Čís. 2139.


Zákon o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863.
Tiskopisy (§4 zákona, § 39 čís. 2 zák. na ochranu republiky) jsou i proklepy na psacím stroji. Místem tisku jest tu místo, kde byly psacím strojem vyhotoveny, tiskařem jest osoba, jež je zhotovila a nakladatelem, kdo soustřeďuje ve svých rukou celkový odbyt proklepů na obecenstvo.
Pozvánky k taneční zábavě nepožívají výhody druhého odstavce §u 9 zákona, obsahují-li kromě údajů o tom, kdo, kdy a kde zábavu pořádá, dodatek, že přístup mají jen hosté německo-arijští.

(Rozh. ze dne 16. října 1925, Zm I 588/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem:
Rozsudkem okresního soudu v Chebu ze dne 14. dubna 1925, jímž byl Jindřich P. sproštěn z obžaloby pro přestupky §§ů 9, 17 tiskového zákona, porušen byl zákon v ustanovení §u 4, druhého a posledního odstavce §u 9 a posledního odstavce §u 17 tiskového zákona.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Chebu ze dne 14. dubna 1925 byl Jindřich P. sproštěn podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby, že před 26. prosincem 1924 v B. psacím strojem rozmnožil, veřejně rozdával a plakátoval návěští tohoto obsahu: »Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei P. Einladung zu dem am 26. Julmond 1924 abends 8 Uhr im Hotel »Zentral« stattfindenden Weihnachtskränzchen. Eintritt Kč 5— u. Steur. Zutritt haben nur deutscharische Gäste,« aniž uvedl na tomto neperiodickém tiskopise jméno místa, kde byl tištěn, a jména (firmy) tiskaře a nakladatele, a aniž odevzdal alespoň 24 hodin před rozdáváním exemplář tiskopisu bezpečnostnímu úřadu místa, kde spis byl vydán, a že tím spáchal přestupky podle §u 9 a §u 17 tisk. zákona. V rozhodovacích důvodech jest uvedeno, že návěští, psacím strojem vyhotovené a rozmnožené, není tiskopisem, že takové spisy již z důvodů technických nespadají pod ustanovení tiskového zákona a nelze na nich uvésti místo, kde byly tištěny, a tiskaře, protože tisku zde vůbec není, že takové spisy nemají ani nakladatele a že sluší - - i kdyby šlo o skutečné tiskopisy — pozvánky к taneční zábavě pokládati za výrobky tisku, které se vydávají pouze pro potřebu společenského života. Do tohoto rozsudku ohlásil veřejný obžalobce odvolání co do viny. Rozhoduje o tomto odvolání, nezabýval se krajský soud jako soud odvolací v Chebu otázkou, zda vyhovují rozhodovací důvody okresního soudu správnému výkladu zákona, nýbrž zamítl odvolání veřejného obžalobce rozsudkem ze dne 3. června 1925 z důvodů formálních, jejichž správnost nebo nesprávnost budiž ponechána stranou.
Názory, jimiž se řídil podle rozhodovacích důvodů svého rozsudku okresní soud v Chebu a jež nedoznaly v odvolacím rozsudku opravy, příčí se správnému výkladu §u 4 a druhého odstavce §u 9 tiskového zákona. Podle §u 4 zákona vztahuje se vše, co nařízeno v tomto zákoně o tiskopisech, netoliko k věcem, tištěným lisem tiskařským, nýbrž i k výtvorům literatury a umění, rozmnoženým jakýmikoliv prostředky mechanickými nebo chemickými. Mimo známky, že jde o výtvor literatury neb umění, t. j. o věc, sprostředkující slovem, hudbou, kresbou atd. myšlenku, jejíž stělesnění není pouhou pomůckou nebo pouhým výrobkem průmyslu, živnosti neb obchodu, je tudíž podstatnou známkou věcí, podléhajících zákonným ustanovením o tiskopisech toliko, že jde při jejich zhotovení o rozmnožování podobného rázu a směru jako při rozmnožování lisem tiskařským, t. j. — ježto citovaný předpis §u 4 má zřejmě na zřeteli, že výrobky tiskařského lisu jsou předem určeny a dle hromadné výroby stejných výtisků též i způsobilé k tomu, by cestami, jež shrnuje § 6 tisk. zákona pod pojem »rozšiřování«, vnikly rychle do širšího kruhu obecenstva — o způsob výroby, který umožňuje a směřuje k tomu, by v době podstatně kratší, než by vyžadovala výroba pouhou rukou lidskou (písmem), byly použitím prostředků mechanických nebo chemických vyrobeny stejné věci v takovém počtu, že se myšlenka, výrobkem projevená, stane rozšiřováním výrobků po rozumu §u 6 zákona o tisku přístupnou širšímu