Č. 9961.

Rybářství. — Vodní právo: I. Slup, kterou bývalá vrchnost za zřízení patrimoniálního a na základě své vrchnostenské pravomoci zřídila, sluší považovati za zřízenou po právu. — II. Byla-li slup taková vrchností ještě za trvání vrchnostenské pravomoci smlouvou převedena na osobu třetí, je tu dán zvláštní titul právní k užívání slupi ve smyslu místodrž. vyhlášky č. 34/1913 z. z. česk.
(Nález ze dne 15. června 1932 č. 9826).
Prejudikatura: Boh. A 8375/30, 9079/31.
Věc: Václav D. v S. proti zemskému úřadu v Praze o užívání slupi.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím býv. politické expositury ve V. z 10. října 1928 nebylo vyhověno žádosti st-le, majitele mlýna, aby slup na chytání ryb při jeho mlýně zřízená byla uznána za právně existující, ježto opisem trhové smlouvy, zapsané ve staré knize S.-cké zápisem z 21. června 1759, st-l sice prokázal staré a dlouhé trvání slupi, o jejímž nepřetržitém trvání od té doby nemá úřad pochybností, avšak skutečnost, že nový nabyvatel koupí převzal do vlastnictví onen stav, který dosud byl vlastnictvím tehdejšího majitele panství, resp. tehdejší vrchnosti, nemůže nahraditi zvláštní vrchnostenské povolení ve smyslu čl. III. místodržitelské vyhlášky z 23. června 1913 č. 34 z. z. čes. Právní akt, zakládající vznik zcela nového oprávnění tímto prostým převodem vlastnického práva se tedy nestal. Dále uvedla politická expositura, že také o staré výsadě listinné zde nemůže býti řeči a že by tomu bylo jinak, kdyby st-l mohl se vykázati, že tehdejší vrchnosti udělena byla příslušná listinná výsada na slup, o niž se jedná.
Odvolání, které st-l z tohoto rozhodnutí podal, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto a rozhodnutí I. stolice potvrzeno z důvodů první stolicí uvedených, jakož i v podstatě z následující úvahy: Zákaz čl. III. místodrž. vyhlášky č. 34/1913 z. z. čes. nevztahuje se — mimo jiné předpoklady zde v úvahu nepřicházející — na slupi, jejichž trvání zakládá se na určitém zvláštním právním důvodu (staré výsady listinné, vrchnostenské nebo úřední povolení). St-l dokazuje své právo k používání slupi trhovou smlouvou uzavřenou dne 21. června 1759, podle níž prodal vlastník panství v S. Františku V. — předchůdci st-lovu — celý mlýn »se všemi k tomu patřícími případnostmi a potřebnostmi«, mezi nimiž jsou výslovně uvedeny i slupi. Z výpočtu zvláštních právních titulů v cit. čl. III. č. 6. zmíněné místodržitelské vyhlášky je patrno, že pod určitými právními tituly rozumí vyhláška ta pouze konstitutivní akty úřední, jež taxativně vypočítává, st-l však zakládá své — Č. 9961 —
právo používati slupi na skutečnosti koupě mlýna, s nímž byla prodána mimo jiné příslušenství i slup. I když v tomto případě jedna smluvní strana (prodávající) byla současně vrchností, jedná se o soukromoprávní smlouvu trhovou, při níž prodávající vystupuje jako soukromoprávní subjekt a o nějakém úředním udělení oprávnění pro trvání slupi není ani zmínky. Nelze tudíž v této soukromoprávní smlouvě spatřovati určitý zvláštní právní důvod jako konstitutivní akt úřední (výsadu listinnou, vrchnostenské neúřední povolení) pro trvání slupi určený.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Z předpokladů, za kterých se zákaz čl. III. č. 6. místodrž. vyhlášky č. 34/1913 z. z. čes. na určité slupi nevztahuje, jde v dnešním případě pouze o to, zda trvání slupi u mlýna st-lova se zakládá na určitém zvláštním právním důvodu, jakým jest stará výsada listinná nebo vrchnostenské nebo úřední povolení.
