Č. 9303.

Vodní právo: Ani za platnosti zákona č. 236/22 není min. zeměd. jako nejvyšší úřad vodoprávní vázáno na součinnost min. zdrav., jde-li o rozhodnutí sporu o přípustnosti zřizování kalojemů s hlediska zákona vodního.
(Nález ze dne 3. června 1931 č. 8809). Věc: Obec D. (adv. Dr. Oldřich Čihák z Prahy) proti ministerstvu zemědělství o zřízení kalojemů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 26. března 1928 doloženým příslušnými projekty, oznámil Jindřich L., statkář v D., že zamýšlí zříditi na svém pozemku v obci K. dva kalojemy na 5 lodních nákladů á 330 m3 tekutých kalů z čistící kanalisační stanice obce pražské. Uložených kalů má býti použito ke hnojení pozemků st-lových. Při vodoprávním řízení, které zsp o projektu tom zavedla, bylo konstatováno, že kaly budou čerpány v tekutém stavu z kalolodi, přistávší v km 233-50 řeky Vltavy, parním strojem a čerpadlem umístěným na kalolodi, tlakem pomocí vodotěsných hadic, takže při náležité opatrnosti nemůže nastati nějaké znečištění vody v řece. Kalojemy mají ležeti asi ve vzdálenosti 300 m od nejbližšího obytného stavení a 90 m od hranic regulačního plánu obce D.
Proti zřízení kalojemů protestovala obec D. podáním z 15. dubna: 1928 namítajíc, že dosavadní kalojemy vyhovují plně svému účelu, a že zřízením nových kalojemů na straně východní byli by obyvatelé obce vydáni na pospas nesnesitelnému zápachu zvláště za parných letních dnů, nevyjímaje možnost šíření nakažlivých nemocí.
Vyslechnuvši znalce technického a zdravotního a vyžádavši si dobré zdání zem. zdrav, rady udělila zsp v Praze nálezem z 22. října 1928 s ohledem na výsledek provedeného řízení vodoprávního a s poukazem na obsah posudku zem. zdrav, rady zúčastněné straně podle § 86 vod. zák. povolení ke zřízení kalojemů za podmínek, případně omezujících ustanovení obsažených v posudku státních znalců. (Povolení uděleno pouze do odvolání, (podmínka ad 1), nařízeno pokrývání přečerpaných kalů, jakmile na povrchu uschnou, vrstvou hlíny, slámou nebo plevami a pod., podmínka ad 8). Námitky uplatňované proti podniku po stránce zdravotní nepovažoval vodoprávní úřad podle provedeného řízení za odůvodněné tak, aby podnik mohl býti uznán z veř. příčin nepřípustným (§ 88 vod. zák.). Nedotčenou nechal úřad možnost, případné závazky podniku uplatňovati příslušným způsobem mimo obor práva vodního. 0 ostatních námitkách během řízení vyslovených z obavy před zápachem, obtěžováním hmyzem nebo znehodnocením okolních pozemků způsobeným zřízením kalojemů, prohlásil úřad, že nečelí proti vodoprávní stránce projektu ani nezakládají se na nějakém subj. právu st-lů a nelze k nim proto v řízení vodoprávním přihlížeti.
Z nálezu toho se mimo jiné odvolala i obec D. Nař. rozhodnutím bylo odvolání zamítnuto ze správných důvodů I. stolice a z následujících dalších důvodů: Žal. úřad podává úvodem všeobecné úvahy o významu upotřebení kalů a čistící stanice v Bubenči pro účely zemědělské a poukazuje na to, že nejde v podstatě o nic jiného nežli jsou obyčejné dosud zřizované skládky mrvy nebo kompostu v zemědělských krajinách obvyklé, a že znalci zdravotní i zem. zdrav, rada se opětně vyslovila v ten rozum, že za stanovených podmínek není proti zřizování kalojemů takových námitek rázu zdravotního, že by projekt z příčin veřejných byl nepřípustný. Dále poukazuje žal. úřad na některé případy, ve kterých kalojemy již byly vodoprávně schváleny. Podle dalších vývodů nař. rozhodnutí mají okolnosti proti přípustnosti nebo závadnosti projektu býti podle § 84 vod. zák. již při vodoprávním řízení způsobem vyčerpávajícím projednány, a musí tedy již při řízení býti zájemníky uplatněny všechny pochyby co do správnosti znaleckých posudků. Není tedy podle § 84 vod. zák. přípustným, přednášeti