obecenstvu. O takovou výrobu jde i při zhotovování spisů psacím strojem, jenž pro mechanické své zařízení umožňuje netoliko vyhotovení spisu v podstatě kratší době, než pouhým psaním rukou, nýbrž i — což jest při pouhém psaní rukou vyloučeno — současné zhotovení více stejných spisů jako proklepů. Sám zákonodárce spatřuje v psacích strojích rozmnožovací přístroje takového rázu, že jest je s hlediska shora vytčeného postaviti na roven tiskařskému lisu. Jinak nebyl by se viděl nucena vyjmouti psací stroje z ustanovení, že jest třeba zvláštního úředního povolení ku chování tiskařských lisů a jiných přístrojů, sloužících k rozmnožování spisů, vyobrazení a skladeb hudebních (§ 2 zákona ze dne 7. června 1912, čís. 118 ř. zák.). Proto byla věcmi, podléhajícími zákonným ustanovením o tiskopisech, i návěští, o která v této věci jde. Neboť sprostředkovala slovy projev určitých myšlenek obecenstvu, aniž šlo o pouhou pomůcku neb o pouhý výrobek sloužící průmyslu, obchodu nebo živnosti, takže šlo o produkt literatury v nejširším smyslu slova, jak jej má na zřeteli zákon — jenž byl rozmnožen mechanickou cestou (proklepy psacího stroje) v takovém množství, že mohly býti, pokud se týče (výroba se stala též k tomu účelu), by byly myšlenky jimi projevené a sprostředkované rozšiřováním jich uvedeny ve známost většího počtu osob předem individuelně neurčených. Jaké to jsou technické důvody, pro něž výrobky psacího stroje nespadají pod ustanovení tiskového zákona, rozsudek okresního soudu neuvádí a není vidno, co by bránilo předpokladu, že určitá myšlenka, t. j. výtvor literatury neb umění může proklepy psacího stroje určenými pro rozšiřování dojíti rozmnožení a rozšíření alespoň přibližně tak rychlého a rozsáhlého, jakého dochází myšlenka výtisky tiskařského lisu. Místem tisku jest u takových proklepů místo, kde byly psacím strojem vyhotoveny, tiskařem jest osoba, jež je zhotovila, a nakladatelem jest, kdo soustřeďuje ve svých rukou celkový odbyt proklepů na obecenstvo.
Od závazku, že jest na každém tiskopise uvésti jméno místa, kde byl tištěn, a jména (firmy) tiskaře a nakladatele, jsou podle druhého odstavce §u 9 zákona o tisku osvobozeny jen takové výrobky tisku, jež jsou určeny výlučně k tomu, by sloužily potřebám živnosti a obchodu nebo potřebám domácího a společenského života. Z obsahu návěští, o něž jde, sloužily potřebám společenského života ovšem údaje o tom, kdo taneční zábavu uspořádá, kde a kdy se zábava koná a jaké jest vstupné. Avšak návěští neobmezila se na tyto údaje, nýbrž obsahovala další větu, že přístup mají jen hosté německo-arijští. Tato věta nemá ničeho společného s potřebami společenského a domácího života nebo s potřebami obchodu a živností. Jest naopak výronem národní a rasové nesnášenlivosti řádnému životu domácímu, společenskému, obchodnímu a živnostenskému cizí, dávajíc projev myšlence rázu politického, namířené proti příslušníkům určité národnosti a určité rasy. Pro tento dodatek nemohou návěští požívati výhody druhého odstavce §u 9 zákona o tisku, takže bylo vyhověti při úpravě jejich obsahu příkazu prvního odstavce §u 9 a před jejich výpravou (rozdáváním nebo rozesíláním) příkazu prvního odstavce §u 17 zákona o tisku. Neshledal-li okresní soud přes to ani skutkové podstaty přestupku podle posledního odstavce §u 9 tisk. zákona — v tom, že obžalovaný Jindřich P., který dle vlastního doznání návěští na psacím stroji zhotovil a byl proto jich tiskařem po rozumí zákona, neuvedl na nich místa výroby (tisku), a jmen zhotovitele (tiskaře), a osoby, jež zařídila jich odbyt na obecenstvo (nakladatele) — ani skutkové podstaty přestupku podle posledního odstavce §u 17 tiskového zákona v tom, že obžalovaný Jindřich P., ač byl tiskařem, exemplář návěští bezpečnostnímu úřadu vůbec nepředložil, porušil tím zákon v uvedených ustanoveních, řídí v se — jak dovoženo — nesprávným výkladem jednak ustanovení §u 4, jednak ustanovení druhého odstavce §u 9 tiskového zákona.
Citace:
č. 2139. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 586-588.