NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Č. 5081.

Horní právo. — Administrativní řízení: I. Může rekursní stolice horní přihlížeti k doplňkům rekursu podaným po uplynutí rekursní lhůty? — II. Materielní právní moci může se dovolávati jenom »strana«, t. j. osoba, jíž vůči správnímu rozhodnutí příslušelo postaveni strany. — III. O ochranných opatřeních při provozu hor vzhledem na sousedící léčivá vřídla.
(Nález ze dne 4. listopadu 1925 č. 20384).
Prejudikatura: Boh. 3073 adm.
Věc: Městská obec T. a Dr. Alfons C. v T. (adv. Dr. Emil Rindskopf z Teplic-Šanova) proti báňskému hejtmanství v Praze (za zúčastněnou Mosteckou společnost pro dobývání uhlí adv. Dr. R. Stejskal z Prahy) stran ochranných opatření při provozu hor.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Mostecká uhelná báňská společnost jest vlastnicí celé řady uhelných dolů ležících v báňském revíru mosteckém. K dolům těm náleží také důl N., jehož revír leží v území, jež svého času prohlášeno normativním výnosem báňského revírního úřadu v Mostě z 21. listopadu 1911 za t. zv. »podezřelé území«, a to proto, že poměry podložních vod považovány tu za nebezpečné, ohrožující jednak zatopením doly samé, jednak vřídla Teplická, o nichž předpokládáno, že jsou s podložními vodami tohoto revíru ve spojení. Při důlních pracích v revíru F. objevena v jeho západní části značná svrž ve sloji, zvaná inundační skok. Poněvadž dle získaných zkušeností takováto svrž ve sloji uznána za bezpečnou hráz proti dalšímu rozlévání se vod při vodních katastrofách na dolech, pečoval i v daném případě revírní báňský úřad při každé příležitosti o to, aby svrž tato zůstala neporušena. Proto také, když společnost v r. 1906 prorazila tuto svrž v její severní části dvěma svažnými chodbicemi a domáhala se povolení, aby těmito chodbicemi směla provozovati výrub uhlí v území ležícím za onou svrží, t. j. západně od ní, nedovodil báňský revírní úřad v Mostě výměrem z 13. července 1906 toto rubáni, nýbrž nařídil jí naopak, že musí obě tyto štoly v místech, kde protínají onu svrž, silnými hrázami zazdíti a jakékoliv těžby v území za touto svrží z dolu N.—III. trvale se vzdáti. Ze spisů je patrno, že řízení o tomto opatření provedeno bez zakročení, přizvání a účasti interesentů Teplických zřídel a že ani posléze citovaný výměr jim doručen nebyl.
Podáním ze dne 17. října 1921 oznámila podnikatelka báňskému revírnímu úřadu, že za účelem povznesení pokleslé těžby uhlí v N-ových jámách hodlá k těmto jámám přičleniti dolové pole ležící na sever od důlního revíru VI. jam A-ových mezi dolovými měrami F-ovými, a západně od shora uvedené inundační svrže t. zv. revír S., při čemž uvedla, že odvážení vytěženého uhlí má se díti základní chodbou (t. j. dolu N-ova), za kterýmžto účelem mají býti shora jmenované hráze ve svrži otevřeny, a žádala za schválení tohoto projektu.
Po opětovném komisionelním řízení provedeném za přibrání stran, zejména též st-lů jako interesentů Teplických vřídel, znalce z oboru hornictví a zástupce státního zřídelního inspektorátu v Karlových Varech, vyhověl báňský revírní úřad v Mostě výměrem z 9. října 1922 žádosti těžařstva za současného zrušení opatření, nařízených v bodě II. výnosu z 13. července 1906, a to za šetření celé řady podmínek, z nichž pro přítomný případ mají význam: 1. Výrub ba ani rozděláni a vyrovnání nového pok, v celém rozsahu nesmějí býti provedeny dříve, dokud nebudou v místech, kde obě sválné chodbice spojující revír S. s doly N-ovými, přecházejí inundační svrž, na místě odstraněných zděných hrází zřízeny, komisionelně prozkoumány a schváleny záhrazné objekty (vrata), jichž zřízení těžařstvu uloženo pravoplatným výměrem ze 7. července 1922; 5. Jakmile bude zřízeno a upraveno nové větrací zařízení, musí býti záhrazná vrata v severní svážné chodbici trvale uzavřena. V jižní chodbici určené k provádění těžby musí záhrazná vrata — jež mají býti dvojstranná — během provozu i mimo něj býti stále uzavřena a smějí býti vždy jen u příležitosti průjezdu jednotlivých těžných vlaků otvírána. 7. Jakmile bude možno nový revír samostatně větrati, budiž rozdělávání pole směrem k hranici jámy A., jakož i na to následující provádění porubu co možná uspíšeno, aby tím v nejkratší době bylo docíleno stařin prostupujících celou sloj a oddělujících obě jámy od sebe, a aby tak isolace obou těchto jam ještě také neodvisle od obou záhrazných objektů a) a b) zajištěna byla zabořenými poruby. 9. Poněvadž před úplným rozděláním tohoto pole vzhledem na případné poruchy ve sloji nemůže býti toho času ještě definitivně rozhodnuto o způsobu, jakým porub se má provozovati, budiž, až nadejde tento okamžik, dodatkem k původnímu podání předložen podrobný porubný projekt. 11. Projektované větrání schvaluje se s tou podmínkou, že záhrazná vrata a) a b) budou vždy a neodvisle od provozu na jámě N-ově přístupna v čistém větru.
