NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Č. 11554.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní: I. Přechod úředníka zastupitelského okresu do služby státní — věta jako u Boh. A 10603/33. — II. Může ministerstvo vnitra, vyřizujíc odvolání býv. úředníka zastupitelského okresu proti úpravě jeho požitků při přechodu do státní služby ve smyslu § 10 odst. 1 věta 2 org. zák., přiznati odvolateli (na podkladě § 151 odst. 7 plat. zák.) požitky nižší, než jak mu je přiznal zemský úřad?
(Nález ze dne 20. listopadu 1934 č. 21768.)
Prejudikatura: ad I. srv. Boh. A 10603/33, 11530/34, 11547/34 a j.
Věc: Josef V. v S. (adv. Dr. Vladimír Říha z Prahy) proti ministerstvu vnitra o úpravu služebních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud vyslovilo, že st-li příslušejí požitky nižší, než jak byly přiznány výměrem zemského úřadu v Praze ze dne 30. června 1930 č. j. 13991 pres., zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: St-l, okresní rada v Sedlci na dráze, byl usnesením tamní osk z 10. března 1926 s platností ode dne 1. listopadu 1925 zařazen do skupiny A hodn. třídy VI., plat. stupnice 3 ve skupině míst IV., rodinné třídy I. s celkovými služebními požitky k 31. lednu 1925 31356 Kč a po srážce pensijního příspěvku, činícího 1792 Kč 80 h, ve zbytku 29563 Kč 20 h.
Osk usnesla se 23. března 1927 mezi jiným, aby byl st-l podle zák. č. 103/26 Sb. přeřazen s platností ode dne 1. ledna 1926 do 4. plat. stupnice, stupně služného c), se služným 36600 Kč, činovným 3300 Kč, a s přednostenským přídavkem 2400 Kč, celkem 42300 Kč, a po srážce pensijního příspěvku, činícího 2196 Kč, s požitky ve zbytku 40104 Kč.
Usnesením z 1. února 1928 schválil zsv v Praze usnesení osk z 23. března 1927 podle § 212 plat. zák., pokud osk provedla převod okresního rady Josefa V. na platový systém státních zaměstnanců na nejvýše přípustnou míru požitků, práv a nároků analogických zaměstnanců státních, avšak s modifikací, že se mu od 1. ledna 1926 přiznávají vzhledem k služební době 12 let, 2 měsíců a 2 dnů ve služ. třídě II. služební požitky 5. plat. stupnice, stupně b), služné 22500 Kč, činovné 2640 Kč, celkem 25140 Kč, a po srážce pens. příspěvku 1344 Kč ve zbytku 23796 Kč, s příštím zvýšením služného ode dne 1. ledna 1927, a k tomu vyměřila vyrovnávací přídavek 5772 Kč, takže celkové požitky činily 29568 Kč ročně.
Rozklad, podaný st-lem proti tomuto rozhodnutí zsv, vrátil tento výměrem z 24. září 1928 osk s podotčením, že zsv trvá na svém výnosu ze 4. února 1928, týkajícím se převodu platu st-lova podle § 212 plat. zákona.
Usnesením osk z 24. října 1928 bylo místo zastávané st-lem jako vedoucím konceptním úředníkem okresu systemisováno ve 4. plat. stupnici, stupni a), a bylo toto usnesení předloženo k schválení zsv-u 27. listopadu 1928, leč výbor ten o schválení již nerozhodl.
Výměrem pres. zem. úřadu v Praze z 1. prosince 1928 č. 509 pres., bylo st-li sděleno, že podle § 10 odst. 1 věty druhé zák. č. 125/27 Sb. a zák. č. 92/28 Sb. přešel dnem 1. prosince 1928 do státní služby se všemi platovými a služebními právy i nároky, pokud nepřesahují míru, stanovenou v § 212 odst. 1 až 3 plat. zák., a že byl přidělen okr. úřadu v S.
