přečtení presenční listiny, dlužno poznamenati, že postup ten neodporuje schváleným stanovám. Čl. 32 stanov dává předsedovi se souhlasem valné hromady plnou volnost ohledně způsobu hlasování.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Podle čl. 34 stanov Rolnického cukrovaru akciového v M. ze 16. června 1920, schválených min. vnitra dne 8. května 1922, které platily v den valné hromady 27. června 1928, děje se usnesení o změně stanov (čl. 34 č. 6) a usnesení o zvýšení nebo snížení kapitálu (čl. 34 č. 7) většinou aspoň tříčtvrtinovou při zastoupení neméně než jedné třetiny akcií.
Stížnost namítá především, že st-lé tvrdili již ve správním řízení a nabízeli důkaz o tom, že i ti akcionáři, kteří nehlasovali, byli při hlasování přítomni a že opak nebyl v řízení správním prokázán, neboť notářský spis (správně »osvědčení«), předepsaný v čl. 214 obch. zák. a v § 15 akc. regulativu (č. 175/1899 ř. zák.), neudává, kteří akcionáři nebyli přítomni při hlasování, zjišťuje však, že bylo zastoupeno 2040 akcií s 1937 hlasy. Nemohl prý proto žal. úřad toto zjištění pokládati za nesprávné a nepravdivé a vycházeti z předpokladu, že nehlasující akcionáři s 536 hlasy nebyli přítomni při hlasování. Toto zjištění původního notářského osvědčení z 27. června 1928 nemůže prý býti vyvráceno dodatečným notářským osvědčením z 20. září 1929, které sice tvrdí, že akcionáři, kteří nehlasovali, nebyli přítomni (vyjímaje Františka S.), bylo však vydáno po době více než jednoho roku po valné hromadě, nemá formy notářského spisu a jest proto pouhou soukromou listinou, která jest v rozporu s tvrzením st-lů. Proto jest prý vadou
89* řízení, když úřad neslyšel (§ 42 vl. nař. č. 8/28) svědky uvedené ve stížnosti z 20. září 1928 a také osoby, které tuto stížnost podepsaly.
Stížnost má pravdu v tom, že původní notářské osvědčení (z 27. června 1928) neudává, kteří akcionáři nebyli přítomni při hlasování. To bylo opomenuto patrně asi z toho důvodu, že akciová společnost (jak jest patrno ze spisů) byla toho názoru, že tříčtvrtinovou většinu předepsanou v čl. 34 stanov dlužno počítati z hlasů odevzdaných. Opíraje se o předpis čl. 31 odst. 1 stanov, byl žal. úřad toho názoru, že většina v čl. 34 stanov předepsaná má se počítati nikoli z hlasů odevzdaných, nýbrž při hlasování zastoupených a v důsledku toho pokládal notářské osvědčení z 27. června 1928 za neúplné, ježto z něho není patrna presence v době hlasování, a nařídil proto, aby hodnověrným způsobem byla tato presence prokázána. Jestliže se tedy žal. úřad v té příčině neopřel o původní notářské osvědčení, nelze tvrditi, že by je pokládal za nesprávné a nepravdivé.
Jako doklad o presenci při hlasování předložila pak akciová společnost dodatečné notářské prohlášení z 20. září 1929. O tomto osvědčení tvrdí stížnost, že nemá formy notářského osvědčení a jest prý proto pouhou soukromou listinou, která jest v rozporu s tvrzením st-lů, a úřad měl prý proto vyslechnouti svědky, jejichž výslech st-lé navrhli.
V tom však se stížnost mýlí. Uvedené dodatečné osvědčení bylo vydáno notářem v oboru působnosti jemu přikázané (srovn. § 87 notář. řádu z 25. července 1871 č. 75 ř. z.) a má formu předepsanou, a stížnost sama také ani neuvádí, která formální náležitost nebyla v daném případě splněna. Jest tedy toto dodatečné notářské osvědčení listinou veřejnou a podává úplný důkaz o tom, co v ní jest notářem dosvědčeno (§ 50 vl. nař. č. 8/28). V tomto osvědčení měl žal. úřad dostatečný podklad, když přijal za prokávané, že akcionáři, kteří nehlasovali, nebyli při hlasování přítomni (vyjma Františka S.). Nelze proto shledati vadu v tom, že úřad nekonal o presenci při hlasování další šetření a neslyšel svědky, uvedené ve stížnosti z 20. září 1928.
