Zřízení opatrovníka pro žalovaného ku projednání sporu, není-li zde podmínek § 269. ob. z. obč., zakládá zmatek dle § 477. č. 4 a 5 c. ř. s. — Platí-li věřitel, jemuž dlužník dal v zástavu polici, za tohoto další pojistné, nenabývá tím nároku na náhradu tohoto, nezavázal-li se žalovaný k tomu, že pojištění dodrží.

Státní úředník VIII. hodn. tř. N. vypůjčil si od svého bratra 5000 K a dal mu do zástavy na dluh ten schovací list na polici pojišťovací společnosti »Germania«, na kterouž si sám již byl 750 K od společnosti této vypůjčil. Jelikož prý N. pojistné (čtvrtroční) dne 1./10. 1908, l./l„ 1./4. a 1./7. 1909 úhrnem 346 K 64 h, pak úroků z výpůjčky 750 K, dne 30./1. a 30./7. 1909 splatných po 18 K 89 h, tudíž 37 K 78 h nezapravil, učinil tak bratr sám a celistý obnos 384 K 42 h oproti bratru zažaloval.
Zároveň navrhnul, aby bratru pro spor tento zřízen byl kurátor, jelikož prý bratr není duševně normálním a proto též učiněn byl již návrh, aby byl dán pod opatrovníka.
Kurátor při stání zažalovaný nárok uznal, pročež I. soudce žalobě úplně vyhověl.
Na odvolání žalovaného z důvodu zmatku dle § 477. al. 4. a 5. c. ř. s. podané, v němž uvádí m. j., že řízení pro zjištění duševního stavu jeho bylo zastaveno, jelikož neposkytlo nejmenších symptomů poruchy, zemský soud v Brně rozsudek i s předchozím řízením od ustanovení kurátora počínaje jako zmatečné zrušil a věc k opětnému projednání se žalovaným samým I. stolici vrátil.
V důvodech
se praví, že v § 269. ob. z. obč. předpokládaných podmínek ku zřízení opatrovníka v době podání žaloby zde nebylo, tudíž tím, že žaloba místo žalovanému samému doručena byla opatrovníku a s tímto spor projednán, žalovanému nezákonným postupem odňata byla možnost, na soudu jednati a tím způsobena zmatečnost rozsudku dle § 477. č. 4 a 5 c. ř. s. (rozh. z 28. října 1909 č. j. ---Be II 129/9 /10 —--.)
Na to žalobce zmírnil své žalobní žádání o 278 K 87 h, doznav, že pojistné z 1. října 1908, 1. ledna a 1. dubna 1909, pak úroky z 30. ledna 1909 zaplatil ještě žalovaný sám.
První soudce odsoudil žalovaného k zaplacení zbývajícího žalobního žádání 105 K 55 h s úroky ode dne žaloby.
Důvody:
Svůj žalobní nárok odůvodňuje žalobce názorem, že žalovaný jemu na svůj dluh svou pojistku resp. schovací list o ní dal do zástavy, pročež též pojistné a úroky ze zápůjčky pojišťovnou jemu poskytnuté zapraviti jest povinen a proto žalobci, jenž tyto částky za něho zaplatil, je nahraditi musí, Názoru tomuto nelze přisvědčiti, jelikož se ani netvrdí, že by žalovaný oproti žalobci výslovně k náhradě té se byl zavázal aneb jej aspoň ku placení pojistného a úroků byl zmocnil.
Z pouhého placení však neplyne ještě náhradní nárok pro žalobce. Neboť specielních ustanovení §§. 1358. a 1423. ob. z. obč. nelze zde použíti; byť i osoba třetí, platíc za dlužníka bez jeho svolení, od věřitele uspokojeného žádati může postoupení práva tomuto příslušícího a tudíž jakožto cesionář po dlužníku požadovati může náhradu, předpokládá se přece, že plátce zapravil dluh skutečně pozůstávající. Tomu však zde tak není, jelikož dle pojišťovacích podmínek »Germanie« nezapravení pojistného má toliko za následek, že smlouva pojišťovací, není-li dlužné pojistné a poskytnutá na pojistku zápůjčka uhražena prémiovou zálohou, jednoduše zaniká.
Tím méně lze na případ tento použíti § 1042. ob. z. obč., jelikož zde nejde o zákonitý, nýbrž toliko o smluvní závazek.