Výměrem téhož presidia z 30. června 1930 přiznány byly st-li jako vrchnímu aktuárskému tajemníku v S. podle § 10 odst. 1 věty druhé zák. č. 125/27 Sb. a zák. č. 92/28 Sb., počínajíc dnem 1. prosince 1928: služné 5c) 25200 Kč, činovné podle skupiny míst C 3360 Kč a vyrovnávací přídavek 372 Kč, pensijní příspěvek byl určen na 1512 Kč, další případné zvýšení služného ke dni 1. ledna 1933; zároveň bylo ode dne 1. ledna 1930 služné zvýšeno na služné 5. plat. stupnice, stupně d) 27900 Kč a vysloven současný zánik vyrovnávacího přídavku 372 Kč a zvýšení pens. příspěvku na 1668 Kč.
V námitkách ze 14. srpna 1930 proti tomuto výměru podaných uplatňoval st-l vadnost řízení, spočívající v nedostatku odůvodnění, a dále po věcné stránce domáhal se zvýšení vyrovnávacího přídavku na 5767 Kč 20 h (rozdíl mezi platem z 31. prosince 1925 29563 Kč 20 h a z 1. ledna 1926 23796 Kč), namítaje nepřípustnost nového přezkoumávání svého nároku ve smyslu § 212 plat. zák.
Výměrem pres. zem. úřadu v Praze z 21. března 1932 nebylo vyhověno námitkám ze 14. srpna 1930.
V odvolání z 20. dubna 1932 napadal st-l výměr právě citovaný, dovozuje nejasnost a nedostatečnost odůvodnění nař. rozhodnutí, dále že bylo rozhodováno na základě premis nedoložených a nezjištěných, že není připustilo opětně rozhodovati ve smyslu § 212 odst. 1 až 3 plat. zák., že změna platové úpravy byla přípustná jen do lhůty jednoho roku, a navrhoval zrušení výměru z 21. března 1932, jakož i z 30. června 1930 a ponechání odňatého jemu vyrovnávacího přídavku.
Nař. výnosem z 21. srpna 1932 rozhodlo pres. min. vnitra mezi jiným o odvolání z 20. dubna 1932 takto: »Podle § 10 org. zák. přecházejí autonomní zaměstnanci do státní služby se všemi právy a nároky jen potud, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1 až 3 plat. zák. Z toho plyne, že státní úřad jest povinen zachovati jenom práva a nároky skutečně již nabyté, t. j. opírající se o pravoplatné dekrety autonomních korporací, zároveň však že nemůže více, než dovoluje § 212 odst. 1 až 3 plat. zákona, přiznati ani tehdy, když dřívější úprava spočívá na formálně platných dekretech autonomních korporací. Stejně však nemůže státní úřad více, než platně přiznaly autonomní korporace, přiznati ani tehdy, kdyby to bylo méně, než dovoluje § 212 odst. 1 až 3 plat. zák., a nemůže zase zachovati úpravu spočívající na aktech vadných a zmatečných nebo právní moci neschopných, ať již jest v ní obsaženo více nebo méně práv, než odpovídá § 212 odst. 1 až 3 plat. zák. Z toho jest viděti, že státní úřad musí provésti znovu celou úpravu služebního a platového poměru autonomního zaměstnance podle objektivních měřítek § 212 odst. 1 až 3 plat. zák., nejsa při svém rozhodování omezován předpisem § 151 odst. 7 plat. zákona. Ovšem výsledek tohoto nového rozhodování nabývá platnosti teprve ode dne 1. prosince 1928. Na dřívějším faktickém stavu a na právní posici zaměstnancově před tímto dnem nelze nic měniti. Neníť účelem § 10 org. zák. nic jiného, než postaviti autonomního zaměstnance ode dne jeho převzetí do státní služby na roveň zaměstnanci státnímu tak, jakoby jím byl býval od počátku. Nezáleží proto na tom, jaký byl faktický stav před tím..... Pokud jde o vlastní provedení § 10 org. zák. u odvolatele, není sporu o tom, že podle norem jeho dřívějšího zaměstnavatele, t. j. bývalé