Authors:
= Váž. civ., 5 (1923)
PDF

Čís. 2412.


Manželi nepřísluší proti svůdci manželky nárok na náhradu škody.
(>Rozh. ze dne 21. března 1923, Rv I 1175/22.)
Žaloba manžela na náhradu škody proti svůdci manželky byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem
z těchto
důvodů:
Žalobní nárok je nárokem na náhradu škody z důvodu, že žalovaný
svedl žalobcovu manželku a způsobil rozvrat jeho manželství. Obdoba
§u 1330 obč. zák. svědčí tomu, že za porušení manželské cti cizoložstvím nepřísluší uraženému manželi nijaká náhrada na penězích, což
plyne také nepřímo z §u 1328 obč. zák., podle kterého peněžitá náhrada
za porušení pohlavní cti všeobecně je vyloučena a jenom ve zvláštních případech tohoto ustanovení možná. Žalobní nárok o § 1328 obč.
zák. opříti nelze, poněvadž ten je výhradným nárokem ženiným. Dle
§u 1328 obč. zák. nahrazuje se pouze utrpěná škoda a ušlý zisk, nikoli
však porušení pohlavní cti; odčiniti je penězi dle tohoto ustanovení je
vyloučeno. Vzhledem k tomu jest pro právní posouzení této rozepře
zcela nerozhodno, zdali manželka žalobcova doznala žalobci, že udržuje
se žalovaným důvěrný poměr, že žalobci slíbila, že od žalovaného upustí, že se žalovaný u obecního starosty vyjádřil, že bude musiti rozhodnouti soud, zda žalobcova bývalá choť musí opustiti jeho dvůr.
Citace:
Rozhodnutí č. 2412. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 493-493.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).