NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8376 —
Č. 8376.

Horní právo:* Podle zákona o závodních a revírních radách z 29. února 1920 č. 144 Sb. není přípustno rozšiřovati působnost závodní rady zřízené pro jeden samostatný závod hornický na jiný samostatný závod hornický.
(Nález ze dne 22. ledna 1930 č. 21894/29.)
Prejudikatura: Boh. A 3426/24, 6334/27.
Věc: Duchcovsko-Podmokelská dráha v Praze (adv. Dr. Kar. Raser z Litoměřic) proti báňskému hejtmanství v Praze (vrch. báň. rada Dr. Fr. Kňourek, za zúč. rev. radu pro revírní báň. okres Karlovy Vary ve F. adv. Dr. Kar. Heller z Teplic-Šanova) o zřízení závodní rady.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě nál. Boh. A 6334/27 zamítl rev. úřad báň. v Karl. Varech žádost st-lky za předložení sporu o právní povaze elektrárny v U. vyššímu úřadu báňskému a politickému a za odklad voleb do záv. rady v elektrárně a uložil st-lce výměrem z 9. července 1927, aby zařídila, čeho je k provedení voleb do záv. rady potřebí. Výrok tento byl rozhodnutím báň. hejtmanství z 20. září 1927 potvrzen, aniž proti tomu byla vznesena stížnost k nss. K provedení voleb záv. rady pro elektrárnu však přes to nedošlo, ježto organisace dělnická ve smyslu § 7 zák. č. 144/20 rev. báň. úřadem vyzvaná, výzvě této nevyhověla a návrhu na jmenování členů vol. komise nepodala. Za tohoto stavu věci bylo pak výměrem rev. báň. úřadu z 20. září 1927, jenž byl rozhodnutím nyní nař. v podstatě potvrzen, vysloveno, že působnost záv. rady zřízené na st-lčině dolu »Konkordia« v N. rozšiřuje se na řečenou elektrárnu na tak dlouho, dokud pro elektrárnu nebude zvolena samostatná záv. rada.
Stížnost staví se úplně na půdu výměru báň. rev. úřadu ze 7. září 1920, dovozujíc, že výměrem tímto bylo implicite rozhodnuto, že elektrárna je samostatný závod hornický, ježto bylo jím stanoveno, že pro elektrárnu má se zříditi záv. rada, t. j. záv. rada samostatná. Výměr tento nabyl dle vlastního rozhodnutí žal. úřadu moci práva a ježto nebyly zjištěny podmínky obnovy řízení, ani nebylo zjištěno, že zákonné předpoklady pro zřízení samostatné záv. rady v elektrárně dodatečně odpadly, sluší podle názoru stížnosti od rozhodnutí v řečeném obsaženého vycházeti. Jestliže však elektrárna byla s účinkem právní moci uznána za samostatný závod hornický, nesrovnává se se zákonem, podřizuje-li se samostatný závod hornický závodní radě zřízené v jiném závodě st-čině. — Č. 8376 —
Nss nemohl upříti st-lce legitimaci ke stížnosti, ježto podnikatel závodu není povinen snášeti závodní zastupitelstvo v jiné podobě, než jak zákon stanoví. Maje rozhodovati o stížnosti, musil ovšem nss omeziti se podle povahy své jurisdikce na pouhou revisi nař. rozhodnutí tak, jak bylo vydáno, a to jen v mezích stížních bodů ve stížnosti přednesených. Otázkami jinými nemohl se zabývati, zejména nemohl uvažovati o tom, zdali výměr rev. báň. úřadu ze 7. září 1920 nebylo snad možno odstraniti obnovou řízení nařízenou v zájmu veřejném z moci úřední, kteráž byla jak v písemnictví (srovn. Hoetzel: Obnova řízení dle práva rak. str. 51), tak i v praxi (srovn. na př: Budw. A 3200, Boh. A 1794/22) i bez positivního základu uznávána za přípustnou a která je nyní v § 86 odst. 2 vlád. nař. o správním řízení č. 8/28 i výslovně připuštěna. Nss neměl také ani tentokráte příležitosti zaujmouti stanovisko k otázce odvolatelnosti opatření obsaženého ve výměru báň. úřadu rev. ze 7. září 1920, i když podmínky obnovy řízení nejsou dány. Neboť tyto otázky ani ten- tokráte nejsou na sporu, jako nebyly na spor vznesený v předchozích sporech nss-u předložených.
Musil-li pak nss vycházeti od situace právní, jaká pravoplatnými rozhodnutími správními byla vytvořena, pak mohlo jíti jen o jedinou otázku, t. j. zdali samostatný hornický závod, za který elektrárna st-lčina byla uznána, může za účelem zorganisování záv. rady býti přidružen k jinému hornickému závodu téže podnikatelky, zejména může-li se tak státi tím způsobem, že působnost záv. rady, zřízené pro jeden samostatný závod hornický, se úředním výrokem rozšíří na jiný závod hornický uznaný za samostatný.
