NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Pohledávky.

1. Pojem.

Pohledávka jest právo jedné osoby (věřitele) na plnění osoby druhé (dlužníka) předpokládaje, že na plnění tomto má první (věřitel) majetkoprávní nebo jinaký rozumný zájem. Pohledávky náležejí ku věcem movitým i tehdy, jsou-li zjištěny na statku nemovitém (§§ 289 a 299 o. o. z.). Předmětem pohledávky může tedy býti plnění jisté věci, konání nebo i pouhé opomenutí dlužníkovo, avšak nic nedovoleného nebo nemožného. Předmět plnění musí míti pro věřitele hodnotu majetkovou; co se nedá peněžitým plněním nahraditi, nemůže býti též dluhováno.
2. Druhy.

1. Pohledávky směřují buď k positivnímu plnění (dání, konání) nebo jinakému chování se — opomenutí.
2. Pohledávky mají za předmět buď plnění individuelně určité, nebo jen dle druhu určené; první nesou se ku odevzdání věci individuelně určené nebo k jinému určitému plnění, druhé odnášejí se ku plnění věci toliko dle druhu určené.
3. Zvláštní kategorii tvoří pohledávky alternativné, (viz. čl. Obligace alternativné).
4. Dělitelné a nedělitelné pohledávky liší se dle toho, je-li plnění dělitelným či nedělitelným. Dělitelným jest plnění peněžité nebo plnění jiné kvantity zastupitelných věcí, jakož i odevzdání dělitelné věci, dále ona jednání (práce), která lze rozložití v částečné úkony mající přiměřenou cenu k celku; nedělitelným jest plnění směřující ku provedení celistvého díla (smlouva námezdní o dílo, locatio, conductio operis) a kokonečně nedělitelným jest i každé opominutí. Sporno jest, obsahuje-li dělitelné plnění závazek zjednati někomu dělitelného práva, jako vlastnictví, práva požívacího (usufruktu), zástavního práva na věci nedělitelné. Pro kladný náhled uvádí se, že možným jest zde plnění částečné ku př. vtělením vlastnictví ku ideálnému dílu usedlosti. Rozlišování pohledávek v dělitelné a nedělitelné jest proto důležité, že dělitelná pohledávka může částečným plněním částečně zaniknouti (§ 1415 o. o. z.), kdežto nedělitelná pohledávka nikoli; dále proto, že při více věřitelích nebo dlužnících rozpadá se dělitelná obligace ve více samostatných obligací o dílčích pohledávkách Pohledávky.
217
věřitelů nebo dílčím plnění dlužníků, kdežto nedělitelná obligace
nikoli (§§ 889, 890 o. o. z.).
5. Pohledávky, jichž předmětem jest jediné plnění, a pohledávky mající za předmět dávky se opětující (ku př. renty), kteréžto dávky podléhají zvláštnímu promlčení.
6. Pohledávky dočasné a trvalé; tyto jsou řidšími jsouce předmětem držby a tedy i ochrany držby (poměry nájemní).
7. Hlavní a vedlejší pohledávky; tyto směřují k vedlejšímu plnění (úrok, soudní náklady).
8. Žalovatelné pohledávky a nežalovatelné. Nežalovatelnými jsou pohledávky z dovolených her a sázek, nebyla-li smluvená cena složena (§§ 1271 a 1272 o. o. z.), dále pohledávky promlčené. Byl-li však zapraven dluh ze sázky nebo ze hry nebo dluh promlčený, nelze zaplacenou sumu žádati na zpět (§ 1432 o. o. z.).
9. Pohledávky přítomné (již jsoucí) a budoucí pohledávky t. j., které teprve příště vzniknou; i pro tyto možno již napřed zříditi právo zástavní (§ 1101 o. o. z. a §§ 14 a 53 zák. knih.).
10. Výminečné a bezvýminečné pohledávky; výminečné pohledávky mohou se sice též zjistiti právem zástavním, avšak sporno jest, hodí-li se pro knihovní záznam, jelikož jich právní trvání nebylo by lze ve sporu spravovacím prokázati.
11. Absolutně privilegované, privilegované a neprivilegované pohledávky; privilegované mají přednost před pohledávkami, které s nimi konkurují (pořad pohledávek v konkursu, §§ 43—48 konk. ř., § 150 o. o. z.). Absolutně privilegované mají přednost i před pohledávkami zástavou pojištěnými, jako ku př. poplatky z převodu majetku.
12. Pohledávky hypothekární a prosté podle toho, jsou-li zjištěny hypothekou čili nic.
13. Likvidní a illikvidní pohledávky; likvidní jsou ty, jichž právní jsoucnost dlužník uznává, kdežto illikvidní, jež dlužník neuznává, popírá.
14. Vzájemné pohledávky. Kdežto pohledávka vůbec značí právo věřitelovo na plnění se strany dužníka, rozumí se vzájemnou pohledávkou stejné právo dlužníka vůči věřiteli.
3. Vznik pohledávek.