Placení žalobcem jeví se spíše jako jednání bez zmocnění dle § 1035. ob. z. obč., pročež žalobce oprávněn jest, aby práva z titulu negotiorum gestionis jemu přísluším dle §§ 1036., 1037., 1038. a 1041. ob. z. obč. uplatnil. Předpoklady § 1037. jsou zde dány, jelikož placením žalobcovým žalovaný nabyl patrného a znamenitého užitku, jímž by jináče bezdůvodně a na cizí škodu se obohatil. Prospěch žalovaného jeví se totiž v tom, že zaplacení celého původně pojištěného obnosu pojišťovnou dle stanov závislým jest na zapravení smlouvou ujednaných premií a úroků ze zápůjčky, kdežto, nezapravují-li se premie, pojištěný obnos na polovici snížen býti může. Pro použití § 1037. ob. z. obč. jest zcela lhostejno, byla-li žalobci police dána do zástavy, resp. jemu odevzdán list schovací, jelikož zde nejde o poměr právní mezi žalobcem a žalovaným, nýbrž rozhodující jest pouze skutečnost, že někdo jednal ve prospěch jiného.
Namítal sice žalovaný, že žalobce proti jeho platně projevené vůli v záležitost jeho se vetřel — žalovaný totiž, jak dokázáno, dopisem z 10. července 1909 oznámil svému švakru, že není nadále s to, aby pojistné platil a že tudíž přenechává svým sourozencům, aby sami nadále pojistné zapravovali, chtí-li pojišťovací smlouvu zachovati v platnosti — pročež žalobce dle § 1040. ob. z. obč., nákladu zaň učiněného pozbyl. Avšak v tomto oznámení, o němž, jak rovněž dokázáno, žalobce se dověděl, nespočívá zápověď jednání za žalovaného.
Na odvolání žalovaného soud odvolací žalobní žádání na náhradu pojistného 86 K 66 h zamítnul ohledně úroků 18 K 89 h ze zápůjčky 750 K však rozsudek potvrdil.
Důvody:
Odůvodnění rozsudku prvého soudce potírají obě strany. Žalobce ve své odvolací odpovědi jest názoru, že odsouzení žalovaného mělo státi se z pouhého zastavení police, resp. uschovacího listu, jelikož dlužník musí uznán býti povinným, aby věřiteli jistotu zachoval a žalobci náhrada z důvodu §§. 1358. a 1423. ob. z. obč. přísluší. Žalovaný rovněž hájí názor, že zákonné požadavky jednám bez příkazu v případě tomto scházejí.
Názoru tomuto připojuje se soud odvolací z důvodů věcných i právních pokud týče se zaplacení pojistného.
Prospěch žalovaného, jejž prvý soudce v zachováni smlouvy pojišťovací s »Germanií« spatřuje, není nikterak patrným a převážným, naopak spíše svrchovaně pochybným. Jak prvý soudce zjistil, byla tato pojišťovací smlouva žalovaným uzavřena pro případ jeho úmrtí, resp. na dožití 54. roku. V případě úmrtí nemá žalovaný ze smlouvy té vůbec žádného prospěchu, pro případ dožití — jež jest ovšem nejistým — musel by žalovaný ještě asi po 16 let platiti premie, na kteréž pro případ očekávaný, že bude dán na odpočinek, jak to ve svém zmíněném dopisu praví, by se nezmohl.
Vždyť již teď, kdy pobírá svůj plný plat, jich placení mu působí potíže. takže častěji musel to obstarati jeho bratr žalobce: k tomu přistupuje ještě nynější jeho choroba, která značných vydání bude vyžadovati.
Za těchto poměrů jest zastavení dalšího patem pojistného pro žalovaného patrně výhodnějším, jelikož by ze své pense sotva mohl ročně 346 K 64 h postrádati.
Další placení pojistného směřovalo tudíž jen na prospěch žalobce, na zvýšení hodnoty jeho zástavy.
Žalovaný zakročil u »Germanie« za přeměnu svého pojištění v takové bez prémií, a byla mu dopisem ústavu toho z 2. listopadu 1909 též povolena.
Jeví se tudíž s hlediska jednání bez příkazu co se zaplacení pojistného týče, žádání žalobní bezdůvodným, pročež o tento právní důvod se opírající vyhovění žalobě neospravedlněným, jelikož žalovaný povinnosti náhradní sproštěn jest již ustanovením § 1040. ob. z. obč.
Avšak i stanovisko právní (§§. 1358, 1423. ob. z. obč.), kteréž žalobce zaujal ve své odvolací odpovědi, jest neudržitelno. Byl-li žalovaný ku přeměně svého pojištění v bezpremiově oprávněn, o čemž se nepochybuje, a nevzdal-li se oproti žalobci tohoto svého práva, což žalobce ani netvrdí, pak nemůže býti řeči o tom, že by žalovaný povinen byl premie dále platiti, tudíž ani o tom, že by z důvodu § 1358. ob. z. obč. povinen byl žalobci náhradou.
Dle § 7. stanov má každý pojištěnec právo, aby Germanii zpětnou koupi police navrhnul, jakmile pojištění 3 léta trvá, čemuž v případě tomto tak jest. Jelikož návrh takový obsahuje v sobě zrušeni pojišťovací smlouvy, přestává tím i povinnost pojištěncova ku placení prémií. Týž účinek nastává i při shora řečené přeměně pojištění v bezpremiové. Jest tudíž každému pojištěnci po uplynutí 3 let volno, všelikého dalšího placení prémií se zbaviti, z kteréžto příčiny placení toho za dluh pojištěncův ve smyslu § 1358. ob. z. obč. považovati nelze.