námitky a návrhy, k jichž uplatnění určeno je řízení v I. stolici, teprve v instanci vyšší. Zamítá se proto odvolání obce D., pokud tato opomenula zaujmouti stanovisko k posudkům znaleckým hned při řízení, což platí tím spíše, že zástupci obce byli při řízení dne 26. dubna 1928 přítomni a bez námitek podepsali protokol, v němž obsaženy jsou znalecké posudky, označující námitky a obavy obce neodůvodněnými. Ostatně jsou zájmy veřejné dostatečně chráněny podmínkami konsensu, zejména podmínkami č. 8 a 12. Podmínky ty nelze prohlašovati illusorními, neboť jest volno na nezachování jich si stěžovati u okr. úřadu, který podle zákona zakročí. Mimo to bylo v nálezu vysloveno, že tímto vodoprávním rozhodnutím zůstává nedotčenou možnost, případné závady podniku uplatňovati příslušným způsobem mimo obor práva vodního. Nejsou tedy zájmy obce, resp. zájmy veřejné projektem nepříznivě dotčeny.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Předmětem stížnosti jest rozhodnutí min. zem. vydané výslovně na základě zákona o vodním právu, zejména §§ 17, 19, 76, 83 a 84 a to v t. zv. stručném řízení vodoprávním. Předmětem tohoto řízení bylo v podstatě zřízení dvou kalojemů navržené dnešní zúčastněnou stranou. Navrhovateli bylo již I. stolicí uděleno odvolatelné vodoprávní povolení k provedení projektu jím předloženého, kdežto námitky interesentů, mezi nimi i námitky dnešní st-lky, byly jednak zamítnuty pro bezdůvodnost, jednak byly z vodoprávního řízení vyloučeny, tedy odmítnuty, ježto nečelí proti vodoprávní stránce projektu. Rozhodnutí I. stolice bylo nař. rozhodnutím potvrzeno a zároveň bylo zamítnuto odvolání dnešní st-lky v podstatě s tím odůvodněním, že podle § 84 vod. zák. veškeré okolnosti ve příčině přípustnosti neb závadnosti projektu mají býti projednány zevrubně a způsobem vyčerpávajícím již při vodoprávním řízení v I. stolici konaném, což platí zejména o námitkách proti znaleckému posudku. Pokud jde o námitky, které se netýkají vodoprávní stránky projektu, byla dnešní st-lce výslovně vyhražena možnost případné závady uplatňovati příslušným způsobem mimo řízení vodoprávní.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí v prvé řadě vadnost, kterou spatřuje v podstatě v tom, že žal. úřad rozhodl ve věci bez součinnosti min. zdrav., jednak popírá, že námitky obce jsou prekludovány, a polemisuje konečně proti věcnému posouzení účinků projektu na zájmy obce a zájmy veřejné, na němž žal. úřad svůj výrok založil.
Zkoumaje stížnost uvážil nss nejprve, že jde o vodoprávní schválení projektu dvou kalojemů, kterýžto projekt žal. úřad uznal za vodní dílo ve smyslu vodního zákona. Úřad přihlédl při tom jednak k možným vlivům díla toho na vodu veřejnou, jednak k tomu, že jde o užívání vody soukromé, jež je schopno vlivu na cizí práva. Podle toho jeví projekt kalojemů dvě stránky a sluší jej tedy posuzovati jednak podle § 17 odst. 1 vod. zák. (možnost vlivu na povahu vody veřejné), jednak podle § 17 odst. 2 vod. zák. (užívání vody soukromé schopné vlivu na cizí práva vodní). Po obou těchto stránkách byl projekt vskutku posuzován, po stránce druhé patrně v úvaze, že obsah kalojemu má povahu vody soukromé. Skutkové předpoklady tohoto právního posouzení nejsou se žádné strany vzaty v odpor, a nss je tedy podle § 6 zák. o ss na ně vázán. Musil tedy i posuzovati případ rovněž s hlediska dotčených předpisů. Při tom neměl nss vzhledem k předpisům §§ 20 a 37 zák. vod. zásadní pochybnosti o legitimaci obce, pokud tato ve svých opravných prostředcích i ve stížnosti soudní domáhá se ochrany soukromých studní na obecním území, neboť z cit. předpisů lze vyvoditi právní nárok obce, aby potřebná zásoba vody v obci nebyla ztenčována, ať již se tak děje zachycováním vody, aneb jejím znečišťováním.
