Č. 1049.

Ochranné známky: * Čl. 6, odst. 2 bod 2 pařížské smlouvy ze dne 20. března 1883 revidované ve Washingtonu dne 2. června 1911 (č. 64 ř. z. z r. 1913 sub I.) nebrání úřadu odepříti zápis známky, shledá-li, že známka obsahuje výlučně údaje o jakosti zboží (§ 1 nov. známk. z 30. července 1895 č. 108 ř. z.).
(Nález ze dne 9. prosince 1921 č. 16.534.)
Věc: Firma P. A. v Saské Kamenici (adv. Dr. O. Sommernitz z Prahy) proti ministerstvu obchodu (zast. min. taj. Drem J. Fialou) stran ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ministerstvo obchodu naříkaným rozhodnutím vyslovilo, že slovní známka »Presto« pro zboží v přihlášce pod I, II, III, IV a VI podrobně uvedené k zápisu přihlášená a pod č. rej. 11.073 u obchodní a živnostenské komory v Praze zapsaná, neměla pro zboží skupiny I. (to jest motorové vozy, motocykly, velocipédy, motorové čluny, motory a jejich součásti, části příslušenství a výzbroj, jak podrobně pod I. se vypočítává) z důvodu § 1 známkové novely ze dne 30. července 1895 č. 108 ř. z. býti zapsána.
Zároveň nařídilo ministerstvo výmaz této známky pro zboží skupiny I. V důvodech rozhodnutí se uvádí, že italské slovo »Presto«, znamenající česky »rychle, spěšně, hbitě«, jest v tomto významu všeobecně známo a to zejména z hudby. Se zřetelem k tomu byla by známka »Presto«, pokud by se jí používalo na zboží skupiny I., jmenovitě na velocipédy, motorová kola, motorové vozy, motorové čluny, letadla, samočinné prodavači aparáty, vzducholodi, projekční přístroje, kinematografy, fotografické přístroje, šicí, pletací i paličkovací stroje, kontrolní pokladny, registrační a počítací stroje a veškeré tamtéž vyjmenované součástky resp. části příslušenství a výzbroje jejich, po případě předměty sloužící k jejich obsluze, konsumentstvem vyložena v ten smysl, že dotyčné stroje jsou tak konstruovány, že velmi rychle fungují a že součástky a příslušenství jmenovaných strojů, jakož i předměty sloužící k obsluze těchto strojů jsou tak upraveny, že použití stroje usnadňují a činí rychlejším
Obsahuje tedy známka »Presto« údaj jakosti zboží I. skupiny jí chráněného a jest jako taková dle § 1 známkové novely ze dne 30. července 1895 č. 108 ř. z. pro zmíněný druh zboží z registrace vyloučena.
K námitce stěžující si firmou v předcházejícím řízení s poukazem na mezinárodní smlouvu unijní vznesené, ministerstvo podotklo toto:
Ustanovení čl. 6 č. 2 odst. 2 pařížské mezinárodní smlouvy unijní, revidované ve Washingtoně dne 2. června 1911, nelze vztáhnouti na přítomný případ, ježto nejde o registraci známky na základě uvedené smlouvy unijní (známky internacionální), nýbrž na základě zákonů tuzemských, nehledě ani k tomu, že zmíněné ustanovení vztahuje se na posouzení distinktivní způsobilosti známky (§ 1 znám. zák.), kdežto výslovné ustanovení o známkách odporujících ustanovení § 1 známkové novely dáno jest v odst. 1 pod č. 2 cit. článku.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podanou neshledal nejvyšší správní soud důvodnou.