Proti názoru žal. úřadu dovozuje stížnost, že většina předepsaná v čl. 34 stanov má se počítati z hlasů všech akcionářů zapsaných v presenční listině a v ní neškrtnutých, tedy i těch akcionářů, kteří při hlasování nebyli přítomni, což odůvodňuje takto: Počet zastoupených akcií a přítomnost akcionářů lze zjistiti jenom presenční listinou, která je v čl. 32 stanov obligatorně předepsána a do níž se zapisují akcionáři, kteří se dostavili na valnou hromadu. Jiného důkazu o zastoupení akcií stanovy neznají. Jestliže někteří z těchto zastoupených akcionářů před hlasováním odešli, nelze říci, že tím přestalo jejich zastoupení ve valné hromadě, zvláště, když nebyli v presenční listině škrtnuti a když ve stanovách není ustanovení, že by akcionáři při zahájení valné hromady přítomní a zastoupení byli považováni za nepřítomné tím, že se později vzdálí. Pro změnu stanov hlasovalo prý jen 1401 hlasů, nebyla prý tedy docílena tříčtvrtinová většina z 1937 hlasů při valné hromadě zastoupených, která činí 1452 hlasů.
S tímto názorem stížnosti však nelze souhlasiti. Hlasováním se tvoří projev vůle společnosti. Náležitosti tohoto projevu, zejména usnášecí způsobilost a potřebnou většinu, nutno posuzovati podle doby, kdy se hlasování skutečně děje, a nikoli podle nějaké doby dřívější, jest tedy nutno tříčtvrtinovou většinu předepsanou v čl. 34 stanov počítati jenom z hlasů, zastoupených těmi akcionáři, kteří byli přítomni při hlasování. Akcionáři mohou se vzdáti svého práva hlasovacího zejména tím, že odejdou před hlasováním, a k hlasům jimi zastoupeným nelze pak vůbec přihlížeti, neboť jsou nepřítomni. Kdyby měli býti pokládáni za přítomné přes to, že při hlasování skutečně přítomni nejsou, musilo by to býti stanoveno nějakou normou. Normy takové však stížnost neuvádí a nelze ji shledati ani ve stanovách, ani v zákoně. Presenční listina (čl. 32 stanov) udává (ve shodě s čl. 45 akc. regulativu) sice akcionáře, kteří se dostavili do valné hromady, nikoli však také ty, kteří byli přítomni při hlasování, neboť ve stanovách není žádného předpisu, který by nařizoval, že by se mělo v presenční listině také vyznačiti, kteří z akcionářů odešli před hlasováním, přes to, že čl. 31 odst. 1 stanov počítá většinu z hlasů zastoupených (čl. 48 akc. reg. z hlasů odevzdaných). Presenční listina nepodává tedy důkazu o tom, jaká byla presence při hlasování a bylo proto nutno zjistit ji způsobem jiným než presenční listinou.
Stížnost namítá konečně, že přečtením presenční listiny a vyzváním, aby jednotliví akcionáři svůj hlas odevzdali, byl volební akt úplně ukončen a předseda neměl práva dovoliti, aby dodatečně hlasovali akcionáři, kteří se dostavili po přečtení presenční listiny.
Námitka tato jest rovněž bezdůvodná. St-lé netvrdí, že by akcionářům, kteří hlasovali dodatečně, nepříslušelo právo hlasovací, neuvádějí také žádné normy stanov neb zákona, která by stanovila, že volební akt jest skončen prvním přečtením presenční listiny, a která by vylučovala, aby ještě po tomto přečtení vykonali svoje volební právo akcionáři, kteří nebyli při prvém čtení listiny přítomni v místnosti volební. Normu takovou nelze shledati ani ve stanovách, ani v zákoně. Nelze proto dodatečné hlasování pokládati v tomto případě za nepřípustné, zejména když notářským osvědčením z 20. záři 1929 bylo zjištěno, že akcionáři, kteří byli připuštěni k dodatečnému hlasování, vrátili se do místnosti ještě mezi prvním hlasováním a že jeden z nynějších st-lů (František D.) žádal, aby jim byl umožněn výkon hlasovacího práva, proti čemuž při valné hromadě nikdo, zejména nikdo ze st-lů, nečinil žádných námitek.
Stížnost tedy nedokázala, že by byl nesprávným právní názor žal. úřadu, že dodatečné hlasování akcionářů neodporuje stanovám. Poněvadž dodatečným hlasováním nebyly porušeny ani stanovy, ani zákon, není vadou řízení, že úřad nezjišťoval tuto okolnost výslechem svědků, a námitka stížností v té příčině vznesená jest bezdůvodná.

Citace:

č. 3644. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1343-1345.