Proti takovému návrhu na zpětnou koupi neb přeměnu by žalobce jakožto příjemce zástavy brojiti nemohl, poněvadž právo to spočívá v povaze zástavy samé a žalovaný, jak již řečeno, se ho nevzdal. Ostatně obnáší i v případě přeměny pojištěný obnos vždy ještě 5080 K, takže připočte-li se podíl na dividendách 1210 K 50 h, žalobcová pohledávka úplně krytou se jeví Že pojištěný obnos splatným bude teprve smrtí žalovaného, resp. dosažením 54. roku, úvahu tuto nikterak nezmate, jelikož žalovaný dluh svůj žalobci, jak doznáno, měl splatiti dle možnosti a vzhledem na jeho nynější finanční situaci, by žalobce, i kdyby premie žalovaným dále se platily, až do splatnosti pojištěného obnosu čekati musel, aby uspokojení došel.
Žalobce zvýšil tudíž dalším placením prémií jen hodnotu své zástavy.
Nechtěl-li ale k tomu vynaložiti svých vlastních peněz, tu mohl přiměti žalovaného, aby učinil návrh na zpětnou koupi; v případě tomto byl by mohl dosíci okamžitého, ovšem jen částečného zaplacení. Rozhodl-li se však pro další placení prémií, učinil to na vlastní risiko.
Jináče má se to však se zaplacením úroků 18 K 89 h.
Dle zmíněného dopisu »Germanie« měl žalovaný úrok ze zápůjčky platiti až do její vrácení a to pod uvarováním zrušení pojištění.
Zachování pojištění bylo však nepochybně na prospěch žalovaného, jelikož tím bylo mu umožněno, aby z hodnoty police zapravil svůj dluh žalobci, resp. aby mu znemožnil, dluh ten na něm vymáhati. Vzhledem na nepatrnost této úrokové částky bylo zaplacení její jistě v oboru možnosti, dle které se žalovaný ku vrácení zápůjčky bratru zavázal a dlužno jej proto též považovati za povinna, aby skutečnou hodnotu své pojistky žalobci zastavené dle možnosti zachoval.
Bylo tudíž odvolání ohledně placení pojistného vyhověti, ohledně placení úroků však rozsudek prvého soudce potvrditi. Dovolání žalobcovu nejv. soudní dvůr nevyhověl, poukázav ku správným důvodům stolice odvolací,
připojiv
k nim ještě toto:
Aby docílil pojištěného obnosu 10000 K, musel by žalovaný ještě po 16 let platiti roční pojistné 346 K 46 h, tudíž ještě obnos 5545 K 24 h pojišťovací společnosti, o kterýž pojištěný obnos by se zmenšil, takže nehledě ku ztrátě na úrocích v době zapravení zažalovaného čtvrtročního pojistného, fakticky obnášel 4454 K 76 h. Zpětnou koupí připadlo by žalovanému mimo zálohu na dividendách 5050 K, tudíž o 596 K více. Bylo tudíž v zájmu obou stran, žalovaného jakožto pojištěnce a žalobce jakožto zástavního majitele uschovacího listu na místo pojistky vstoupivšího, aby trvali na zpětné koupi pojistky, poněvadž zápůjčka 750 K pohledávkou na dividendách 1210 K 50 h byla kryta, takže nelze mluviti o tom, že by touto transakcí hodnota žalobcovy ruční zástavy se zmenšila.
Dle § 4. stanov pojišťovny »Germania« nebyl žalovaný, jehož pojištění v době, kdy zažalované pojistné bylo zapraveno, již po více než 5 let trvalo, bezvýjimečně ku placení dalších prémií povinen, nýbrž byl dle § 7. stanov oprávněn, aby se zpětnou koupí placení toho sprostil. Tohoto práva se oproti žalobci nevzdal; nemůže mu tudíž býti upíráno právo, vymoci si zpětnou koupí sproštění od dalšího placení prémií, jelikož tím zástavní právo žalobcovo se nepoškozuje.
Není-li ale žalovaný bezvýjimečně povinen, aby prémie platil až do konce smluvní doby, pak žalobce, zapraviv zažalovaný obnos, nezaplatil dluhu žalovaného, nemá tudíž nároku náhradního dle §§ 1358. a 1423. ob. z. obč.
(Rozh. z 24. května 1910—-- Rv III 69/10 /1.) — b —

Citace:

Zřízení opatrovníka pro žalovaného ku projednání sporu. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1910, svazek/ročník 19, číslo/sešit 5, s. 253-258.