Č. 8059.

Policejní právo trestní: Trestání rychlé jízdy (§ 46 min nař. č. 81/1910 ř. z.) v uzavřených osadách je vyloučeno z kompetence politických (policejních) úřadů.
(Nález ze dne 25. června 1929 č. 5513.)
Věc: Josef G. v M. O. (adv. Dr. Cyril Bušek z Prahy) proti zemské správě politické v Opavě o přestupek předpisů o automobilech. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem osp-é v B. z 24. října 1925 byl st-l uznán vinným přestupkem »§ 45 min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z., jehož se dopustil tím, že dne 7. srpna 1925 nejel autem v uzavřeném místě předepsanou rychlosti, a byl odsouzen k pokutě 40 Kč, v případě nedobytnosti ke 4 dennímu vězení. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání st-lovu.
O stížnosti, do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto :
Paragraf 46 min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z., pro jehož přestoupení byl st-l potrestán, obsahuje předpisy o maximálních rychlostech, přípustných při jízdě silostroji, které jsou stanoveny s trojího hlediska. V uzavřených osadách nesmí býti rychlost silostroje nikdy větší, než 15 km za hodinu (rychlost lehkého rychlého povozu) (odst. 1, věta 1); mimo uzavřené osady nesmí rychlost jízdy přesahovati 45 km za hodinu (odst. 1, věta 2); za zvláštních okolností, v nařízení zvlášť uvedených (za mlhy, při ostrých zatáčkách etc.), nesmí rychlost přesahovati 6 km za hodinu (odst. 2). Přípustná rychlost jest odstupňována hlavně podle poměrů trati a jejího bezprostředního okolí, a to s ohledem na bezpečnost jízdy, jak svědčí nadpis 7. oddílu cit. nař., v němž je § 46 zařaděn, znějící »bezpečnostní předpisy pro jízdu«. Skutkové předpoklady, za kterých zmíněné nařízení připouští jednu ze tří maximálních rychlostí, jsou různé, a jde tedy o trojí právní normu. Důsledek toho je, že subsumoval-li úřad konkrétní čin pod jednu z těchto tří norem, může nss, povolaný k judikování o stížnosti strany podané proti takovému rozhodnutí, zkoumati jedině, zda subsumpce ta je ve shodě se zákonem čili nic a bylo-li rozhodnutí vydáno po řádném řízení, že však není jeho věcí, aby v takovém případě posuzoval, neměla-li býti na konkrétní případ aplikována snad některá z obou ostatních norem.
V daném případě byl st-l odsouzen pro přestupek, jehož se dopustil tím, že jel v uzavřené osadě rychlostí větší než 15 km za hodinu, tedy pro přestupek podle § 46 odst. 1, věty 1 cit. nař. Dle toho, co bylo řečeno, náleží nss-u, aby ke stížnosti na rozhodnutí toto podané posoudil zákonnost tohoto výroku, a nepřísluší mu, aby uvažoval o tom, nespadá-li čin. st-l i za vinu kladený podle okolností, za kterých se sběhl, event. pod jinou normu téhož paragrafu, zvláště snad pod předpis odst. 1, věty druhé.
První otázkou, kterou se musil nss obírati, byla ta, zda žal. úřad byl příslušným, aby vydal nař. rozhodnutí. Tato otázka nadhazuje se proto, že § 55 cit. nař. stanoví, že se přestupky tohoto nař. stíhají podle min. nař. z 30. září 1857 ř. z. č. 198, tedy podle posl. odst. tohoto nař. a podle §§ 1 a 2 min. nař. z 3. dubna 1855 č. 61 ř. z. politickými (policejními) úřady, pokud nejde o trestní činy podle všeob. trest. zákona, takže kompetence politických (policejních) úřadů je dána jen tehdy, nespadá-li stíhání činu do kompetence soudů. O otázce této uvažoval nss v souhlase s usnesením svého odborného plena ze 3. června 1929 takto :
Podle §§ 427 a 428 trest. zák. je jako přestupek proti bezpečnosti těla trestná rychlá, neopatrná jízda v městech a jiných hustě obývaných nebo četně navštěvovaných končinách. Co rozuměti jest rychlou neopatrnou jízdou, posouditi jest se zřetelem k ustanovení § 335 trest. zák., dle něhož je trestným každé jednání neb opominutí, o němž jednající již podle přirozených následků, které každý může lehce rozpoznati, nebo podle předpisů zvlášť vyhlášených, nebo podle svého stavu, úřadu, povolání, své živnosti, svého zaměstnání, nebo vůbec podle svých zvláštních poměrů může nahlédnouti, že je způsobilé, aby přivodilo nebezpečí pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost lidí anebo je zvýšilo; rychlou neopatrnou jízdou je tedy i jízda, která se příčí předpisům o tom zvlášť vydaným. Takováto jízda sama o sobě, i když z ní nevzešla žádná skutečná škoda (sr. § 431 trest. zák.), zakládá skutkovou podstatu trestního činu podle cit. §§, jehož stíhání náleží soudům.
Ustanovení § 46 odst. 1 věty 1 cit. nař., že v uzavřených osadách nesmí rychlost silostroje nikdy býti větší, než 15 km za hodinu (rychlost lehkého rychlého povozu), jest zvláště vyhlášeným předpisem ve smyslu § 335 trest. zák., jehož nedbání charakterisuje jízdu silostrojem jako rychlou, neopatrnou a po rozumu § 427 a 428 trest. zák. trestnou, předpokládajíc ovšem, že je splněna také druhá podmínka § 427, t. j. že patří »uzavřená osada« k místům v tomto paragrafu označeným, t. j. »městům a jiným hustě obývaným nebo četně navštěvovaným končinám«. Nss má za to, že »uzavřenou osadou« rozuměti jest onu část obecního territoria, která je zastavena větším počtem obytných budov, podle obvyklého způsobu stavebního k sobě přiléhajících a ve které je usedlý větší počet obyvatelstva. Touto koncentrací obydlí a lidí v bezprostřední blízkosti podobá se takovéto usídlení městu a jest proto »uzavřenou osadu« ve smyslu § 46 cit. nař. klásti na roven s »hustě obývanou končinou« ve smyslu § 427 trest. zák.
Následkem toho jest k trestání přestupku spáchaného nedodržením maximální rychlosti předepsané pro silostroje v § 46 odst. 1 větě 1 cit. nař. v uzavřených osadách příslušným soud a nikoli politický (policejní) úřad (§ 55 cit. nař.). Pokládá-li se tudíž žal. úřad za příslušná, aby rozhodoval o tom, dopustil-li se st-l trestního činu tím, že jel silostrojem v uzavřené osadě nepřípustnou rychlostí, osobil si tím kompetenci, která mu po zákonu nenáleží a jeho rozhodnutí jeví se z tohoto důvodu nezákonným.

Citace:

Č. 8059. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 22-24.