Č. 9989.

Stavební právo (Brno): Pod pojem »veškerého regulování« podle § 2 stav. řádu brněnského spadá též úprava veř. ulic zrušením ulice dosud existovavší a určením její plochy k zastavění.
(Nález ze dne 30. června 1932 č. 10638.)
Věc: Hugo H. a Jan a Eliška K. v B. (advokát Dr. Otakar Pražák z Brna) proti bývalému moravskému zemskému výboru o zrušení ulice.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 31. října 1927 adresovaným městské radě v Brně poukázal Emil K. na to, že schválením nového polohového plánu mezi ulicí P. a K. odpadá dříve projektovaná ulice V., žádal o provedení úředního řízení za účelem zrušení této (již existující) ulice a současně prosil o odprodej plochy získané zrušením této ulice, na níž hodlá postaviti obytnou budovu a celou plochu sadově upraviti. Při komis. řízení, jež o zamýšleném zrušení uvedené ulice dal regulační poradní sbor města Brna dne 3. února 1928 provésti měst. stav. komisí, prohlásili sousedé, mezi nimi i dnešní st-lé, že zásadně trvají na zachování pravoplatně schválené ulice.
Nato vydala městská rada vyhlášku ze 13. dubna 1928 tohoto znění: Ve smyslu §§ 4 a 5 stav. řádu pro město Brno vykládá se k veřejnému nahlédnutí projekt na zrušení části ulice V., schválené polohovým plánem, a to části ležící mezi ulicemi v H. a K. v Brně. To se uvádí ve všeobecnou známost s podotknutím, že příslušný polohový plán jest k veřejnému nahlédnutí vyložen po dobu 4 týdnů, t. j. ode dne 19. dubna 1928 až včetně do 17. května 1928 v kanceláři právně-stavebního úřadu v Brně v úředních hodinách. Případné námitky proti vyloženému projektu mohou se podati písemně ve shora uvedené lhůtě nejpozději do 17. května 1928 u městské rady města Brna.
Když během stanovené lhůty žádné námitky nedošly, usnesla se městská rada ve schůzi ze 14. srpna 1928 připojiti se k návrhu, a městské zastupitelstvo ve schůzi z 12. října 1928, že s návrhem souhlasí.
Na to předloženy spisy přípisem ze 16. října 1928 zem. výboru ke schválení ve smyslu § 4 stav. řádu, ten pak nař. rozhodnutím z 29. listopadu 1928, vydaným ve shodě se zsp, předloženou změnu polohového plánu podle § 4 stav. řádu schválil a dodal, že na námitky podané při předchozím — Č. 9989 —
informativním šetření dne 3. února 1928 nevzal zřetele, poněvadž nebyly podány v řízení zákonem předepsaném, totiž ve vyhlašovací lhůtě Nedělní v době od 19. dubna do 17. května 1928.
Ve stížnostech do rozhodnutí toho podaných namítá se nejprve, že regulaci ulic možno prováděti podle § 5 stav. ř. jen tenkráte, zamýšlí-li se změna neb rozšíření v ohledu směru, polohy a úrovně ulice v plánu polohy zakreslené, nikoli však také zrušení veřejné komunikace bez skutečného regulačního účelu, t. j. aniž se veřejnosti poskytne náhrada.
Námitka tato není důvodná. Stav. řád pro město Brno ustanovuje v § 1, že pro budovy nynější a pro stavby budoucí mají býti sdělány plány polohové, v které pojmouti se mají mimo jiné všechna tam jsoucí náměstí a veřejná prostranství, třídy a ulice. Podle § 2 má do těchto polohových plánů býti vkresleno veškeré regulování, které se právě provádí a které v době nejblíže příští se zamýšlí. Co rozuměti jest výrazem »veškeré regulování«, se v zákoně výslovně nestanoví, za takovouto zákonnou definici uvedeného pojmu nelze zejména považovati ani ustanovení § 5 cit. stav. řádu, že schválené polohové plány mají platnost ohledně směru, polohy a svahu (niveau) veřejných ulic a náměstí v nich stanovených, a nelze zejména v tomto ustanovení spatřovati snad nějaké taxativní vymezení práva obce území své plánem polohy regulovati. Naopak z pojmu regulování samého vyplývá, že jím dlužno rozuměti jakoukoli úpravu objektů a zařízení v § 1 jmenovaných, tedy také veřejných ulic, proto nejen zřizování ulic nových a změnu dosavadních při zachování jejich existence, nýbrž i zrušení veřejnosti ulic dosud existovavších a určení takto získaných ploch k zastavění, eventuelně k účelu jinakému.
Námitkou, že v daném případě šlo o zneužití stav. řádu, jak prý se objevilo z disposic, jež obec se zrušenou částí ulice učinila po vydání nař. rozhodnutí, vytýkají vlastně st-lé, že vlastním cílem provedeného zrušení nebyl účel, jejž obec uvedla, nýbrž účel jiný. Leč nss je povolán rozhodovati jen o tom, zda nař. rozhodnutí je ve shodě se zákonem a zda netrpí pod- statnou vadou řízení. Není-li v tomto směru závad, pak nemá možnosti rozhodnutí u něho naříkané rušiti z důvodů jiných. Proto se také uvedenou námitkou tak, jak je ve stížnosti formulována, vůbec zabývati nemohl.
Další námitka, že žal. úřad byl povinen zabývati se věcně námitkami, jež st-lé přednesli při informativním jednání ze 3. února 1928, je bezdůvodná. V § 1 odst. 1 stav. řádu se výslovně praví, že polohové plány dlužno po 4 týdny veřejně vyložiti, a že se tak stalo, současně vyhláškou na úřední budově vyhlásiti; dále pak, že vyhláška tato musí obsahovati upozornění, že každý účastník jest oprávněn podati proti nim v hořejší lhůtě písemné námitky. Z ustanovení toho jasně plyne, že interesenti jsou oprávněni — t. j. s účinkem právním — podati proti vyloženému plánu polohy námitky jen během lhůty 4 týdnů, po něž jest plán ten vyložen, a že tak musí učiniti písemně, z čehož plyne, že úřady, jež jsou povolány o plánech těch dále jednati, nejsou povinny hleděti k námitkám takovým, jež nebyly podány ani proti vyloženým plánům polohy, ani písemně, ani ve lhůtě ve vyhlášce stanovené. — Č. 9989 —
V daném případě je ze spisů patrno, že st-lé ve lhůtě stanovené ve vyhlášce ze 13. dubna 1928 vůbec námitek nepodali, že při místním šetření ze 3. února 1928 se ještě vůbec o žádném »polohovém plánu« nejednalo, nýbrž šlo o pouhé informativní ujednání, jež mělo teprve sloužiti za podklad pro zhotovení plánu polohy, resp. jeho změny, že již proto prohlášení, jež st-lé při tomto šetření učinili, nemohlo míti povahu »námitek proti vyloženému plánu polohy«, a že také toto prohlášení neučinili písemně, nýbrž ústně. Za tohoto stavu nebyl žal. úřad povinen »námitkami« přednesenými st-li při onom předchozím informativním šetření se věcně zabývati — a to tím méně, když námitky ty obsahovaly pouhé prohlášení, že st-lé zásadně trvají na zachováni pravoplatně schválené ulice, aniž námitky ty blíže odůvodnili tak, aby se jimi žal. úřad věcně vůbec zabývati mohl. Proto nepřihlédl-li žal. úřad k námitkám těm, neporušil žádné právo st-lů a jsou stížnosti jejich v tomto směru bezdůvodné. — — —

Citace:

č. 9989. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 213-215.