Č. 9207.

Zemědělství: I. * Do souvislého komplexu pozemků ve smyslu § 113 min. nař. č. 13 z. z. mor. z r. 1912 o zcelování pozemků nelze počítati pozemky, kterých účastník neužívá z titulu práva vlastnického. — II. * § 110 cit. min. nař. má na mysli polohu a tvar pozemků náhradných bez ohledu na polohu a tvar původních pozemků dotčeného účastníka v jiné trati položených.
(Nález ze dne 21. dubna 1931 č. 6183.)
Věc: Amalie Ch. ve V. proti ministerské komisi pro agrární operace v Praze o zcelování pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nebylo v cestě instanční vyhověno námitkám, které st-lka podala proti scelování hospodářských pozemků ve V., a jimiž mimo jiné brojila proti tomu, že jí ve trati »Pololáňa« přidělena byla menší výměra pozemků, než jakou tam dosud měla, kdežto naopak v trati »Zadní kopce« jí bylo přiděleno o 4 měřice půdy více, než v této trati dosud měla.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Opírajíc se o předpis § 113 min. nař. z 30. listopadu 1911 č. 13 z. z. mor. z r. 1912 namítá st-lka, že v trati »Pololáňa« měla souvislý komplex tří pozemků (stará čp. 102, 103, 104), oddělených od sebe drahou a cestou (napříč), že sice pozemek č. p. 103 těsně před dokončením zcelování postoupila své sestře Veronice J. jako dodatečnou část věna po rodičích, že však pozemek ten obdělávala sama, a že tedy měla v trati té větší souvislý komplex pozemků (o výměře 1 ha 93 a 05 m2), následkem čehož prý měla právní nárok, aby náhrada za tento souvislý komplex pozemků byla utvořena z těchže pozemků.
Nss neuznal námitku tuto důvodnou.
Přímými účastníky zcelovacího řízení jsou podle § 27 zák. ze 13. února 1884 č. 30 z. z. mor. vlastníci pozemků, jejichž pozemky mají býti do zcelení pojaty; na jiných místech má zákon zcelovací na mysli vlastníky (majitele) pozemků do zcelovacího řízení pojatých (srov. § 3 odst. 1, §§ 65, 67 zák. č. 53/1910 z. z., § 68 min. nař. č. 13/1912 z. z. a j.). Plyne to i z předpisu § 32 zák. č. 30/1884 z. z., podle něhož třetí osoby (nepřímí účastníci), mezi nimiž jsou uvedeni i věřitelé reální nebo pachtýři pozemků do zcelovacího řízení pojatých, nemohou kommasaci překaziti svým odporem a jest jim jenom dána možnost stěžovati si proti zrušení nebo převodu služebností (srov. i zák. ze 14. května 1910 č. 52 z. z. ve příčině právních nároků osob třetích). Podle § 97 min. nař. č. 13/1912 z. z. má rejstřík držebností obsahovati výkaz komplexů majetkových náležejících každému jednotlivému přímému účastníku, tedy každému jednotlivému vlastníku (srov. § 27 zem. zák. č. 30/1884 a předpisy výše uvedené).
Stanoví-li tedy předpis §113 min. nař. 13/1912 z. z., že má-li přímý účastník v některé části obvodu zcelovacího větší souvislý komplex pozemků, má mu náhrada zaň, pokud možno, býti utvořena z těchže pozemků, nelze vzhledem k tomu, co výše bylo uvedeno, předpisu tomu rozuměti jinak, než že onen souvislý komplex pozemků onomu přímému účastníku patří právem vlastnickým a že tedy pro získání souvislosti ve smyslu cit. předpisu nestačí, když na některé části onoho komplexu hospodaří jen jako nepřímý účastník (pachtýř, uživatel a pod.).