Právem ovšem prohlašuje stížnost za nesprávný názor, v naříkaném rozhodnutí projevený, že »ustanovení čl. 6 č. 2 odst. 2 pařížské mezinárodní smlouvy unijní, revidované ve Washingtoně dne 2. června 1911, nelze vztáhnouti na přítomný případ, ježto se nejedná o registraci známky na základě uvedené smlouvy unijní (známky internacionální), nýbrž na základě zákonů tuzemských«. Samo znění cit. čl. 6 oné smlouvy nepřipouští nijakou pochybnost o tom, že tento článek týká se výlučně známek zapsaných v jednotlivých zemích k unii náležejících (»Toute marque de fabrique ou de commerce régulirèment enregistrée dans le pays ď origine...«), tedy nikoliv tak zvaných známek mezinárodních, není tedy použití zásady tam vyslovené vyloučeno tím, že nejde podle spisů) o známku zapsanou u Mezinárodního úřadu v Bernu na základě tak zvané smlouvy madridské ze dne 14. dubna 1891, revidované v Brusselu dne 14. prosince 1900 a ve Washingtonu dne 2. června 1911 (č. 64 ř. z. z r. 1913). Ale tento omyl žalovaného úřadu jest pro obsah naříkaného rozhodnutí již proto bez významu, že, jak v rozhodnutí bylo správně naznačeno, nevylučuje znění čl. 6 smlouvy prve uvedené, aby známky, na něž se vztahuje, byly přezkoumány při zápisu mimo zem původního zápisu v tom směru, nejsou-li složeny výlučně ze známek nebo údajů označujících jakost zboží (odst. 2 č. 2 čl. 6: »Toute fois pourront étre refusées ou invalidées 2. Les marques... composées exclusivement de signes ou ď indications pouvant servir dans le ccmmerce, pour designér.. la qualité ... des produits ...«).
Nebylo, tedy závady, aby úřad, i když by posuzoval známku na základě smlouvy pařížsko-washingtonské, zápis odepřel, shledal-li, že známka obsahuje výlučně údaj o jakosti zboží (§ 1 nov. z 30. července 1895 č. 108 ř. z.).
Proti výroku, že známka »Presto«, pokud zapsána byla pro druhy zboží v rozhodnutí uvedené, obsahuje výhradně udání jakosti, stížnost namítá toliko, že pokud pojem »Presto« znám jest širším kruhům, vztahován jest vždy jen na hudební tempo; naproti tomu k označení velocipédů, automobilů atd. představuje slovo, »Presto« něco zvláštního a význačného. Italský původ slova toho jest většině odběratelstva neznám, poněvadž italský jazyk není širšími kruhy obyčejně ovládán a také v československé republice není italsky mluvící část obyvatelstva, jak tomu bylo v dřívějším Rakousku.
Nejvyšší správní soud neshledal ve výtce té důvodu pro zrušení naříkaného rozhodnutí. Ze znění předpisu § 1 novely, vylučujícího ze zápisu slovní známky, obsahující výhradně udání o jakosti zboží, ani z účelu předpisu toho nelze vyvoditi, že by zákaz známek takových omezoval se jen na takové údaje, které jsou všeobecně jako takové srozumitelný, nýbrž odepření zápisu pokládati jest za odůvodněné i když jen část kupců zboží v tom smyslu porozumí, ano i když takový výklad jest jen možný. Jest proto také zcela nerozhodno, zdali slovo zvolené za známku jest vzato z některé řeči v oblasti tohoto státu používané čili nic.
Dovozoval-li zástupce při ústním líčení, že známce mohlo by podle vlastního významu slova »Presto« býti rozuměno jen tak, že strojů atd. jí označených užívati jest rychle, jest k tomu podotknouti, že to jest právě jen jeden z možných snad výkladů a že by ostatně ani výklad takový nevylučoval úsudek, že jde tu o vyznačení určité vlastnosti zboží.
Když tedy žalovaný úřad, vycházeje z notorické skutečnosti, že výraz »Presto« jest značné části obyvatelstva znám, zejména z hudby ve významu »rychle, spěšně«, prohlásil známku tu za neschopnu zápisu pro určité druhy zboží, při nichž by dle povahy věci mohl býti spatřován v označení takovém poukaz na způsob jejich fungování, neshledal v tom nejvyšší správní soud nezákonnosti ani v postupu úřadu nějaké vady, a proto stížnost zamítl.

Citace:

č. 1049. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1020-1022.