Proti tomuto výměru podali st-lé jednak v rekursní lhůtě u revírního báňského úřadu telegrafické ohlášení rekursu jakož i písemné jeho provedení, jednak po uplynutí rekarsní lhůty přímo u báňského hejtmanství rekursní dodatek. Oba tyto opravné prostředky žal. úřad nař. rozhodnutími zamítl.
Proti těmto rozhodnutím namířena jest přítomná stíž.iost kteráž je napadá pro nezákonnost i vadnost řízení.
I. Nss musil se v prvé řadě zabývati oněmi námitkami, které brojí proti rozhodnutí z 5. ledna 1924, jímž byl odmítnut rekursní dodatek st-lův. V té příčině nemohl dáti za pravdu právnímu názoru vyslovenému ve stížnosti, že odmítnutí toto nestalo se po právu. Z důvodů, jež v nař. rozhodnutí pro toto odmítavé vyřízení jsou uvedeny, mohl ovšem uznati jen jediný za podstatný, a to zmeškání rekursní lhůty; neboť jestliže v nějakém zákoně předepsány jsou rekursní lhůty — jak tomu je i v § 231 všeob. zákona horního — je tím již řečeno, že po uplynutí rekursní lhůty úřad není povinen a — mohou-li býti dotčena práva osob třetích, — není ani oprávněn rekurzy, pokud se týče rekursní vývody nebo doplňky jako takové přijímati a o nich jako o opravných prostředcích úřad konati. Pokud v tak zvaném rekursním dodatku byla snad uplatněna nějaká okolnost, kterou úřad při zjišťování skutkové podstaty byl by měl z moci úřední vyšetřiti, pak arci přednesení takovéto okolnosti nesmělo zůstati bez povšimnutí. St-lé by byli jistě oprávněni vytýkati toto přehlédnutí podstatné skutkové okolnosti jako neúplnost řízení. O nic takového však v daném případě neběží. Z nař. rozhodnutí je naopak patrno, že žal. úřad věcným obsahem rekursního dodatku podání se zabýval uznav, že faktický případ, který se v hornictví udal a na nějž strana poukázala, není způsobilý, aby vyvrátil znalecké dobrozdání, jež podáno bylo v řízení, na jehož základě v daném případě bylo rozhodnuto. Proti tomu však ve stížnosti na nss věcné námitky vzneseny nebyly. Bylo proto stížnost, pokud namířena jest proti rozhodnutí z 5. ledna 1924, zamítnouti jako bezdůvodnou.
II. Proti rozhodnutí z 15. listopadu 1923 vvtýká stížnost - - - materielní právní moc shora uvedeného výnosu revírního báňského úřadu ze 13. července 1906.
Lze ponechati stranou otázku, zda a do jaké míry zásada, že »res iudicata ius facit inter partes« platí též v řízení správním. Neboť i když se účinky materielní právní moci v řízení správním uznávají, může se materielní právní moci dovolávati právě jen »pars«, t. j. ona osoba, jíž vůči správnímu rozhodnutí příslušelo postaveny strany (srovnej též nález Boh. 3073 adm.). V daném případě vychází však ze spisů revírního báňského úřadu v Mostu, že st-lé k řízení provedenému v roce 1906 v žádném stadiu přibrání nebyli, že tedy v řízení tom nedostalo se jim postavení stran, tím méně pak že rozhodnutí vydané k jich ochraně vlastním svým zakročením si vymohli. Tím padají všechny ony vývody stížnosti, jimiž uplatňována jest právní moc výměru z roku 1906 a namítána nepřípustnost obnovy řízení.