V daném případě je pozemek čp. 103/1 v rejstříku držebností II. díl (str. 31), jenž byl podkladem řízení zcelovacího, uveden jako pozemek náležející Matěji a Věře J., kdežto mezi pozemky náležejícími st-lce (na str. 30) jest škrtnut. Nemůže tedy st-lka s úspěchem namítati, že její pozemek staré čp. 102 tvořil s pozemkem čp. 104 souvislý komplex. Pak ovšem padají i veškeré dedukce z této mylné premisy čerpané, dále jest zcela nerozhodno, zda úřad měl či neměl »možnost« poskytnouti st-lce v této trati náhradný pozemek ve výměře oněch tří pozemků dřívějších, a není ani podstatnou vadou řízení, jestliže nař. rozhodnutí vychází z předpokladu, že st-lka měla v dotyčné trati pouze jeden pozemek pare. č. 102, ježto žal. úřad vyvracel pouze námitku st-lčinu o souvislém komplexu několika pozemků a právem shledal, že tu souvislosti takové není. Okolnost, zda st-lka měla v trati »Pololáňa« vedle pozemku čp. 102 ještě jiný pozemek čp. 104, jest pak pro posouzení věci nerozhodná, ježto pozemky tyto čp. 102 a 104 spolu nesouvisejí.
St-lka však právní nárok na to, aby jí jako náhrada byly přikázány pozemky stará čp. 102, 103 a 104 ve trati »Pololáňa«, odůvodňuje i poukazem na předpis § 110 min. nař. č. 13/1912 z. z., podle něhož prý náhrada má býti poskytnuta, pokud možno souvisle a ve tvaru pro hospodaření výhodném, kdežto st-lce nebyla náhrada dána v souvislosti, nýbrž z části trati vzdálené, pro hospodaření nevýhodné, neleží ani v dosavadním směru parcel, ani na nich vzhledem ke konfiguraci terainu nelze účelně hospodařiti. Ani tuto námitku neshledal nss důvodnou.
Je sice pravda, že podle § 110 nař. č. 13/1912 z. z. každému přímému účastníku mají náhradně pozemky býti přikázány v poloze pokud možno co nejvíce souvislé a ve tvaru pro hospodaření výhodném a že má býti dbáno toho, aby byly položeny pokud možno v dosavadním směru parcel a hledíc ke konfiguraci terainu tak, aby na nich bylo možno účelně hospodařiti, leč z předpisu tohoto nemůže st-lka dovozovati právní nárok, aby jí byly přikázány náhradně pozemky v určité trati nebo docela, aby jí jako náhrada byly poskytnuty určité, dříve její vlastní pozemky.
Přídělů dosavadních pozemků jako pozemků náhradných týká se § 113 cit. nař., o němž jednáno výše, kdežto § 110 cit. nař. dává určité direktivy, jak náhradně pozemky mají býti uzpůsobeny samy o sobě bez ohledu k určitým dřívějším pozemkům téhož přímého účastníka na jiném místě položeným. Dosavadním směrem parcel míní se tu směr oněch dřívějších parcel, ze kterých náhradný pozemek byl utvořen, a nikoli oněch parcel, za které náhrada byla poskytnuta. Neboť náhrada podle § 27 mor. zcelovacího zák. z r. 1884 se má dáti jen podle hodnoty pozemků do zcelení pojatých a nemůže se zásadně — vyjímajíc případy § 113 cit. nař. — jednotlivý pozemek náhradný srovnávati s určitým jednotlivým pozemkem dřívějším. Otázka pak, zdali na náhradných parcelách možno účelně hospodařiti, není otázkou právní, nýbrž otázkou znaleckou a tedy součástí skutkové podstaty, kterou nss může přezkoumávati toliko s hledisek formální správnosti podle § 6 odst. 2 z. o s. s. — — — —
V dalším namítá st-lka, že porušen byl předpis § 114 min. nař. č. 13/1912 z. z., ježto prý střední vzdálenost náhradných pozemků je o 674 m menší než podle dosavadního stavu, nikoli následkem kommasace, nýbrž následkem současné parcelace místního velkostatku a změn s tím souvisejících. Ani námitka tato není důvodná.
Předpis § 114 cit. nař. stanoví jen tolik, že za pozemky do zcelování pojaté nemají býti přímým účastníkům přikazovány náhrady ve větší průměrné vzdálenosti než v jaké byly jejich staré pozemky. Ustanovení tomuto jest vyhověno, když průměrná vzdálenost nových pozemků není větší než průměrná vzdálenost pozemků dřívějších, a nezáleží na tom, zda se tak stalo jen v důsledku komasace či v důsledku okolností jiných, ježto cit. předpis v tomto směru nerozeznává. — — — —

Citace:

č. 9207. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 741-743.