Č. 8110.

Zaměstnanci veřejní: 1. Služným ve smyslu § 192 odst. 1 plat. zák. rozumí se u soudců souhrn služného základního i funkčního (§ 40 odst. 2). — 2. U soudce ustanoveného na služebním místě, zařáděném do 6. stupn. funkčního služného (§ 174 odst. 2. lit. e) plat. zák.) nelze při převodu do platů podle zák. č. 103/26 dobu ztrávenou v posledním stupni platovém započítávati pro příští zvýšení funkčního služného.
(Nález ze dne 16. září 1929 č. 15101/27.)
Věc: Dr. František S. v P. proti ministerstvu spravedlnosti o převod do platů zák. č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 1. ledna 1926 měl st-l jako rada zemského soudu trvale ustanovený k obchodnímu soudu v Praze od 1. července 1924 (den nápadu nároku 17. červen 1924) požitky dle 2. st. pl. 6. hodn. tř. a pobíral přídavek na děti nezaopatřené a jednotný drah. přídavek dle 4. rodinné třídy. Dekretem presidia vrch. zem. soudu v Praze z 15. července 1926 byl převeden do nových platů zák. č. 103/26 tím způsobem, že mu byly poukázány od 1. ledna 1926: základní služné 8. stupně ročních 31500 Kč, funkční služné podíle 6. stupnice stupeň b) ročních 5100 Kč, činovné ročních 6000 Kč a výchovné ročních 3000 Kč, s tím, že se zvýší jeho základní služné a funkční služné dnem 1. ledna 1929. V námitkách do tohoto dekretu podaných uplatňoval jednak nesprávné určení další postupové lhůty pro zvýšení funkčního služného, jednak přídavek na třetí dítě, syna Václava, narozeného dne 28. prosince 1925, v částce ročních 900 Kč. Námitky tyto byly zamítnuty výměrem presidia vrch. zem. soudu v Praze z 5. listopadu 1926, a odvolání z tohoto výměru vznesené nař. rozhodnutím.
Návrh stížnosti k nss-u zní, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno v tom směru, pokud určuje, že zvýší se funkční služné až dnem 1. ledna 1929 místo dnem 1. července 1927, dále pokud jím nebyl přiznán přídavek na třetí dítě ročních 900 Kč.
Nss uvážil o stížnosti toto:
1. Funkční služné. St—l cítí se stiženými v tom směru, že tu byl určen v převod, dekretu jako termín, kterým se zvýší jeho funkční služné, den 1. ledna 1929 místo den 1. července 1927, ač v den 1. ledna 1926 pobíral požitky 6./2. hodn. třídy již od 1. července 1924, tudíž nabyl nároku, aby postoupil do požitků dle 3. stup. plat. 6 hodn. třídy dne 1. července 1927. O dobu odslouženou již v požitcích 2./6. hodn. třídy nemůže prý býti zkrácen podle §§ 207 a 197 odst. 3 plat. zák., nehledě k tomu, že systemisace nových míst a tím podmíněné jmenování a umístění není ještě provedeno.
Námitce této nelze dáti za pravdu. Pro stanovení funkčního služného soudců převáděných do nových platů zák. č. 103/26 platí v prvé řadě ustanovení § 174 plat. zák., jenž stanoví v odst. 1., že přísluší funkční služné soudcům, kteří jsou trvale ustanoveni na služ. místech zařáděných do stupnic funkčního služného, a to, pokuta se v odst. druhém tohoto paragrafu nestanoví jinak, vždy stupeň a) stupnice funkčního služného, do které jest zařáděno služební místo, na němž jest soudce trvale ustanoven.
Jak z hořeního děje patrno; byl st-l v den účinnosti plat. zákona, to jest dne 1. ledna 1926, radon zem. soudu u obch. soudu v Praze, tedy u sborového soudu prvé stolice, tudíž ustanoven na služ. místě soudcovském, které jest zařáděno do 6. stupnice funkčního služného. Že by převod do 6. stupnice funkčního služného byl nesprávný a v kterém směru, to stížnost sama netvrdí.
Pro stanovení stupně služného uvnitř 6. stupnice funkčního služného určuje § 174 odst. 2 lit. e) plat. zák., že obdrží soudce v této stupnici služné stupně b), má-li požitky 6. hodn. třídy 1. nebo 2. stupně plat. St-l měl dne 1. ledna 1926 požitky 2. stupně plat. 6. hodn. třídy, byl tudíž správně převeden ke dni 1. ledna 1926 do stupně b) 6. stupnice funkč. služného. V tomto směru neformátuje ostatně stížnost stižních bodů. Dovolává-li se st-l předpisu § 197 odst. 3 plat. zák., činí tak neprávem. Předpis tento určuje, že doba, o kterou; zaokrouhlená doba přesahuje dobu potřebnou k dosažení