Č. 3672.

Živnostenské právo: I. * Nezákonitosti, které se sběhly při svolání a konání hromady společenstevní, mohou býti jen tehdy důvodem k anulování usnesení schůze, když mohou míti vliv na výsledek hlasování. V takovém případě jest pouhý odhad výsledku hlasování nepřípustný. — II. * Předpisu § 119 a) živn. řádu o písemném uvědomění členů společenstva o svolání hromady společenstevní jest vyhověno, když se k doručení písemného vyrozumění o svolání hromady užije takového prostředku, o němž za normálních poměrů lze předpokládati, že vyhoví účelu, totiž že pozvání na schůzi dostane se do rukou členů společenstva.
(Nález ze dne 28. května 1924 č. 9466.)
Věc: Max R. v P. (adv. Dr. Lad. Špaček z Prahy) proti ministerstvu obchodu o usnesení hromady společenské o zrušení grémia obchodních jednatelů.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výměrem magistrátu hl. města Prahy z 29. září 1921 nebylo vyhověno stížnosti Maxe R. a společníků do usnesení valné hromady grémia obchodních jednatelů v Praze z 22. května 1921 o zrušení tohoto grémia. Výměr ten byl pořadem instančním nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Členy společenstva svolává k hromadě společenstevní dle 1. odst. § 119 a) živn. ř. starosta společenstva nebo jeho náměstek a kdyby hromadu společenstevní nemohl svolati starosta ani jeho náměstek, svolá ji živn. úřad písemným vyrozuměním, v němž jim spolu oznání předměty rokování. Zastavení činnosti představenstva resp. zbavení jeho členů funkce jsou zajisté případy, kdy přechází svolání členů společenstva k hromadě společenstevní na živn. úřad. V daném případě svolal hromadu grémia obchodních jednatelů v Praze dne 22. května 1921 konanou gerent, zřízený živn. úřadem k prozatímnímu obstarávání záležitostí společenstevních, avšak, jak st-l ve své stížnosti do usnesení této hromady, ve svých odvoláních a ve stížnosti na tento soud tvrdí, na rozkaz magistrátu hl. m. Prahy jako úřadu živn. prvé instance.
Hromada společenstevní má býti dle 2. odst. § 119 a) živn. ř. svolána, kdy starosta společenstva nebo výbor uzná toho potřebu. Když však živn. úřad zastaví činnost představenstva resp. zbaví členy představenstva funkce a obstarává prozatímně úřadování společenstva sám, jest oprávněn svolati hromadu, když toho uzná potřebu. Je-li však svolání členů společenstva k hromadě a stanovení předmětů rokování v takovém případě ponecháno živn. úřadu, pak jest beze všeho právniho významu, zda úřad svolal hromadu a stanovil pořad jednání beze všeho vnějšího podnětu z vlastní iniciativy aneb zda dali podnět k svolání hromady neb ke stanovení předmětů jednání členové společenstva neb snad dokonce osoby stojící mimo společenstevní svazek, ať jsou to osoby fysické nebo osoby právnické. I kdyby tedy byla dala podnět k svolání hromady žádost »Klubu čsl. obchodníků, jednatelů a komisionářů v Praze«, nebylo by lze v tom spatřovati nezákonnost. Rovněž jest dle toho, co bylo řečeno, beze všeho významu pro stanovení předmětů jednání hromady na den 22. května 1921 svolané, zda členská schůze dne 19, listopadu 1920 konaná mohla platně přijati návrh, aby co nejdříve byla svolána valná hromada a na její pořad dán návrh na zrušení grémia obchodních jednatelů a přikázání jeho členstva obchodním grémiím.
Když živn. úřad resp. na jeho rozkaz gerent, zřízený k obstarávání záležitostí společenstva, položil na pořad jednání hromady jednání o zrušení grémia, mohla ovšem hromada o tomto bodě jednati a se usnášeti.
Stížnost namítá též, že tento bod jednání byl na pozvání k valné hromadě takovým způsobem označen, že členstvo mohlo býti uvedeno v omyl, že jde o pravoplatný členstvem přijatý návrh na zrušení grémia, což mohlo míti za následek, že valná část, ba dokonce většina členstva nezúčastnila se valné hromady. Námitku tu neshledal soud důvodnou, neboť v pozvání k valné hromadě jest docela jasně řečeno, že na valné hromadě se bude o zrušení grémia teprve jednati a stane se usnesení. Formulací tohoto bodu programu, zejména v souvislostí s ostatním obsahem pozvánky k valné hromadě nemohlo býti členstvo uvedeno v omyl, že zrušení grémia bylo již na členské schůzi z 19. listopadu 1920 usneseno. Takovému výkladu odporuje, že jednání o tomto předmětu dáno na pořad valné hromady, o niž jde, a další poznámka na pozvánce proloženým písmem vytištěná, že k volbě gremiálního představenstva bude přikročeno pouze v tom případě, když návrh na zrušení grémia nedosáhne potřebné většiny.
