Č. 8155.

Zaměstnanci veřejní. — Vojenské věci: Vojenský gážista, jenž v době počátku účinnosti plat. zák. č. 103/26 byl v postupové skupině 6. nebo 5., obdrží při převodu do platů tohoto zákona vzhledem k ustanovení § 199 cit. zák. k 1. lednu 1926 plat podle služební třídy 3. § 97 cit. zák.
(Nález ze dne 7. října 1929 č. 1884/28.)
Věc: Josef B. v P. proti ministerstvu národní obrany o přeřadění do platů dle zák. č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, jenž byl dnem 1. září 1923 jmenován poručíkem technické zbrojní služby, — když byl v roce 1922/1923 absolvoval 2. ročník školy pro výchovů důstojníků dělostřelecko-technické služby, do jejíhož 1. ročníku vstoupil jako gážista mimo hodnostní třídy — obdržel při převodu do platů dle platového zákona č. 103/26 ke dni 1. ledna 1926 služební plat podle služ. třídy 3. Námitky, jež proti tomu podal, zamítla příslušná hospodářská správa, jež převodový dekret vydala, odvolání pak, jež podal st-l z tohoto rozhodnutí, zamítlo žal. ministerstvo z těchto důvodů: Podle § 97 plat. zák. není pro zařádění do určité služební třídy rozhodným vzdělání, které důstojník skutečně má, nýbrž vzdělání, jež je předepsáno pro služební kategorii, jejímž je příslušníkem. St-l nevyhovuje podmínce § 97 plat. zák. pro zařádění do 2. služ třídy, protože vzdělání tam uvedené není všeobecně předepsáno pro jeho stavovskou skupinu. Podle § 199 plat. zák. obdrží zaměstnanec při převodu do nových platů služební plat podle služ. třídy, která odpovídá skupině časového postupu, k níž zaměstnanec v den účinnosti zákona přináleží. St-l náležel v den účinnosti plat. zákona do 6. postupové skupiny, pro niž podle § 21 vl. nař. č. 10/24 nebylo předepsáno vyšší vzdělání než středoškolské. Zařádění st-le do 3. služ. třídy odpovídá také ustanovení vl. nař. č. 104/27.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
V řízení správním i ve stížnosti dovozuje st-l svůj nárok na určení služ. platu podle 2. služ. třídy z okolnosti, že absolvoval výše uvedenou dvouletou dělostřelecko-technickou školu, do níž byly přijímány jen osoby s nejméně úplným středoškolským vzděláním, a z toho, že § 97 cit. plat. zák. zařazuje do 2. služ. třídy právě příslušníky služebních kategorií, ve kterých jest pro ustanovení důstojníkem předpsáno úplné středoškolské vzdělání a alespoň dvouleté vzdělání na vojenských odborných učelištích pro výchovu důstojníků z povolání.
Na sporu jest tedy otázka, má-li služební třída, podle níž se při platovém převodu podle zák. č. 103/26 určuje nový služební plat, býti zjištěna přímo podle ustanovení § 97 téhož zák., jak míní stížnost, či podle ustanovení § 199, jak míní žal. úřad. Názor zastávaný stížností neshledal nss správným.
Pro převod státních zaměstnanců do nových platů obsahuje platový zákon specielní ustanovení v části 7. Pokud se týče služební třídy, stanoví § 199 v této části zařáděný, že při převodu do nových platů obdrží zaměstnanec služební plat podle služební třídy, která odpovídá skupině časového postupu (postupové skupině), k níž zaměstnanec přináleží v den účinnosti tohoto zákona, tedy v den 1. ledna 1926.
Má-li zákon platový pro převod zaměstnanců takovýto specielní předpis, který není pouhým předpisem formálním, nýbrž má zcela nepochybně povahu materielně-právní, pak nelze otázku, podle které služ. třídy jest zaměstnanci vyměří ti služ, plat při převodu do nových platů, posuzovati — jak tomu chce stížnost, — přímo podle § 97 a § 4, odst. 3, tedy podle ustanovení části 1. plat. zák., nýbrž výhradně podle předpisů § 199 plat. zák. Ustanovení 1. dílu měla by význam teprve, když by zaměstnanci za účinnosti plat. zák. bylo nově propůjčeno nějaké služ. místo, anebo když by se jednalo o přeskupení celých kategorií důstojnických ve smyslu vl. nař., vydaného na základě ustanovení § 97, odst. 2 a § 4, odst. 3 plat. zák.
Podle přesného a jasného znění § 199 jest tedy pro platové zařádění při platovém převodu ke dni 1. ledna 1926 kriteriem dosavadní postupová skupina zaměstnancova a nikoliv určitá kategorie čili stavovská skupina důstojnictva, ani předběžné vzdělání, jež platné předpisy pro takovouto kategorii požadují, tím méně pak předběžné vzdělání, jež zaměstnanec skutečně má.
Proto jest pro řešení přítomného sporu zcela nerozhodnou okolnost, že st-l absolvoval řečenou dělostřelecko-technickou školu a že pro přijetí do této školy bylo dle tvrzení stížnosti podmínkou aspoň úplné středoškolské vzdělání, — nehledě k tomu, že podle ustanovení Věcného věstníku mno z roku 1920 čís. 62 čl. 644 a z roku 1921 čís. 33 čl. 327 byli do 1. ročníku školy oné přijímáni též poddůstojníci z povolání a absolventi nižších škol středních, — stejně jako nerozhodnou jest okolnost ve stížnosti mimo to zdůrazňovaná, že ustanovením Věcného věstníku 1926 čís. 13 čl. 141 byla na žáky 2. ročníku řečené školy vztažena ustanovení Věcného věstníku 1924 čís. 41 čl. 396 o úpravě osobních poměrů vojenských akademiků, a že dle Věcného věstníku 1926 čís. 35 čl. 368 bod 9 jest převodová tabulka č. 6. určena nejen pro převod důstojníků zbraní, nýbrž i důstojníků správní služby z povolání, kteří absolvovali školu pro vychování důstojníků správní služby z povolání. Rozhodnou jest podle toho, co bylo shora uvedeno, jedině skupina časového postupu (postupová skupina), k níž st-l přináležel dne 1. ledna 1926, a tou byla, jak st-l nepopírá, 6. postupová skupina, pro níž je ve smyslu § 5 zák. č. 195/20, čl. 1 zák. č. 152/23 a § 21 vl. nař. č. 10/24 předepsáno vzdělání nižší než středoškolské, a jíž proto ve smyslu § 199 plat. zák. odpovídá nikoli 2., nýbrž 3. služ. třída § 97 téhož zák.

Citace:

č. 8155. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 226-227.