osk v S., byl dne 31. prosince 1925 konceptním úředníkem. Měl tedy ve srovnání se stejným úředníkem státním nárok na to, aby byl převeden do nových platů jako úředník služ. třídy 1. b). Zsv, schvaluje převodní usnesení osk, převedl jej sice rovněž jako konceptního úředníka, ale přiznal mu pouze II. služ. třídu. O této redukci nabytých práv nebyla však odvolateli vydána písemná listina, takže toto usnesení zsv-u nenabylo právní moci, a nemohlo býti vzato vzhledem k § 10 odst. 1 org. zák. za podklad jeho služebního poměru ve státní službě. Naproti tomu nemohl býti vzat zřetel ani na převodní usnesení osk v S., pokud jím byl převeden do 4. plat. stupnice, třebas byl o něm uvědoměn písemnou listinou, poněvadž jednak usnesení to nebylo zsv-em schváleno a nebylo tedy vzhledem k § 212 odst. 4 plat. zák. proveditelným základem jeho práv, zachovatelných ve státní službě podle § 10 org. zák., jednak přesahovalo, jak bude dále ukázáno, míru stanovenou v § 212 odst. 1 až 3 plat. zák. Zůstal tedy odvolateli vzhledem k sdělenému jemu rozhodnutí osk z 23. března 1927, že se osk usnesla převésti jej na platový systém zák. č. 103/26 Sb., pouze nárok zachovatelný též při přechodu do státní služby, aby byl v novém platovém systému zařazen tak, jak pro autonomní zaměstnance § 212 odst. 1 až 3 plat. zák. stanovil. — Odvolatel vstoupil do služeb samosprávního okresu dne 1. prosince 1918 a dne 1. prosince 1919 byl jmenován definitivním okresním tajemníkem s požitky 1. stupně plat. VIII. hodn. třídy, o čemž mu však písemná listina ve smyslu § 9 zákona o okresních úřednících vydána nebyla. Započítatelné doby ke dni 31. prosince 1925 měl, i když se počítá veškerá předchozí služba započtená osk-í, 15 r. a 8 m. Ve srovnání s úředníkem státním měl nárok na připočtení jednoho válečného pololetí vzhledem k tomu, že konal službu za války u veřejného úřadu ode dne 1. listopadu 1916 do 31. března 1918, nehledí-li se k tomu, že z této veřejné služby nepřešel přímo do služeb osk, nýbrž že nastalo přerušení. I když se připustí toto započtení, měl odvolatel ke dni 31. prosince 1925 celkové služby 16 let a 2 měsíce, a dosáhl by tedy časovým postupem ve srovnání s konceptním úředníkem státním ideálně 31. října 1919 požitků 1. stupně plat. VIII. hodn. třídy, tedy jen o měsíc dříve než jmenováním podle usnesení z 22. listopadu 1919 ve smyslu § 212 odst. 2 plat. zák. — Převod zůstane stejný, jako když se vychází z požitků nabytých jmenováním, poněvadž konceptní úředníci jmenovaní do X. až VIII. hodn. tř. se převádějí stejně do 6. plat. stupnice a poněvadž se doba rozhodná zaokrouhluje na celá půlletí. — Dalším časovým postupem by dosáhl 31. října 1925, resp. 1. prosince 1925, požitků 1. plat. stupně VII. hodn. třídy a byl by převeden ve srovnání s obdobným úředníkem státním podle služ. třídy 1. b) do požitků 6. plat. stupnice, stupně e), s nárokem na zvýšení od 1. ledna 1929. — Přiznání požitků 2. stupně plat. VI. hodn. třídy ke dni 1. ledna 1923 nebylo jmenováním, a nelze je jako takové ze znění dekretu nikterak dovoditi. Časovým postupem požitky ty, jak z hořejšího výpočtu vyplývá, ve srovnání s obdobným úředníkem státním dosažitelný nebyly, a nemohl s nimi proto odvolatel přejíti do státní služby. Totéž platí o požitcích 3. plat. stupnice VI. hodn. třídy přiznaných ke dni 