Čís. 981.

Fakturové sudiště (§ 88, odstavec druhý, j. n.).
Pojem faktury. Lhostejno, na kterém místě faktury je doložka psána nebo tištěna, a lhostejná je současná výzva na kupitele, by tržní cen i zaslal poštovní spořitelnou.

(Rozh. ze dne 22. března 1921, R 1 1128/20.)
Prodatel opíral místní příslušnost dovolaného soudu o fakturu, jež
obsahovala doložku »splatno a žalovatelnou v D.«, vytištěnou drobným písmem nad sloupcem, v němž byly uvedeny fakturované kupní ceny. Kromě toho obsahovala faktura výzvu, by kupitel zaplatil přiloženou složenkou poštovní spořitelny. Žalovaný kupitel vznesl proti žalobě námitku místní nepříslušnosti, již soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Dle obchodního zvyku dlužno doložku splatnosti a žalovatelnosti umístiti buď v záhlaví nebo na konci nebo po stranách účtu.
V případě tomto byla však proti zásadě věrnosti a víry umístěna tam, kde by ji obchodník, sběhlý ve čtení účtů, nehledal. Také při ohledání nalezli ji osoby, ač věděly, že v účtu umístěna jest, teprve po dlouhém hledání. Z toho vyplývá, že doložka byla ve faktuře proti zásadám věrnosti a víry (čl. 279 obch. zák.), což neodpovídá rozšafnému obchodování (§ 914 obč. zák.). Nedal proto žalovaný přijetím faktury nikterak na jevo, že se podrobuje fakturovému sudišti (§ 871 obč. zák.), pročež jde nepřesný výraz na vrub žalobcův (§ 915 obč. zák.). Rekursní soud námitku místní nepříslušnosti zamítl. Důvody: Námitka nepříslušnosti opírá se jedině o tvrzení, že faktura nevyhovuje vzhledem k umístění doložky předepsané v § 88 odstavec druhý j. n., uvedenému zákonnému požadavku. Zákon však vyžaduje pouze, aby faktura byla doložkou tou opatřena, aniž určuje místa, kde se tak státi má. Uvedená faktura má doložku tu v nadpisu sloupce, ve kterém zapsána je fakturovaná kupní cena. Umístění to je snad málo obvyklé, avšak přes to nemohla doložka ujiti pozornosti
příjemce faktury, jenž při bedlivosti, jakou sluší při každém předpokládati, přečetl zajisté i nadpisy jednotlivých rubrik. Nelze proto souhlasiti s názorem prvého, soudce, že umístění toto odporuje zásadám věrnosti i víry, jakož i řádnému obchodu, že nemůže proto založiti zákonné účinky § 88 odstavec druhý j. n. co do příslušnosti soudu. Další náležitosti tohoto §u jsou nesporny, a byla proto přijetím faktury založena příslušnost procesního soudu, na který žaloba byla vznesena. Doložkou »budiž zaplaceno přiloženým složním lístkem na mé konto u poštovní spořitelny«, nebyla doložka §u 88, odstavec druhý, j. n. derogována. Přiloživ složní lístek svolil odesílatel faktury k tomu, aby příjemce její zaslal mu peníze do místa plnění skrze poštovní úřad, místo plnění, určené fakturou, zůstalo však totéž.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:

Slova «faktura« náš obchodní zákon neužívá. Rozumí se jím však dle ustálené obchodní zvyklosti a jak to také ze smyslu § 88 j. n., kde slova toho upotřebeno, na jevo jde, v případě, o nějž tuto běží, účet zaslaný predatelem kupiteli, obsahující podstatné náležitosti uzavřené kupní smlouvy. Faktura obyčejně obsahuje místo a datum vystavení, jména kupitele a prodatele, označení prodávaného zboží co do druhu, jakosti a množství, cenu zboží, jeho specifikaci a vedlejší ujednání. Avšak faktura muže obsahovati i jiné dodatky, které ovšem prodatele vážou, kterými
však kupitel — neprokáže-li se mu — že jde o věc smluvenou, vázán není, zejména ne pouhým neodporováním a přijetím faktury. Pouze pro doložku na fakturę, že placeno býti má na určitém místě a tamtéž že mohou z obchodu toho žaloby býti podávány, zákon v s 88 j. n. ustanovil, že bezvýhradným přijetím faktury takové zakládá se soud splniště. Že by pro doložku takovou, která není ani podstatnou známkou faktury, bylo
předepsáno nebo; obvyklé nějaké určité místo na faktuře, neodpovídá skutečnosti. Doložka taková jest někdy pod slovem účet, pokud se týče nad vlastním vypočítáváním položek, nic však tomu není na překážku, aby nebyla v dalším textu účtu, tedy, jako zde, v záhlaví dalšího sloupce, v němž jest i místo pro vypočtenou peněžní částku. Jest ovšem pravda, že nutno požadovati, aby doložka ta byla psána čitelně. Tomu však v tomto případě tak jest. Doložka jest předtištěna jasným, čitelným písmem v ostatním textu faktury. Kupitel při vynaložení dost malé pozornosti, jaká se rozumí při každém řádném obchodníku, musil ji spatřiti a
mohl, pakliže nesouhlasil s doložkou, fakturu odmítnouti.Toho však neučinil a mohl tedy prodatcl, odvolávaje se na bezzávadné přijetí faktury, žalobu podati u soudu místa označeného ve faktuře jako splniště, na čemž nic nemění před tím uvedená slova faktury, o placení poštovní spořitelnou, jež projevují přání odesílatelovo, nejsou však úmluvou o splništi.

Citace:

č. 968. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 215-216.