To ovšem nebránilo st-lům zaujmouti stanovisko proti těžebnímu plánu, předloženému podnikatelstvem dolů, a domáhati se proti němu horně-policejní ochrany. Nemohli se sice odvolávati na právní moc výnosu z roku 1906, avšak mohli nebezpečnost projektu těžařstva pro zřídla, jichž báňsko-policejní ochrany požadovali, uplatňovati de plano. St-lé se také vskutku takto zachovali, vznevše proti předloženému projetku celou řadu námitek povahy věcné.
Nař. rozhodnutím uznáno bylo těžařstvem zamýšlené přičlenění revíru S. k jámám N-ovým a v důsledku toho za určitých předpokladů také vyrubání, rozdělení a vyrovnání tohoto revíru za přípustné.
Pokud jde předem o přičlenění revíru S. k jámám N-ovým, namítají st-lé, že předpoklad žal. úřadu o přípustnosti tohoto projektu je procesně vadný a to proto, že nejen dobrozdání podané během řízení z roku 1906, nýbrž i zkušenosti nabyté průběhem vodních pohrom z let 80. zůstaly nepovšimnuty.
Naproti tomu bylo uvážiti, že znalec z oboru hornictví své dobrozdání, na němž nař. rozhodnutí je založeno, opřel o skutečnost, že poměry vodní v jamách N-ových, jež až do roku 1906 byly neznámy, nyní následkem pokročilého výrubu těchto jam jsou již do té míry vyjasněny, aby dovolovaly úsudek, že nyní již není třeba obávati se provaleni vod z podložních vrstev do jam N-ových, dále pak, že i v tom případě, kdyby k takovému provalení došlo, nemohlo by to na práva majitelů zřídel míti žádného vlivu, kdyžtě spojitost podložních vod v jamách N-ových s teplickými zřídly neexistuje, a poněvadž konečně, i kdyby žádný z těchto předpokladů dán nebyl, místní poměry na jamách N-ových — zejména velikost důlní pánve a výšková poloha záhrazných vrat připouštějí oprávněnou naději, že stoupání vody až k záhrazným vratům bude vyžadovati tak dlouhé doby, že včasné uzavření těchto vrat za všech okolností bude lze provésti.
Za tohoto stavu věcí, jejž žal. úřad v souhlasu s dobrozdáními znalců vzal za prokázaný, nelze shledávati žádnou vadu řízení v tom, že úřad nevzal zřetele na dobrozdání z roku 1906, vybudovaná na jiných skutkových premisách, a že nepřihlédl ke zkušenostem ohledně provaleni se vod získaným na jiném místě a za jiných poměrů.
Bylo by snad lze uznati za vadu řízení, kdyby se st-lům bylo podařilo vyvrátiti skutkové okolnosti, od nichž žal. úřad vycházel. O to pokoušejí se st-lé pouze v jediném bodě vytýkajíce nelogičnost úsudku, kterýž popírá nebezpečnost přičlenění revíru S. k jamám N-ovým. Leč vývody, jež st-lé v tom směru uvádějí, spočívají zřejmě na mylném pojetí nař. iozhodnutí. Neboť nikoli z té okolnosti, že z podložních písků jam N-ových odčerpáno bylo již značné množství vody, dospěl znalec k úsudu o nezávadnosti přičlenění revíru S. k jamám N-ovým, nýbrž znalec vyvodil svůj závěr o nezávadnosti řečeného přičlenění z předpokladu, že neexistuje nijaká spojitost mezi vodou podložních písků a vodami thermálními, kterýžto předpoklad získal ze skutečností, že ono odčerpání vody neprojevilo žádného vlivu na teplická zřídla. Správnost tohoto závěru však sama stížnost nepopírá a ani nss nenalezl, že by závěr tento pro logickou nemožnost činil skutkovou podstatu nař. rozhodnutí vadnou.
Dosavadními vývody vyřízena je také námitka, že nebyl vzat zřetel na ony poruchy ve sloji, na něž znalec roku 1906 kladl zvláštní váhu.