Dále vytýká stížnost, že pozvánky k valné hromadě byly odeslány členům poštou nedoporučené jako tiskopisy v neuzavřených obálkách. Ani v tomto postupu není vady, která by měla za následek, že by nebylo lze schůzi považovati za zákonitě svolanou, neboť ani zákon, ani stanovy grémia nepředpisují, jakým způsobem má býti členům písemné vyrozumění o svolání hromady doručeno a dlužno zajisté uznati přípustným, když se volí takový prostředek, o němž za normálních poměrů lze předpokládati, že vyhoví účelu, totiž že pozvání na schůzi se dostane do rukou členů společenstva. Tomuto požadavku zajisté lze vyhověti podáním pozvánek na poštu za účelem dopravy na členy společenstva, a nelze tvrditi, že by bylo vadou řízení, když pozvání jsou dána na poštu nedoporučené v neuzavřených obálkách.
V řízení správním bylo vytýkáno a vytýká se též ve stížnosti na nss, že se na valnou hromadu dostavilo několik členů grémia, kteří se řádně legitimovali, nebyli však do hromady puštěni. Stížnost tvrdí, že nepřipuštění členů do valné hromady, i když se stane v ojedinělých případech, zakládá »zmatečnost řízení«. Tomuto názoru nemohl nss přisvědčiti. Nemůže býti o tom sporu, že každý k hlasování oprávněný člen společenstva má na základě § 119, odst. 1 živn. ř. nárok účastniti se valné hromady společenstevní, avšak jeho právo není chráněno tou měrou, že nepřipuštění jednotlivých členů by mělo ve všech případech za následek neplatnost jednání a hlasování na dotčené schůzi. Soud jest toho názoru. že právní konsekvence takové nezákonitosti — není-li v zákoně nic jiného stanoveno — nemohou jíti dále než konsekvence faktické. Není tedy při rozhodování o zákonitosti jednání a hlasování hromady samo o sobě rozhodno, zda se přihodila zmíněná nezákonnost, nýbrž jest rozhodno, zda mohla míti vliv na projev vůle hromady společenstevní, jak byl vyjádřen hlasováním.
Soud však shledal postup při hlasování a zjištění jeho výsledku vadným. Ani zákon, ani stanovy neobsahují žádného ustanovení o tom, jakým způsobem se má hlasování provésti. Vzhledem k tomu není za pravidelných poměrů zásadně závady, aby hlasování se dalo zvednutím ruky a odhadem, kolik účastníků schůze hlasuje pro návrh a kolik proti návrhu. Tento postup lze arci voliti, není-li pochybnosti, že k hlasování oprávnění členové živn. společenstva byli na schůzi řádně pozváni a že ti z nich, kteří se chtěli schůze zúčastniti, byli do shromáždění puštěni. Není však zajisté tento postup přípustný, když značný počet členů schůze zúčastniti se nemůže, buď že se o ní ani nedověděli, nebyvše písemně vyrozuměni, aneb že nebyli do schůze puštěni. V daném případě nemohl se gerent zřízený k obstarávání záležitostí společenstevnich, jenž hromadě předsedal, omeziti na pouhý odhad výsledku hlasování, když viděl, že bylo poštou vráceno 56 nedoručených pozvánek a většímu počtu členů byl vstup na valnou hromadu zabráněn, nýbrž musel výsledek hlasování zjistiti sečtením hlasů těch, kdož hlasovali pro návrh a hlasů těch, kdož hlasovali proti návrhu, aby mohl s bezpečnosti zjistiti, zdali počet hlasů těch, kdož hlasovali pro zrušení grémia, jest takový, že tvoří většinu i tehdy, když ke hlasům členů, kteří zůstali v mimoritě se připočtou hlasy těch členů, kteří nebyli pozváni a schůze se nezúčastnili, a hlasy členů, jimž byl přístup na valnou hromadu zabráněn.
Nezjistil-li předsedající naznačeným způsobem výsledek hlasování, pak zakládá opomenutí to podstatnou vadu řízení, a muselo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 6 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami ve stížnosti uplatňovanými.

Citace:

č. 3672. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1398-1400.