Námitky stížnosti nebylo však možno shledati důvodnými. Pokud se vytýká, že žal. úřad rozhodoval bez součinnosti min. zdrav., přehlíží stížnost, že ve věcech vodoprávních přísluší kompetence rozhodovací, jak plyne ze souvislosti §§ 79, 81 s §em 75 čes. zák. vod., toliko úřadům vodoprávním a že podle těchto předpisů hájení zájmů veřejných a tedy i zájmů zdravotních v řízení vodoprávním přísluší úřadům vodoprávním, a že není předpisu, který by úřad vodoprávní vázal na součinnost úřadů zdravotních. Na tom nebylo nic změněno ani předpisem § 26 zák. č. 236/22, ježto zákon tento jest jen doplňkem zák. č. 332/20, jímž stát přejímá výkon zdravotní policie obstarávané dosud obcemi, a upravuje tedy správu oněch záležitostí zdravotní policie, která dosud byla obstarávána obcemi, kdežto v daném případě o takovouto záležitost nejde. Na zákonné kompetenci úřadů vodoprávních, založené předpisem § 75 čes. zák. vod., nebylo však předpisem § 26 zák. č. 236/22 nic měněno. Pokud však jde o zdravotně-policejní otázky, které vybíhají z rámce řízení vodoprávního, jako v daném případě otázka zdravotních újem a obtěžování způsobených zápachem z kalojemů vzcházejícím, nepředbíhá rozhodnutí úřadů vodoprávních, omezené jen na relace vodním zákonem upravené, žádným způsobem rozhodnutí neb opatření úřadů jiných, buďsi zdravotních, aneb snad po případě i stavebních vzhledem k § 80 čes. stav. řádu. Konkurence několika konsensů různých úřadů správních není v řízení adm. žádnou zvláštností, pokud arciť výslovným předpisem zákona, jako tomu jest na příklad v zákoně o soustavné elektrisaci č. 438/19, udílení všech potřebných konsensů není přikázáno souborně úřadu jedinému. Podobný předpis však pro zařízení, jehož se spor týká, není dán, a úřady vodoprávní omezily se tedy právem na zkoumání projektu s hlediska ustanovení zák. o vodním právu. Žal. úřad ostatně z dosahu svého výroku i výslovně vyloučil ony vztahy, jež pod normy vod. zák. nespadají. Neměly proto vodoprávní úřady příčiny přibrati k součinnosti kterýkoliv úřad jiný a tedy ani min. zdrav.
Pokud pak jde o ostatní námitky stížnosti, jež zdůrazňují možnost znečišťování soukromých studní v území obce D. prosakováním obsahu kalojemů, relevuje ovšem stížnost vztah, který sluší posuzovati podle zák. vod. Žal. úřad zamítl však odvolání v tomto směru vznesené z důvodu prekluse této námitky, a bylo tudíž zkoumati, zda právem. Že vodoprávní řízení a to i řízení stručné jest ovládáno zásadou koncentrační, je mimo spor. Ustanovení §§ 83 a 82 neponechávají o tom pochybností, a vyhláška o stručném řízení ze 6. dubna 1928 č. 133283 ostatně poukazujíc na ustanovení §§ 82 a 83 zák. o právu vodním obsahuje výslovnou sankci, podle kteréž »námitky, nebyly-li podány dříve písemně, přednésti dlužno nejpozději při komis. řízení, ježto jinak mělo by se za to, že ti, kterým záleží na podniknutí, k tomu svolujk. Z řečené zásady koncentrační plyne, že námitky interesentů, které nebyly vzneseny nejpozději při komisi, jsou prekludovány. Z písemného protestu obce D. z 15. dubna 1928 a z protokolu o komis. řízení, jehož správnost st-lka nikdy nepopřela, je však patrno, že zástupci obce vznesli proti projektu jedinou námitku, t. j. z důvodu šíření zápachu, a v této souvislosti vyslovili též obavu šíření nakažlivých chorob. Obec relevovala tedy okolnost, jejíž zkoumání nenáleží do rámce řízení vodoprávního. Jestliže a pokud obec nevznesla nejpozději při komis. řízení vodoprávních námitek, jest s nimi prekludována. Na tom nemění nic okolnost, že znalec o své újmě a k námitkám ostatních interesentů zabýval se vodoprávně relevantní otázkou, zdali prosakujícím obsahem kalojemů nejsou snad dotčeny studně v území obce D., neboť znalecké dobrozdání nemůže námitky interesentovy nahraditi. Nevznesši včas námitky vodoprávní, nemůže obec s úspěchem vytýkati ani vady řízení, které se snad při zjišťování dotčené vodoprávně relevantní otázky sběhly, neboť jejich práv mohly se vady řízení dotknouti jenom potud, pokud se vztahují ke zjišťování okolností v námitkách obce náležitě uplatněných. Výtka vad řízení je tedy bezdůvodná, ať již se týká postupu procesního, či skutkového hodnocení výsledků šetření.

Citace:

č. 9303. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 948-952.