1. listopadu 1925. Požitky posléze zmíněné nemohou býti ani podkladem pro výpočet vyrovnávacího přídavku ve smyslu § 212 odst. 3 plat. zák., poněvadž byly přiznány teprve usnesením osk z 10. března 1926 a v den 31. prosince 1925 odvolateli tedy ještě nepříslušely. Funkční přídavek rovněž odvolateli nepříslušel z důvodů uvedených v rozhodnutí presidia zem. úřadu a nemohl proto přejíti do státní služby s nárokem na vyrovnávací přídavek z tohoto titulu. Rovněž o usnesení osk z 10. března 1926, jímž byl odvolatel jmenován do VI. hodn. třídy 3. stupně, nebyla mu vydána písemná listina ve smyslu § 9 zák. o okresních úřednících a nepatří tedy nárok na hodnost a plat VI. hodn. třídy mezi odvolatelova práva nabytá, nehledíc ani k tomu, že zmíněné jmenování nebylo zsv-em schváleno. — Ze shora řečeného vyplývá, že odvolateli přísluší ve státní službě ode dne 1. prosince 1928 služební postavení úředníka služební třídy I. b) se služným 6. plat. stupnice, stupně e) a s nárokem na zvýšení ode dne 1. ledna 1929. Těmto platům odpovídá vyrovnávací přídavek 2088 Kč. —« O stížností uvažoval nss takto:
Stížnost na prvém místě dovozuje všeobecně, že státní úřad nemá práva, aby přezkoumával pravoplatná rozhodnutí samosprávných úřadů, učiněná před převzetím bývalého samosprávného zaměstnance státem ve smyslu § 10 org. zák. o jeho platových poměrech, nýbrž že je musí převzíti jako nezměnitelný základ pro vyměření požitků jeho pro dobu počínající dnem 1. prosince 1928 ve službě státní.
Nss, zabývaje se touto právní otázkou, dovodil již v nál. z 10. června 1933 č. 10108/33, Boh. A 10603/33 ze znění § 10 odst. 1 zák. č. 125/27 Sb. v souvislosti s ustanovením § 212 plat. zák., že státní úřad podle § 10 zák. č. 125/27 Sb. má nejen právo, nýbrž i povinnost, aby pro určení platových a služebních práv a nároků, se kterými zaměstnanci zrušené veřejnoprávní korporace podle § 10 odst. 1 věty druhé zák. č. 125/27 Sb. přecházejí do státní služby, zcela samostatně a bez zřetele k případným předchozím rozhodnutím úřadů samosprávných, učiněných podle § 212 odst. 4 neb 6 plat. zák., podrobil věcnému zkoumání otázku, zdali platová a služební práva uvedených zaměstnanců, s nimiž tito přecházejí do státní služby, nepřesahují míry stanovené v § 212 odst. 1 až 3 plat. zák., a že stejně zcela samostatně jest povolán zkoumati i nároky nabyté ve smyslu odstavce 2 § 212 plat. zák. jmenováním. Na tomto názoru, k jehož bližšímu odůvodnění se podle § 44 j. ř. odkazuje na důvody cit. nálezu, setrval nss i v tomto případě.
Stížnost pak dále uvádí, že nárok na přiznání vyšších požitků, než jaké přiznalo nař. rozhodnutí, opírá st-l o převodní usnesení osk z 23. března 1927 ve spojení s rozhodnutím zsv-u z 1. února 1928, intimovaným jemu dne 30. května 1928, z něhož odvozuje pro sebe ke dni 1. ledna 1926 nárok na služební příjmy 5. plat. stupnice, stupně b) s vyrovnávacím přídavkem 5772 Kč a s případným dalším zvýšením ode dne 1. ledna 1927. Tohoto názoru neuznal žal. úřad v prvé řadě z důvodu, že cit. rozhodnutí zsv-u z 1. února 1928 nebylo st-li intimováno a že proto nemohlo vůči němu vejíti v účinnost.
Proti tomu stížnost namítá, že tato intimace byla skutečně provedena dne 30. května 1928 a že jest tedy proti spisům toto skutkové zjištění žal. úřadu, kteroužto protispisovost uznává i odvodní spis.
