Čís. 1382.Otcovský opatrovník jest oprávněn podati opravný prostředek ve prospěch svého nezletilého dítěte, třebas se byl obžalovaný opravných prostředků vzdal.(Rozh. ze dne 24. listopadu 1923, Kr I 691/23.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením krajského jako odvolacího soudu v Plzni ze dne 3. července 1923 porušen byl zákon v ustanovení §u 465 tr. ř.; usnesení to se zrušuje a krajskému jako odvolacímu soudu v Plzni se ukládá, by o odvolání Jana N-a staršího dle zákona dále jednal.Důvody:Rozsudkem okresního soudu v Domažlicích ze dne 9. června 1923 odsouzen byl 19letý Jan N. pro přestupek §u 431 tr. zák. podmínečně do vězení na 8 dnů, zostřeného postem. Po poučení o opravných prostředcích proti rozsudku vzdal se jich obžalovaný a potvrdil to svým podpisem. Dne 12. června 1923 ohlásil Jan N. jako otcovský opatrovník nezletilého syna Jana N-a odvolání z rozsudku co do viny a trestu a žádal o opis rozsudku do rukou advokáta. Usnesením krajského jako odvolacího soudu v Plzni ze dne 3. července 1923 bylo odvolání obžalovaného Jana N-a jako nepřípustné zamítnuto, poněvadž se obžalovaný vzdal opravných prostředků, podepsal záznam o rozsudku a správnost toho též vyžádanou zprávou okresního soudu v Domažlicích ze dne 29. června 1923 byla potvrzena. Usnesení to porušuje zákon. Odvolání z odsuzujícího rozsudku nepodal obžalovaný, nýbrž jeho otec Jan N., jenž dle §u 465 tr. ř. k podání odvolání za svého, dle křestního listu dne 29. dubna 1904 narozeného, tedy ještě nezletilého syna byl oprávněn, a to i proti synově vůli.