Čís. 2265.Jak stanoviti odhadní cenu nemovitostí při posloupnosti ve statek střední velikosti (§ 8 zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy). Lze se vzdáti práva nápadnictví ve prospěch nejbližšího pak nápadníka.(Rozh. ze dne 13. února 1923, R I 113/23.)Pozůstalostní soud stanovil přejímací cenu statku střední velikosti na 159000 Kč a přejímatelem třetího syna zůstavitelova Emila S-a, ježto nejstarší syn Alfred zůstavitele předemřel a druhý syn Rudolf se vzdal nápadnického práva ve prospěch bratra Emila, jenž co do stáří přímo po něm následoval. Návrh zástupce dětí předemřelého syna Alfreda, by přejímatelem bylo stanoveno nejstarší z těchto dětí, byl s poukazem na § 6 zák. zamítnut. Při odhadu statku připojil se soudce k posudku znalců, vyloučiv použití odhadního řádu ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák. Rekursní soud usnesení potvrdil.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rckursu.Důvody:Jelikož rekursní soud rozhodnutí prvého soudu potvrdil, jest dovolací stížnost dle §u 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. přípustná jen v případě zřejmé nezákonnosti, rozporu se spisy nebo zmatečnosti. Žádného z těchto případů tu není. Na vývody dovolací stížnosti se především podotýká, že § 8 zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy nepředpisuje výslech představeného obce za přítomnosti účastníků a že není zákonného ustanovení, dle něhož by zjištění hodnoty statku ve smyslu §u 8 zákona provésti se mělo dle předpisů min. nařízení ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák. Naopak stanoví zákon ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. v právě uvedeném paragrafu sám, jak dlužno hodnotu statku zjistiti, a jak jest při tom znalcům postupovati. Těmto předpisům bylo vyhověno. První soud tedy nepochybil, když s poukazem na § 33 odhadního řádu nemovitostí zamítl návrh stěžovatelky, by odhad byl dle tohoto řádu proveden. Že při zjištění hodnoty statku byl přiměřený zřetel vzat na hospodářský inventář, jenž dle posledního odstavce §u 8 zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy ani nemá býti samostatně odhadnut, vytýčil správně již soud rekursní. Avšak také přejímatel statku byl ustanoven dle zákonných předpisů správně. Přejímatele statku ustanovuje soud dle §u 6 zákona dle práva a pořadu zákonné posloupnosti dědické a jsou z několika zároveň nastupujících dědiců povoláni jednotliví, pokud se nedohodnou, tak, že z pravidla přísluší mužským dědicům přednost před ženskými a mezi několika dědici téhož pohlaví starším před mladšími, při čemž však příbuzní dle stupně bližší mají vždy přednější právo před vzdálenějšími. Josef S. jest však nejen starší, než nezl. syn stěžovatelky Vojtěch S., nýbrž jest také synem zůstavitelovým, kdežto nezl. Vojtěch S. jest toliko jeho vnukem. Pokud v této souvislosti stěžovatelka vytýká, že vzhledem na zájmy nápadníka a spoludědiců, vzájemně si odporující bylo dle §u 6 odstavec čtvrtý zákona postarati se o oddělené zastoupení alespoň nezl. Vojtěcha S-a, lze připustiti, že by bylo tomuto zákonnému předpisu spíše vyhovovalo, kdyby stěžovatelka Josefina S-ová nebyla zastupovala všechny své nezletilé děti, jakmile jedno z nich činilo nároky na převzetí statku, že však ani tu nelze mluviti o nějaké zřejmé nezákonitosti, jelikož zájmy nezl. Vojtěcha S-a odporovaly v prvé řadě zájmům nápadníka Emila S-a a vůči němu dostatečně chráněny byly a jsou. Konečně vytýká stěžovatelka, že při ustanovení přejímatele statku neměly nižší soudy dbáti toho, že se syn Rudolf S. svého práva ve prospěch mladšího svého bratra Emila S-a vzdal, než ani tato výtka neobstojí, neboť jest sice pravdou, že nápadník dle zákona povolaný nemůže právem jemu jako nápadníku zákonem propůjčeným volně nakládati, avšak v tomto případě to na váhu nepadá, jelikož Emil S. byl pro případ, že se jeho starší bratr nápadnictví zřekne, povolán již dle zákona.