Tato vada řízení, která jest ostatně osvědčena i obsahem výměru zsv-u v Praze z 24. září 1928, není však v daném případě vadou podstatnou, jakou předpokládá pro zrušení nař. rozhodnutí § 6 zák. o ss, ježto nař. rozhodnutí neomezilo se pouze na konstatování nedostatku intimace rozhodnutí zsv-u z 1. února 1928, nýbrž dále odůvodnilo právní názor, že i v tom případě, kdyby se uznalo, že st-l ve službách samosprávných dosáhl uznání služebních příjmů 5. plat. stupnice, stupně b) s vyrovnávacím přídavkem 5772 Kč ke dni 1. ledna 1926, a na tom základě pak ke dni 30. listopadu 1928 vyšších služebních požitků, než jsou požitky 6. plat. stupnice, stupně e), nebylo by lze na to vzíti zřetele proto, že by to byly požitky nedosažitelné obdobným státním úředníkem v časovém postupu.
Proti tomuto dalšímu odůvodnění stížnost poukazuje toliko na usnesení osk z 24. října 1928, čímž se snaží dovoditi nárok st-lův na požitky 5. plat. stupnice, stupně c), ke dni 30. listopadu 1928, avšak tento poukaz není s to uvedený nárok opodstatniti proto, že nař. rozhodnutí výslovně zdůraznilo, že toto usnesení z 24. října 1928 jest beze všeho právního významu, ježto nebylo zsv-em schváleno, a stížnost proti tomuto odůvodnění neobsahuje nijakého stižního bodu.
Poněvadž tedy stížnost nevyvrátila právního názoru nař. rozhodnutí, že k nárokům, které by plynuly st-li z usnesení osk, pokud bylo schváleno rozhodnutím zsv-u z 1. února 1928, nebylo lze přihlížeti, ježto přesahovaly nároky dosažitelné obdobným státním úředníkem v časovém postupu, stačí tento důvod k odůvodnění nař. rozhodnutí, pokud jde o nároky vyvozované z citovaného usnesení osk z 23. března 1927 ve spojení s rozhodnutím zsv-u z 1. února 1928, a jest proto nerozhodným, jestliže žal. úřad k odůvodnění svého rozhodnutí použil vedle tohoto důvodu také nepřípadného odůvodnění, že k rozhodnutí zsv-u z 1. února 1928 nelze přihlížeti pro nedostatek jeho intimace st-li. — — — — —
Naproti tomu však shledal nss stížnost opodstatněnou potud, pokud namítá, že žal. úřad jakožto úřad odvolací nebyl, vyřizuje st-lovo odvolání, oprávněn k reformaci tehdy nař. rozhodnutí v neprospěch st-lův, ježto právě jest úkolem odvolací stolice přezkoumati nař. rozhodnutí stolice nižší toliko v rámci opravného prostředku. Jestliže žal. úřad shledal, jak uvádí teprve v odvodním spise, potřebu toho, aby bylo učiněno v této věci opatření ve smyslu § 151 odst. 7 až 9 plat. zák., nešlo tu o rozhodování žal. úřadu jako odvolacího, a mohlo toto zjištění zavdati podnět snad nejvýše k tomu, aby vedle zamítnutí odvolání dán byl poukaz, aby, pokud by to bylo podle zákona ještě přípustno, podle právě citovaného zákonného ustanovení § 151 plat. zák. zakročil úřad povolaný v prvé stolici k úpravě platů st-lových.
Že by byl býval žal. úřad zamýšlel takovéto opatření z moci úřední u příležitosti vyřizování odvolání učiniti sám na místě úřadu prvé stolice, zejména když se tohoto zákonného ustanovení v úvodu nař. rozhodnutí nedovolal, nýbrž rozhodnutí to výslovně označil jako rozhodnutí o odvolání, nebylo z rozhodnutí toho zřejmo již proto, že nař. rozhodnutí bylo datováno dnem 21. srpna 1932, tedy datem, z něhož bylo patrno, že již dávno uplynula jednoroční lhůta § 151 odst. 7 plat. zák., která by byla v tomto případě musila býti zachována; nelze proto také vycházeti z názoru, že by bylo bývalo povinností stížnosti, aby k zamezení praekluse uplatňovala i námitky proti přípustnosti použití § 151 odst. 7 plat. zák. Onen případný nedostatek nař. rozhodnutí nelze však již napraviti ani tím, že toto zákonné ustanovení žal. úřad uvedl v odvodním spise. Vzhledem k tomu bylo nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss pro nezákonnost toliko v mezích, jak v enunciátě uvedeno.

Citace:

Č. 11554. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 544-549.