Čís. 9137.

Není-li exekuce vedena na auto samo, nýbrž na živnost jím provozovanou, nemůže se dlužník dovolávati ustanovení § 251 čís. 6 ex. ř.
Exekuce na živnost autodrožkářskou nepodléhá obmezení druhé věty prvého odstavce § 341 ex.. ř., třebas jest živnost provozována jen jedním autem.
Vlastnictví třetí osoby k autu nepřekáží exekuci na živnost jím provozovanou.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1929, R II 285/29.)
Exekuci zabavením živnostenského provozu autodopravy dlužníků a vnuceným propachtováním živnosti veřejnou dražbou, soud prvé stolice k návrhu dlužníků zrušil. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by vyčkaje pravomoci, dále pokračoval v exekučním řízení. Důvody: Exekuční soud přehlédl, že exekuční návrh nezní na exekuci zabavením movitých věcí, nýbrž, že vymáhající věřitelce povolena byla exekuce propachtováním živnosti drožkářské, takže jest použíti v projednávaném případě zvláštních ustanovení o exekuci na živnostenské podniky ve smyslu § 341 a následujících exekučního řádu. Podle § 341 ex. ř. může na živnostenské podniky vedena býti exekuce vnucenou správou nebo propachtováním (§ 340 ex. ř.). Při řemeslných nebo takových koncesovaných živnostech, k jejichž nastoupení jest třeba zvláštní způsobilosti, nemá místa exekuce vnucenou správou nebo propachtováním, provozuje-li živnost její majitel sám neb nejvýše se čtyřmi pomocnými dělníky. Neomezeně jest tedy přípustnou tato exekuce propachtováním na všechny živnosti, které nejsou prohlášeny za řemeslné nebo koncesované; řemeslnými živnostmi jsou takové, při nichž jde o zručnosti, vyžadující vzdělání v živnosti vyučením a delším zaměstnáním při ní. Podle živnostenského řádu ve smyslu zákona ze dne 5. února 1907, čís. 26 ř. zák. bylo prohlášeno 54 živností za řemeslné, mezi nimiž však není drožkářství (fiakrovství). Podle dopisu okresního úřadu v M., dodatečně vyžádaného ze dne 22. května 1929, jest provoznictví povinného svobodnou živností, není tedy ani řemeslnou ani koncesovanou živností. Bylo proto vyhověti rekursu a povoliti exekuci propachtováním živnosti podle § 341 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud právem rozeznává mezi exekucí na hmotné věci, upravenou v §§ 249—289 ex. ř., a exekucí na jiná práva majetková, upravenou v §§ 330 až 345 ex. ř., a správně posoudil případ podle § 341 ex. ř., jelikož podle usnesení exekuci povolujícího předmětem exekuce není auto, nýbrž živnost jím provozovaná. Povinný nemůže se proto dovolávati ani ustanovení § 251 čís. 6 ex. ř. ani zdejšího plenárního rozhodnutí ze dne 14. prosince 1927 pres. 1546/26 sb. n. s. čís. 7621, třebas bylo zjištěno, že provozuje živnost jen jedním autem, a mohl by se s úspěchem domáhati zrušení exekuce jen za podmínek druhé věty prvého odstavce § 341 ex. ř., jak správně uznal rekursní soud. Než k živnosti autodopravní není třeba průkazu způsobilosti ani v případě, že živnost jest koncesována, jak zřejmě plyne z toho, že v § 23 (1) živn. ř. živnosti jmenované v § 15 pod čís. 3 a 4 živn. řádu nejsou uvedeny (srovnej k tomu i rozhodnutí uveřejněné ve sb. n. s. pod čís. 5239). Poukazují-li rekurenti k čtvrtému odstavci § 1 živn. řádu, podle něhož může ministr obchodu ve srozumění s ministrem vnitra prohlásiti i další živnosti za živnosti řemeslné, stačí připomenouti, že se tak ohledně živnosti autodopravní dosud nestalo. Okolnost, že auto, jímž povinní živnost provozují, snad není jejich majetkem, jest bez významu, jelikož vlastnictví třetí osoby k autu, jímž se živnost provozuje, nepřekáží exekuci na živnost a nečiní proto tuto exekuci nepřípustnou.

Citace:

č. 9137. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 167-168.