Deník.Poznámka redakce ke článku dra Frant. Vážného. Výklady p. dra Vážného v XI. sešitu pojednávající o právu směnečného věřitele na úhradu podle práva francouzského a podle návrhu na reformu našeho směnečného řádu, vyžadují v některých směrech doplnění: Ke str. 341 a násl. jest dodati, že k citovaným tam předpisům o »provision« přibyla novella ke Code de commerce ze dne 8. února 1922, kterou doplněn čl. 116 ustanovením výslovným, sankcionujícím posavadní praxi (»La propriété de la provision est transmise de droit aux porteurs successifs de la lettre de change«). — Ke str. 346 pozn. 5 jest uvésti, že týž zákon zasáhl způsobem velmi významným také v podstatné náležitosti směnky abrogaci odstavce 7. ve čl. 110, resp. posledního odstavce ve čl. 188, jakož i pozměnou článků 137 a 138 Code de com.; odstranil totiž valutovou doložku jakožto podstatnou náležitost jak pro směnku tak i pro indosament a redukoval formu indosamentu na pouhý podpis indosantův, čímž uznán také blankoindosament jakožto prohlášení převodní, kdežto za »procuration« pokládá se podle nového textu čl. 138 indosament jenom tenkráte, když jest tato vůle stran jasně vyjádřena.Posléze pak jest ke str. 350 poznamenati, že o problému nepřijatelné traty a otázkách s ní souvislých bylo u nás opětovně pojednáváno. Uvésti jest zejména spis dra F. Ulnera »Snahy čes. občanských záložen na poli živnost. úvěru« (1911) str. 44 násl., více statí ve »Věstníku Záloženském« 1913 str. 60, 109, 123 násl. (článek dra Jandy), dále úvahy dra Jana Hellera v našem časopisu 1914 »O diskontu otevřených pohledávek«, zejm. str. 23 násl., jakož i článek dra G. Kreimla »O tratě bez akceptu« v 7. čísle I. ročníku časopisu »České Právo« 1919. Nyní jest srovnati k tomu též poznámky ve právě vyšlém »Československém právu směnečném« prof. K. Hermanna - Otavského str. 58 a 62.