Čís. 8763.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 28. března 1928, čís. 45 sb. z. a n.). Povolení odkladu není na závadu, že povinný, nikoliv však jeho rodina, bydlí v podnájmu v jiné, vzdálené obci, kamž byl služebně přeložen.
(Rozh. ze dne 7. března 1929, R I 132/29.)
Soud prvé stolice povolil odklad exekuce vyklizením bytu v P. Důvody: Podle § 1 zák. ze dne 28. března 1928, čís. 45 sb. z. a n. může exekuční soud na návrh povinného odložiti exekuci vyklizením najatých místností na dobu nejvýše jednoho čtvrtletí, nemá-li povinný beze své viny jiné potřebě odpovídající náhrady. Soud, vykonav potřebné šetření o návrhu povinných na povolení odkladu exekuce, dospěl k přesvědčení, že jest osvědčena podmínka právě citovaného zákonného ustanovení, neboť »osvědčením« městského úřadu v T. ze dne 2. října 1928, potvrzením posádkového velitelství tamtéž ze 6. října 1928, přípisem městského úřadu v T. z 25. října 1928 jest zjištěno, že Emanuel Ř. jest nyní velitelem náhradní roty hran. praporu č. 1 v T.; že se v T. skutečně ucházel se svou manželkou o byty ve třech domech, že ho však neobdrželi z příčiny, kterou nezavinili a že vůbec jest v řečeném městě naprostý nedostatek bytů, takže nelze Emanuelu Š-ovi přiděliti vhodný rodinný byt. Že pak byt v podnájmu, v němž povinní nyní bydlí, nelze pokládati za náhradu odpovídající potřebě povinných, není pochybnosti. Rekursní soud návrh na odklad zamítl. Důvody: § 1 zák. ze dne 28. března 1928, čís. 45 sb. z. a n. mluví o potřebě odpovídající náhradě najatých neb užívaných místností. Potřebě odpovídající náhrada v § 1 cit. zák. znamená v podstatě dostatečnou náhradu, t. j. náhradní místnosti, které se srovnávají s nezbytnou potřebou nájemníkovou (Kubišta str. 127 a Zelinka II str. 233). Bylo zjištěno, že vypovídaní bydlí v T., lhostejno zda v nájmu či v podnájmu, a tím jejich nezbytná potřeba bydlení jest dostatečně kryta a náhradu za skladiště nábytku si mohou opatřiti jinde. Že by nemohli vypovídaní někde jinde uskladniti nábytek než zrovna ve svém bytu v P. a nemohli nalézti této potřebě odpovídající náhrady, v prvé stolici netvrdili a lze za to míti, že, kdyby se o to vynasnažili, účelu toho by dosáhli, ovšem lze předvídati, že by je to snad stálo více než činí nynější činže z bytu v P., to však nemůže býti na újmu vypovídající, která pro zdraví svého dítěte bytu vypovídaných k bydlení nezbytně potřebuje. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud sice správně vykládá ustanovení § 1 zákona ze dne 28. března 1928, č. 45 sb. z. a n., pokud ustanovení to mluví o potřebě odpovídající náhradě najatých nebo užívaných místností, že totiž taková potřebě odpovídající náhrada znamená v podstatě dostatečnou náhradu, to jest náhradní místnosti, které se srovnávají s nezbytnou potřebou nájemníkovou, ale správného tohoto výkladu nesprávně používá na tento případ. Míní, že, ani povinní bydlí v T. — při čemž jest mu lhostejno, zda v nájmu, či podnájmu, je tím jejich nezbytná potřeba dostatečně ukojena, že jejich byt v P. jest nyní pouhým skladištěm jejich nábytku a že si náhradu za skladiště nábytku mohou opatřiti jinde. Nedbá toho, že podle vyšetření soudu prvé stolice jen povinný Emanuel Ř. bydlí v T. v podnájmu v bytě o jednom 3 m X 4 m pokoji, že s ním rodina nebydlí, a že k němu jeho manželka, spolupovinná Emilie Ř-ová, dojíždí jen na návštěvu. Tento byt Emanuela Ř-a nepovažuje dovolací soud za dostatečnou náhradu, vyhovující nezbytné potřebě vypovězených nájemníků, a poněvadž bylo vyšetřeno, že povinní přiměřenou náhradu nenašli beze své viny, usuzuje dovolací soud, že splněny jsou všechny předpoklady uvedeného ustanovení a proto sdílí a schvaluje správné věci i zákonu vyhovující odůvodnění usnesení soudu prvé stolice, jež na důvodný dovolací rekurs povinných změnou napadeného usnesení zase obnovuje.

Citace:

č. 8763. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 332-333.