Č. 1070.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): * Při vyvlastnění vodoprávním jest základem převodu nemovitosti podle §§ 12 a 13 dávk. ř. pro Čechy platný vyvlastňovací nález — okolnost, zda odškodnění bylo stanoveno a zaplaceno, zda a kdy se ještě zvláštní úmluva o převodu stala, jest nerozhodná. (Nález ze dne 19. prosince 1921 č. 16175.)
Prejudikatura: srovn. nál. č. 56 a 232.
Věc: Bedřich K. a československý erár, zastoupený českou finanční prokuraturou v Praze, proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem ze dne 31. července 1916 č. — uznalo místodržitelství v Čechách po rozumu §§ 42, 49, 87 a sl. vodního zákona ze dne 28. srpna 1870 č. 71 z. z. pro Čechy, že stěžovatel Bedřich K. jednak sám, jednak společně s manželkou Annou K. jest povinen odstoupiti pozemky zapsané ve vložkách č. 14, 54 a 56 pozemkové knihy kat. obce L. státní správě za přiměřenou náhradu k účelům zřízení ochranného a obchodního přístavu v R. Spolu bylo vysloveno, že přiměřené odškodnění za pozemky, které musí býti odstoupeny, ponecháno dorozumění podnikatelstva stavby přístavu s vlastníky pozemků a že, nedojde-li k dohodě, odškodnění bude určeno vodoprávním úřadem po rozumu §§ 49 a 87 vod. zákona. Nabídka, kterou učinil stěžovatel jménem svým a jménem své choti, týkající se odstupní ceny, byla výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 31. března 1917 č. — přijata a při místním jednání, konaném dne 15. června 1917, stěžovateli o tomto přijetí nabídky bylo učiněno úřední sdělení, jak o tom svědčí protokol de praes. 18. června 1917 č. — místodržitelství v Praze. Písemné ujednání o nuceném výkupu pozemku bylo uzavřeno a jak vlastníky pozemků, tak místodržitelstvím v Praze resp. zemskou politickou správou Národního výboru podepsáno dne 13. resp. dne 22. listopadu 1918. Dle tohoto ujednání zavázal se erár nésti ze svého dávku z přírůstku hodnoty, která bude z tohoto převodu nemovitostí předepsána.
Z převodu toho byla vyměřena platebním rozkazem ze dne 6. března 1919 č. — dávka z přírůstku hodnoty penízem 5882 K 78 h a to na základě písemného ujednání ze dne 13./22. listopadu 1918 a určena byla držba, pro vyměření dávky rozhodná, dobou od 15 do 20 let.
Dne 15. listopadu 1919 vydal městský úřad v D. platební rozkaz dodatečný, při čemž vzal za základ, že akt zcizovací uskutečnil se již dne 31. března 1917, z čehož odvodil, že držba pro vyměření dávky rozhodná trvala jen po dobu od 10 do 15 let. Do tohoto dodatného vyměření manželi Bedřichem a Annou K. společně s finanční prokuraturou jménem eráru podaný rekurs zamítl zemský správní výbor v Praze naříkaným tuto rozhodnutím jednak z důvodu, že vyvlastňovací nález, jejž jest po zákonu pokládati za zcizovací jednání, byl vydán již v roce 1916, jednak z důvodu, že i stran výše odškodnění mezi stranami bylo docíleno úplného souhlasu již výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 31. března 1917 č. —, jímž, jak bylo svrchu vytčeno, byla přijata nabídka majitelů pozemků a písemné ujednání ze dne 13./22. listopadu 1918 jest toliko listinným osvědčením úmluvy uskutečněné nejpozději ještě v roce 1917, čemuž nasvědčuje i okolnost, že po rozumu jeho obsahu bere na sebe nabývající erár povinost zúrokovati sumu odškodného dnem 1. ledna 1918.
Nejvyšší správní soud rozhoduje o stížnosti, naříkající toto rozhodnutí pro nezákonnost, řídil se těmito úvahami: Dávka, o niž tuto jde, vybírá se při převodu nemovitostí z přírůstku hodnoty (§ 1 dávk. řádu), jíž jest rozdíl mezi zcizovací a nabývací hod- notou, zásadně cenou nemovitosti (§§ 5 a 10).
Tento základ vyměření dávky (§ 12) jest uskutečněn tehdy, když vyvlastňovací nález nabyl moci práva a tím vznikl právní důvod k nabytí vlastnictví pro vyvlastňovatele. Vlastník nemovitosti jest sice povinen postoupiti nemovitoscti jen za přiměřené odškodné, toto však nemusí býti nálezem o vyvlastnění stanoveno, nýbrž se tak může státi také později a není otázkou odškodnění podmíněn význam nálezu vyvlastňovacího jako právního titulu k nabytí vlastnictví, což v § 12 dávkového řádu výslovně uznáno tím, že jako zcizovací jednání, jež jest základem převedu, uznán nález vyvlastňovací.
K tomu v konkrétním případě ještě přistupuje, že k dohodě o odškodnění došlo tu již tím, že stát přijal stěžovatelovu ofertu a že stěžovatel o tomto jejím přijetí byl vyrozuměn (§ 861 o. z. o.), kteréžto vyrozumění se stalo při úředním jednání provedeném dne 13. června 1917. Písemné ujednání dtto 13/22 listopadu 1918 mohlo, pokud se dotýče určení výše odškodného, za daného stavu věcí míti jen význam aktu osvědčujícího (§ 883 o. z. o.).
Ze skutečností a úvah těch jde, že držba pro vyšetření přírůstku rozhodná (§ 12 dávk. řádu), kterouž čítati jest ode dne 1. ledna 1903 (§ 8 dávk. ř.), netrvala déle, než 15 let (§ 13 dávk. ř.), že tudíž naříkané rozhodnutí, vycházejíc z tohoto názoru, zákona neporušilo, pročež bylo stížnost jakožto bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 1070. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1074-1076.