Pohledávka vzniká buďto z poměru smluvního (ex contractu) nebo z deliktu (činu trestného, ex delicto). Obligace z činů trestných jsou pak různé a blíží se některé z nich poměru smluvnímu jsouce posuzovány dle téže zásady jako obligace smluvní. Protož nazvány byly v právu římském obligationes quasi ex contractu (kvasikontrakty). O obligaci smluvní viz čl. »Smlouvy«. O obligacích z deliktu pojednává obč. zákonník v 30. hlavě a sice v §§ 1295 — 1301 a § 1320 a násl. Viz čl. Náhrada škody.
4. Postoupení pohledávek
(viz čl. Postup).
5. Odevzdání pohledávek
. § 427 o. o. z. stanoví vůbec, že odávzdání dlužných pohledávek děje se znameními (symbolické odevzdání) tím způsobem, že předává vlastník nabyvateli listiny vlastnické právo prokazující. Jde nyní o to, které listiny postačí ku postoupení resp. odevzdání pohledávky. Zde sluší různiti pohledávky, při nichž dlužní úpis zní na majitele (doručitele) a pohledávky na určité jméno znějící. O prvních platí, že odevzdáním dlužního úpisu postoupí se i pohledávka a není více potřebí dalšího důkazu (§ 1393 o. o. z. a nál. ze dne 18. února 1880 č. 1004 sb. 7862 a ze dne 22. března 1877 č. 11097 sb. 6420). Při pohledávkách na určité jméno znějících nestačí však nikterak odevzdání listiny samo o sobě k tomu, aby se postoupení pohledávky dokázalo, nýbrž musí býti nadto dokázáno, že o postoupení byla učiněna smlouva. Tento důkaz provede se zpravidla odevzdáním listiny postupní. Rozhod. ze dne 11. ledna 1873 č. 624 sb. 563 žádá ku skutečnému převodu listinné pohledávky vedle odevzdání úpisu dlužního též odevzdání listiny postupní. Rozhodnutí toto však přehlédlo, že postup (cesse) se může státi písemné i ústně a že ústní cesse nabývá plné účinnosti právní, jakmile cesse byla dlužníku oznámena (§ 1396 o. o, z.). Nelze proto vytknouti jako všeobecnou zásadu, že k postoupení pohledávky nějaké nevyhnutelným bylo by ve všech případech odevzdání listiny postupní. Při písemné cessi stačí pak odevzdání listiny postupní samotné a netřeba odevzdávati jinakých listin ku pohledávce se vztahujících (rozhodn. ze dne 2. září 1879 č. 2435 sb. 7398). Stačí však samo odevzdání dlužního úpisu, byla-li učiněna cesse toliko ústně a byl-li dlužník o tom zpraven. Viz čl. Postup.
6. Ručení za pohledávky
.
Občanský zákonník obsahuje v 1. hlavě 3. dílu ustanovení o utvrzení práv a závazků. Tyto všeobecné normy úplně platí též o pohledávkách.
7. Zánik pohledávek
.
§ 1411 o. o. z. vyslovuje zásadu, že zánikem závazku zaniká i právo; 3. hlava obč. zák. pojednává v §§ 1412 —1449 o rozličných způsobech zrušení pohledávek (viz čl. Smlouvy).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Pohledávky. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 232-234.