Pokud však stížnost zdůrazňuje, že také nynější znalec připustil existenci takovýchto poruch ve sloji a pokud okolnost tato uvádí se jako argument proti povolenému přičlenění revíru S. k jamám N-ovým, dlužno naproti totm zdůrazniti, že jednak dotyčná zmínka znalcova netýká se vůbec území N-skéhc, nýbrž revíru S., dále že znalec faktickou existenci rozsedlin nezjistil, nýbrž připustil pouze jejich možnost, a konečně že tyto poruchy ve sloji neoznačil jako nebezpečnostní moment pro případ event. provaleni voď, nýbrž pouze za okolnost, na jejíž objasnění chtěl učiniti závislým svůj úsudek o přípustnosti konkrétní výrubní metody, jakou těžařstvo projektovalo, při čemž zřejmě měl na mysli jen takové horně-policejní ohledy, jež se dotýkají bezpečnosti dolu a osob v něm pracujících, nikoli však bezpečnosti teplických zřídel.
Za tohoto stavu věcí nelze uznati za vadu řízen., že úřad pří posuzování přípustnosti přičlenění revíru S. na jámy N-ovy neobíral se dále účinky těchto event. poruch ve sloji.
Tím jsou vyčerpány všechny námitky, jež brojí proti přičlenění revíru S. k jamám N-ovým.
Proti přípustnosti rozdělení, vyrovnání a výrubu revíru S. samého formuluje stížnost další dvě námitky:
V prvé řadě shledává porušení práv majitelů teplických zřídel v tom, že nebylo vyhověno jejich návrhu na rozšíření normativního výnosu z 21. listopadu 1911, t. j. oněch přísnějších bezpečnostních předpirů, jež ve výnosu tom dány jsou pro tak zv. »podezřelé územk, také na revír S. Tím sama uznává — což ostatně ani nemohla popírati —, že shora uvedený normativní výnos v dnešním svém znění na revír S. se nevztahuje. St-lé jen vytýkají, že zamítjnutí tohoto návrhu stalo se pouhou poznámkou, že pro takovéto opatření není věcného důvodu. Naproti tomu bylo uvážiti, že i v tom případě, kdyby bylo lze vůbec konstruovati nějaký nárok na rozšíření normativního výnosu také na jiná v něm neuvedená území, nárok takový byl by se strany st-lů jen tenkráte přípustný, kdyby průběhem řízení isprávního byli přednesli okolnosti, jež by bylo lze uznati za konkretisování takového nároku. Pak by arci v pominutí jejich skutkového přednesení bylo lze spatřovati vadu řízení. Takovouto konkretisaci však v návrzích st-lů shledati nelze. Poukazovali vždy jen na prohlášení znalce, jenž připustil možnost rozsedlin v revíru S. Takováto možnost je však — jak známo — dána ve všech uhelných dolech, zejména v blízkosti značnějších svrží ve sloji, jak je tomu právě v území, o které běží, neboť ono nalézá se v blízkosti inundačního skoku. Z toho vycházejí také st-lé. Než zjev tento byl zajisté znám nejen revírnímu úřadu, nýbrž i všem oněm odborným činitelům, kteří měli účast na vydání normativního výnosu z roku 1911, a přes to nerozšířili přísnější jeho předpisy na všechna ona území, kde jest dána pouze možnost poruch ve sloji, omezivše rozšíření takové, resp. šetření přísnějších bezpečnostních předpisů pouze na ony případy, kde podezřelé úkazy se fakticky objeví (viz bod 5, 6, 7 normativního výnosu).
Pokud tedy st-lé, poukazujíce na možnost poruch ve sloji, domáhali se vydání přísnějších bezpečnostních opatření pro revír S., byly takovéto jejich návrhy při nejmenším předčasné a dlužno proto za daného stavu uznati za djstatečné odůvodnění, kterýmž návrhy tyto zamítnuty byly pouhým poukazem na to, že pro požadovaná opatření není věcných důvodů, t.j . že nebyly žádné poruchy ve sloji konstatovány.
Poslední námitce stížnosti, že úřad měl podnikatelstvu napřed dovoliti jen rozděláni tohoto důlního pole a povolení k výrubu vyhraditi dalšímu komisionelnímu jednání, dostalo se odpovědi již v tom, co bylo shora řečeno, neboť nemůže-li pouhá možnost poruch ve sloji založiti pro majitele zřídel nároku na vydání přísnějších podmínek při výrubu, pak může tím méně odůvodniti nárok na absolutní, třebas jen časově omezený zákaz výrubu.
Ježto tedy žádné z přednesených námitek nebylo lze přiznati důvodnost, bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 5081. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 443-447.