Možno-li mimo případ exekuce vydobyti práva zástavního na služebnost bytu a na výměnek?C. k. berní úřad ve S. žádal u c. k. okr. soudu ve S. o vklad práva zástavního pro dlužný poplatek 15 K na služebnost bytu a výměnek Kateřiny A. na usedlosti č. p. 16 v X. pojištěný, kterémuž návrhu bylo vyhověno.K rekursu výměnkářky změnil c. k. krajský jako rekursní soud v Chrudimi usnesením ze dne 18. prosince 1905, č. j. R. I. 236/5/1, výměr soudu prvního a návrh zamítnul. Důvody:Stížnost neprávem se domnívá, že tu jde o exekuci a to o exekuci s ohledem na ustanovení § 330. ex. ř. nepřípustnou.Z návrhu samého nikde totiž nevysvítá, že by se poplatekc. k eráru v obnose 15 K cestou exekuce dobývati chtěl.Návrh sám směřuje ku zajištění uvedeného poplatku, jak má na mysli výnos minist. ze dne 13. prosince 1852, č. 256 ř. z., který i za platnosti řádu exekučního účinnosti nepozbyl (čl. III. uvoz. zák. k ex. ř.). Podobná zajištění nevylučuje také zákon knihovní, jak z jeho § 33. písm. c. nad vší pochybnost plyne.Ovšem i v těchto případech nutno míti povždy na zřeteli povšechné předpisy knih. zákona, za kterých knihovní zápisy možno vůbec povoliti (§ 94.).Těchto předpisů však zde dle mínění soudu odvolacího šetřeno nebylo.Zde jedná se o nabytí práva zástavního na služebnosti a na výměnku. Tato služebnost, neméně i výměnek, lpí však pouze na osobě, oboje práva nejsou jako taková ani postupitelna, ani zcizitelna a nemohou tedy býti jako taková předmětem práva zástavního (§ 448. ob. z. obč.).Zde nejedná se o dobrovolné zastavení práva neb jeho požitků, také ne o výkon jeho osobou třetí — za jistých podmínek ovšem možný — nejedná se pak také, jak již shora bylo naznačeno, o výkon exekuce za určitých náležitostí přípustné, nýbrž spíše proti vůli oprávněného o vydobytí práva zástavního na těchto jeho právích. To se však tu nedopouští (§ 94., č. 1. a 2. knih. zák.).Byl proto návrh zamítnut.K rekursu c. k. finanční prokuratury obnovila stolice třetí usne- sení soudce prvého.Důvody:Výměnek na usedlosti č. p. 16 v X. pro Kateřinu A. váznoucí, sestává dle kupní smlouvy ze dne 28. ledna 1904 jednak z užívání rozličných místností, jednak z nároku na každoroční odvedení peněžitých a naturálních dávek, které podléhají exekuci s omezením § 330. ex. ř. a které proto dlužno pokládati za jmění jmenované výměnkářky, jež je předmětem obchodu (§§ 447., 448. ob. z. obč.). —Poněvadž se pak otázka, zdali a pokud jsou tyto výměnkové dávky z exekuce vyňaty, bude muset probírati během vedení exekuce a poněvadž návrh učiněný vyhovuje náležitostem § 94. knih. zák., slušelo usnesení prvního soudce obnoviti.Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudního dvoru ze dne 14. února 1906, č. 1911.1) Flieder.Pozn: Četné opačné nálezy nejv. soudu — mezi nimi i ono ze dne 19. února 1873, č. 1367, sb. G. U. W. č. 4881, zanesené do sbírky repertoria pod č. ř. 41 — viz v Manzově vydání ob. zák. obč. při § 448. —