Obě tyto otázky nelze arci zodpověděti jinak než záporně. Neboť zák. č. 144/20 nařizuje zřízení zvláštní a samostatné záv. rady pro každý samostatný závod hornický, podle § 1 tohoto zák. kvalifikovaný, a nezná vůbec sdružování závodů za účelem utvoření záv. rady. Uváží-li se dále, že záv. arda představuje podle úmyslu zákona závodní zastupitelstvo zaměstnanců na závodě zaměstnaných (§§ 5, 6 cit. zák.), nedá se s tímto úmyslem zákona, v textu jeho zřetelně vysloveným, nikterak srovnati, dává-li se závodním zaměstnancům závodní zastupitelstvo zvolené zaměstnanci závodu jiného. Nelze tedy pro opatření nař. rozhodnutím potvrzené nalézti v zákoně žádné opory.
Žal. úřad ovšem spatřuje dostatečnou oporu pro sporné opatření v kogentním rázu zákonných předpisů o zřízení záv. rady a snaží se intenci zákona vyhověti, není-li možno pro faktickou překážku účelu zákona dosíci cestou pravidelnou, aspoň jakýmsi opatřením nouzovým, třeba že na ně v zákoně není pamatováno. Sluší zajisté připustiti, že předpisy o zřízení záv. rady jsou předpisy kogentní, arci jen v tom smyslu, že zřízení záv. rady nikterak nezávisí na vůli majitele závodu, ano že je proti němu i vynutitelné, třeba že zák. č. 144/20 nemá o tom výslovných předpisů. Avšak zřízení záv. rady, jež dle svého poslání má býti zastupitelstvem záv. zaměstnanců, nemůže býti vynuceno proti vůli záv. zaměstnanců samých, zejména nemohou tito žádnými prostředky býti přinuceni, aby provedli volbu, která jest jediným zákonným prostředkem, — Č. 8377 —
jímž záv. zastupitelstvo může býti zřízeno. Zákonodárství a to nejen zák. č. 144/20, nýbrž ani všeobecný zák. č. 330/21, zřejmě nezamýšlí vnucovati záv. zaměstnanectvu záv. zastupitelstvo proti jeho vůli, neboť nepamatovalo na zřízení orgánů náhradních, jako činí zákony o t. zv. svazech nucených, zejména o korporacích a ústavech veřejných, pověřených obligatorními úkoly veřejnými, téměř napořád tam, kde vyskytuje se možnost, že buďsi kreační (volební) akt anebo ustavení orgánů nebudou provedeny (srovn. na př. § 100/3 zák. č. 126/20 ve znění zák. č. 125/27, § 42, § 86 a) 4, § 90 odst. 2 zák. č. 185/28). Zřízení záv. zastupitelstva je tedy kogentní jen vůči podnikateli, kdežto na straně zaměstnanců je toliko potestativné, takže tito mohou zřízení orgánů, jež jim je ponecháno, pasivním chováním zmařiti. Shodný názor je za podobného stavu práva zastáván i v předním písemnictví říšskoněmeckém (na př. Sinzheimer: Grundzüge des Arbeitsrechts 2. vyd., str. 220 i n. Kaskel: Arbeitsrecht str. 244, Flatow: Betriebsrätegesetz 12. vyd. str. 442 a násl. pozn. 3.).
V případě dnešního sporu nebylo ovšem překážkou zřízení záv. rady pasivní chování voličů, nýbrž pasivní chování odborové organisace dělnické, která odepřela báň. rev. úřadu podati návrh na jmenování vol. komise ve smyslu § 7 zák. č. 144/20, takže báň. rev. úřad neměl možnosti pravidelným způsobem vol. komisi jmenovati. — Nss-u nepříslušelo zkoumati, zdali řečený návrh je nezbytným právním předpokladem jmenování vol. komise, či chce-li zákon v § 7 poskytnouti dělnickým organisacím toliko fakultativní vliv na jmenování orgánu volbu řídícího, takže mohou se vlivu tohoto buďsi výslovně nebo mlčky vzdáti, což by mělo pak za následek — podobně jako je tomu na př. podle § 32 odst. 3 řádu volení do obcí č. 75/19, že jmenování členů vol. komise provede úřad samostatně.
Leč buď jak buď, nelze uznati za přípustné, aby báň. rev. úřad pro faktické překážky, jež staví se v cestu pravidelnému zřízení záv. rady, sáhl k prostředku, kterýž, jak svrchu bylo vyloženo, příčí se podstatě a účelu této instituce.

Citace:

č. 8376. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 269-271.