služného, které zaměstnanec při převodu obdrží (vybývající doba), se započítá, pokud se jinak nestanoví, pro zvýšení služného. A tu stanoví výslovně a jasně druhá věta prvého odst. § 174 plat. zák. jinak, totiž, že doba ztrávená v dosavadní funkci pro zvýšení funkč. služného se nepočítá, to jest, na dnešní spor aplikováno, že zařáděním st-le do stuipně b) 6. stupnice funkč. služného, byla zkonsumována i doba ztrávená s požitky 2. stupně plat. 6. hodn. třídy od 17. června 1924 do konce roku 1925. Výjimku z této zásady, vyslovené v druhé větě odst. 1. § 174 plat. zák., stran započtení bud’ celé doby, buď doby ve výměře nejvýše tří let ztrávené v požitcích dosavadních, činí zákon v § 174 odst. 2. toliko v případech lit. a) až d), nikoli však v případech lit. e) tohoto paragrafu, podle kteréhožto ustanovení jest st-le nesporně převésti.
Předpisu § 207 plat. zák. dovolává se st-l taktéž marně, ježto ustanovení toto, zařáděné pod »Různá ustanovení«, na převod se vůbec nevztahuje. Pro převod soudců zařáděných na místech prvé skupiny platí specielní ustanovení §§ 173 až 177 plat. zák. a jen tato.
Z vývodů těchto plyne, že pro další zvýšení funkčního služného v daném případě počíná běžeti lhůta postupová dle § 44 plat. zák. teprve dnem 1. ledna 1926, takže příští zvýšení nastati může až dnem 1. ledna 1929.
2. Přídavek na dítě: Podle § 192 plat. zák. přísluší zaměstnancům, kteří při převodu obdrží služné 33600 Kč nebo služné nižší, na třetí až šesté nezaopatřené dítě přídavek ročních 900 Kč za podmínek stanovených pro přiznání výchovného v § 144 plat. zák. Základní podmínkou pro přiznání přídavku na děti jest tedy, že zaměstnanec při převodu obdržel služné 33600 Kč anebo služné nižší. Přesahuje-li proto služné zaměstnance převedeného tuto maximální zákonnou hranici 33600 Kč, pak nemá zaměstnanec nároku na přídavek podle § 192 plat. zák.
Co jest rozuměti pod pojmem »služné« u soudců, podává se zcela nepochybně z §§ 39 a 40 plat. zák. Paragraf 39 praví, že služ. plat soudcovský se skládá ze služného, činovného a výchovného. Paragraf 40, stanově toto »služné«, praví v odst. 2., že služné soudců — mimo soudce uvedené v odst. 1. — tvoří základní služné a případné funkční služné. Z těchto ustanovení je zřejmo, že zákon obojí služné, t. j. služné základní i služné funkční, kteréhožto posledního se dostává ovšem jen soudcům první skupiny, zahrnuje pod širší pojem »služného« v tom smyslu, jak tohoto termínu užívá vůbec, a že tedy všude tam, kde mluví o »služném« vůbec bez bližší determinace, rozumí tím, pokud jde o soudce, nejen služné základní, nýbrž i případné služné funkční, tedy obojí toto služné dohromady. Opaku nelze vyvozovati ani ze slova »a případně funění služné« v § 40 odst. 2; obrat ten neznamená, že služným u soudců rozumí se služné základní, a jenom v případech zvláštních také služné funkční, nýbrž chce se tím právě vyjádřiti, že v případech, kdy soudce jest ustanoven na služebním místě systemisovaném v první skupině, má vedle služného základního také služné funkční, které spolu se služným základním tvoří jednu kategorii jeho služebních příjmů, t. j. jeho »služné« ve smyslu § 39 plat. zák. Paragraf 192 plat. zák. mluví o služném vůbec, a není jinak patrno, že by zde »služným« u soudců rozuměl jenom; služné základní. Nutno tedy i zde zahrnovati pod »služné« jak služné základní tak i případné služné funkční dohromady, tedy souhrn obého.
Není sporno, že st-l obdržel při převodu základní služné 8. stupně ročních 31500 Kč a funkční služné 6. b) ročních 5100 Kč. Obojí služné třeba podle shora dovoděného bráti dohromady, má-li se dospěti k služnému ve smyslu § 192 odst. 1. Ježto souhrn jejich činí 36000 Kč, nepřísluší st-li nárok na přídavek na dítě ve smyslu § 192 plat. zákona Poukaz na úředníky jiné nepřiléhá, ježto v daném případě jde o soudce, pro kteroužto kategorii státních zaměstnanců plat. zákon normuje služné způsobem jiným, nežli pro úředníky.

Citace:

Č. 8110. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 128-131.