Žal. úřad pokládá za prokázáno, že u nynějšího mlýna st-lova bylo již bývalou vrchností používáno slupi na chytání ryb, dále že trhovou smlouvou z roku 1759 byl mlýn ten bývalou vrchností i se slupi převeden na předchůdce st-lova, odepírá však uznati, že trvání slupi té se zakládá na úředním, resp. vrchnostenském povolení, ježto prý onou trhovou smlouvou, i když v tomto případě strana prodávající byla současně vrchností, se upravují toliko majetkové disposice soukromoprávní, není v ní však obsažen konstitutivní akt úřední, jímž by se úřední, resp. vrchnostenské povolení pro užívání oné slupi udělovalo.
Stížnost proti tomu namítá — odvolávajíc se na právní názor vyslovený v nálezech Boh. A 1038/21 a 8375/30 — že mlýn v S. byl před rokem 1759 vlastnictvím býv. vrchnosti, že vrchnosti té podle zemského zřízení ve vodách její pravomoci poddaných nebo do jejího držení a vlastnictví příslušejících příslušelo právo zřizovati jakákoli zařízení na zužitkování vodní síly a na chytání ryb, že tedy užívání slupi té se dálo z vlastní pravomoci vrchnosti, aniž bylo zapotřebí, aby vrchnost sama sobě k tomu udělovala nějaké formální povolení nebo aby sama sobě o tom vyhotovovala listinu. Taková z vrchnostenského rozhodnutí vzniklá slup zůstává prý i na příště kryta legální disposicí původního majitele, přešla-li za trvání vrchnostenské pravomoci původního majitele na nového nabyvatele, bez výslovného vrchnostenského povolení. Po názoru stížnosti má trhová smlouva z roku 1759, kterou vrchnost svoji vlastní slup i s mlýnem prodala, vlastnosti vyžadované člán. III. odst. 6. místodrž. vyhlášky č. 34/1913 z. z. čes., smlouvou tou nenastalo jen zcizení hmotných kusů majetku, nýbrž bylo dáno i vrchnostenské, t. j. úřední povolení, aby oněch zařízení a tedy i slupi bylo dalšími nabyvateli platného práva používáno. Konečně dovozuje stížnost autoritativní úřední ráz listiny i z obsahu listiny samotné, ježto udělené právo jest kryto i pro budoucnost proti všem vrchnostem.
Nss uvážil o námitkách stížnosti takto:
Žal. úřad vychází sám z předpokladu, že sporná slup patřila až do roku 1759 stejně jako mlýn v S. bývalé vrchnosti a že tedy v té době již jako slup vrchnosti patřící byla zřízena. Podle předpisů, tehdy platných, mohla vrchnost právo rybolovu a tudíž i právo užívati slupi na chytání ryb udělovati ne- — Č. 9961 —
jen osobám třetím, nýbrž mohla zařízení takové i sama pro svou potřebu zřizovati a jich užívati na základě vlastní vrchnostenské pravomoci pro sebe, při čemž nebylo zapotřebí, ba nebylo ani myslitelno, aby sama sobě o tom vyhotovovala zvláštní úřední povolení. Sluší tedy slupi, jež býv. vrchnost za trvání zřízení patrimoniálního a na základě své vrchnostenské pravomoci zřídila, považovati za slupi zřízené po právu. Byla-li však takováto slup vrchností ještě za trvání vrchnostenské pravomoci převedena na osoby třetí, které jinak k založení takového oprávnění potřebovaly zvláštního vrchnostenského povolení, nelze říci, že slup nespočívá na vrchnostenském povolení. Smlouvu o převodu takové slupi pro ony třetí osoby sluší proto uznati za zvláštní titul právní k užívání slupi ve smyslu zmíněné již místodržitelské vyhlášky z roku 1913 (srov. Boh. A 8375/30 a 9079/31) a to tím spíše, když cit. místodržitelská vyhláška písemné formy úředního nebo vrchnostenského povolení výslovně nepožaduje.
Převedla-li tedy vrchnost v S. popsaným způsobem svůj vrchnostenský mlýn i se slupi na právní předchůdce st-lovy, zůstalo oprávnění k užívání slupi té kryto i nadále vrchnostenskou pravomocí, na základě které slup byla zřízena, aniž je zapotřebí produkovali nějaký další akt vrchnostenského povolení.
Vychází-li tedy žal. úřad z právního názoru, že jest i v daném případě vedle soukromoprávní smlouvy zapotřebí ještě zvláštního, konstitutivního aktu úředního, jest názor jeho mylný a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9961. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 140-142.