Č. 238.

Zabírání bytů: * Byl-li zabrán byt proti určitému nájemci a o vyřízení rozkladu proti nálezu zabíracímu vyrozuměna byla osoba třetí, která byt ten již před zabráním jeho najala a okolnost tu před vyřízením rozkladu úřadu bytovému oznámila, nutno výrok o rozkladu, potvrzující zábor bytu pokládati za prvé vyřízení o věci čelící také proti oné osobě třetí.
(Nález ze dne 19. listopadu 1919 č. 5841.)
Věc:Československá společnost pro obchod textilní, spol. s r. o. v Praze, proti společnému bytovému úřadu v Praze o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnosí řízení. Důvody: Společný bytový úřad v Praze rozhodl usnesením ze dne 23. června 1919, že na základě § 6 nařízení ze dne 22. ledna 1919 čís. 38 sb. zák. a n. zabírá byt inž. S. Jettmara o 2 pokojích a kuchyni s přísl. ve 4. poschodí v domě čp. 362 v Praze 1., poněvadž jest prokázáno, že byt ten jest déle 4 neděl neobýván.
Rozhodnutí to bylo vydáno proti majiteli domu Aloisů Burešovi a nájemníku J. Jettmarovi do rukou opatrovníka soudem ustanoveného.
Majitel domu podal proti rozhodnutí tomu rozklad, ve kterém projevil souhlas se zabráním a žádal, aby zabraný byt pronajat byl Vladimíru Peškovi, který s ním už dříve ujednal, že byt po Jettmarovi převezme. Stěžovatelka oznámila bytovému úřadu v červenci a v srpnu t. r. opětovně, že již dne 1. května t. r. uzavřela s majitelem domu nájemní smlouvu o byt Jettmarův a vyjednala s ním, že najatý byt převezme od 1. srpna t. r. a žádala, aby byt ten byl pro ni uprázdněn.
Výnosem ze dne 27. srpna t. r., proti stěžovatelce a majiteli domu řízeným, prohlásil bytový úřad, že rozklad jejich proti nálezu zabíracímu nebéře se k vědomosti s doložením, že z nálezu toho není opravného prostředku.
O stížnosti, která pokládá výnos tento za rozhodnutí o zabrání bytu a vytýká nezákonnost jeho i vadnost řízení, uvážil nejvyšší správní soud toto:
Stěžovatelka nebyla jako strana súčastněna řízení, jež předcházelo nálezu zabíracímu; nález ten nebyl proti ní řízen ani jí úředně oznámen a nemohla proto proti němu práv svých hájiti.
V naříkaném výnosu, kterým stěžovatelce poprvé dostalo se úředního oznámení o zabrání bytu a spolu upozornění na zákonné následky nálezu zabíracího a jednání proti nařízenému odevzdání zabraného bytu, spatřovati dlužno výrok, že nález zabírací má míti právní účinnost také proti stěžovatelce.
Žalovanému úřadu náleželo proto, aby dříve zkoumal, zdali zákonné podmínky zabrání bytu také proti stěžovatelce jsou splněny.
Stěžovatelka tvrzením svým, že byt najala již dne 1. května t. r., a že bytu toho před zabráním a až do poslední doby nemohla užívati, poněvadž jí nebyl odevzdán, vznesla námitku, že zákonné náležitosti zabrání bytu proti ní dány nejsou a že výrok o zabrání nedotýká se smlouvy nájemní jí uzavřené.
Námitka tato jest velmi podstatná.
Zabrání bytu dle § 6, čís. 2 cit. nař. přípustno jest jedině proti tomu. kdo jest majitelem bytu v době. kdy podmínky zabrání dány jsou, nikoliv tedy také proti tomu, kdo byt na delší dobu najal, dosud však ho užívati nemohl, poněvadž doba nájemného užívání ještě nenastala.
Výrok o zabrání má po rozumu § 7 cit. nař. za následek zrušení nájemní smlouvy jedině s nájemcem, který je majitelem; bytu v době jeho zabrání, nikoliv též zrušení nájemní smlouvy, uzavřené s jinou osobou na pozdější dobu.
Lhůta 4nedělní v § 6, čís. 2 cit. nař. stanovená nemůže proti osobě třetí počíti, pokud tato nemá možnosti bytu najatého užívati. Zjistlo-li by se, že shora uvedené tvrzení stěžovatelčino je správné, nemohl by nález zabírací proti ní míti právních účinků a mohlo by o zabrání téhož bytu proti stěžovatelce jen na základě nového řízení samostatně býti rozhodnuto.
Poněvadž žalovaný úřad k tvrzení stěžovatelčinu stanoviska nezaujal a správnosti jeho nevyšetřil, trpí dosavadní řízení vadou nedostatečně zjištěné skutkové podstaty a bylo je proto dle § 6 zák. o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 16588. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 824-826.