NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1898.

Svědecké výpovědi, při jich sepsání nebylo dbáno ustanovení §§ů 101 a 104 tr. ř. a rozsudky na nich se zakládající, nejsou zmatečný (§ 281 čís. 3 tr. ř.).
Jde o svědeckou výpověď na soudě ve smyslu §u 199 a) tr. zák., má-li býti průvodním prostředkem při konání spravedlnosti a soud ji jako takovou žádá, bez ohledu na to, jakým způsobem byla vydána a jak byl výslech proveden; nezáleží na tom, že při výslechu nebyl přítomen zapisovatel.
(Rozh. ze dne 16. února 1925, Zm I 714/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 8. října 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ů 197, 199 a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost věcně namítá, že nelze pokládati žádnou z obou svědeckých výpovědí obžalovaného za výpověď učiněnou před soudem v procesní formě, pro výslech svědků předepsané, protože obžalovaný byl vyslýchán (jak rozsudek zjišťuje) 9. prosince 1922 i 5. ledna 1923 v nepřítomnosti přísežného zapisovatele, jehož jméno a podpis byly připojeny na protokole teprve dodatečně, dále že soudce protokoly nediktoval, nýbrž sám je psal, čímž porušil předpisy §§ů 101 a 104 tr. ř. a zbavil protokoly zákonné záruky, že jejich obsah jest správným a odpovídá výpovědi vyslýchaného. Avšak náhled zmateční stížnosti není správný. Pod trestní sankci § 199 a) tr. zák. spadají svědecké výslechy před soudem. Hlavní váha se tu klade na úřad a povahu záležitosti, před nímž a v níž výpověď byla učiněna, nikoliv na způsob, jak byl výslech proveden; nezáleží proto při posuzování otázky, jde-li o svědectví před soudem čili nic, na tom, kde, před kterou úřední osobou a jakým způsobem bylo svědectví vydáno, nýbrž rozhoduje pouze a jedině, že jde o záležitost, spadající do vykonávání soudní pravomoci a nalézání práva. To vyplývá z doslovu §u 199 a) tr. zák., který uvádí vedle sebe jako souřadné trestné činnosti vydání křivého svědectví a vykonání křivé přísahy (před soudem), nabízení se ku křivému svědectví a křivé přísaze (před soudem) a ucházení se o křivé svědectví, které má býti na soudě vydáno. Není pochybnosti, že tato činnost jest trestná bez ohledu na to, zda byl výslech dotyčné osoby podle zákona vůbec přípustným a zda dojde k němu skutečně čili nic, po případě, zda byl proveden dodatečně se šetřením formálností předepsaných v zákoně pro svědecké výpovědi, poněvadž takové ucházení se jest trestné za všech okolností, třeba ještě svědek k soudu nebyl obeslán, ba ani příslušné řízení nebylo zahájeno; rovněž tak je nepochybno, že pod pojem nabízení se ke křivému svědectví a křivé přísaze (před soudem) spadají případy, kde dotyčné podání, takovou nabídku obsahující, vyřídí soudní kancelář, nikoliv soud, z čehož plyne, že také křivá výpověď podléhá trestu podle § 199 a) tr. zák. za všech okolností všude tam, kde má sloužiti za průvodní prostředek při konání spravedlnosti a nalézání práva a úřad ji jako takovou žádá, bez ohledu na to, jakým způsobem byla vydána a jak byl výslech proveden.
V tomto případě byl obžalovaný dvakráte obeslán jako svědek před okresní soud v P., by vypovídal v trestní věci proti Janu O-ovi pro krádež, a byl si vědom své vlastnosti svědecké. Po dvakráte také vypovídal před zástupcem jmenovaného soudu radou K-em jako vyhledávajícím trestním soudcem za tím účelem, by jeho svědectví soud použil při výkonu trestního soudnictví jako průvodního prostředku. Vypovídal tedy před soudem a pro soud. Že při sepsání protokolu nebylo dbáno předpisů §u 101 a 104 tr. ř., t. j. že nebyl přibrán přísežný zapisovatel a jemu protokol nebyl diktován, zakládá po případě kárnou zodpovědnost soudce, výslech provádějícího, nezbavuje však obžalovaného jeho trestní zodpovědnosti. Dlužno uvážiti, že trestní řád neprohlašuje za zmateční ani svědecké výpovědi, při jichž sepsání nebylo dbáno ustanovení §§ů 101 a 104 tr. ř., ani rozsudky, na takových výpovědích se zakládající, (čís. 3 §u 281 tr. ř.) a že trestnost křivých svědeckých seznání nezávisí na tom, jsou-li právně platný a procesně bezvadný, ježto každá křivá svědecká výpověď ohrožuje in abstracto konání spravedlnosti, takže nezáleží na tom, zda vedla v konkrétním případě k nesprávnému rozhodnutí, čili nic. Ostatně i zjevná právní zmatečnosti svědeckých seznání, o níž tu ovšem nelze mluviti, měla by za následek pouze, že by jí nemohl soud použíti jako průvodního prostředku; pro otázku, o kterou tu jde, neměla by ani tato okolnost významu. Náhled nalézacího soudu, že jde tu o svědeckou výpověď před soudem, odpovídá správnému výkladu zákona, a poněvadž soud zjistil bezvadně všecky subjektivní známky skutkové podstaty zločinu podle § 199 a) tr. zák., nelze vytknouti odsuzujícímu výroku právní omyl.

Citace:

č. 1898. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 109-111.