Č. 3332.

Vysoké školy: * Sazba stanovená pro remunerace vysokoškolských profesorů v § 10 zák. č. 78/1919 jest sazbou roční.
(Nález ze dne 6. března 1924 č. 3490.) Věc: Dr. Josef V. v B. (adv. Dr. Art. Kladivo z Brna) proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. rada Dr. Frt. Havelka) o remuneraci za konání seminárních cvičení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Děkanství právnické fakulty v — na základě usnesení profesorského sboru přípisem ze 6. července 1922 navrhlo žal. úřadu mezi jiným, aby profesoru Dru V. za dvouhodinné seminární cvičení ze srovnávací pravovědy, konané v letním semestru 1921/1922, přiznána byla remunerace 2000 K, a to podle zásady, že má býti honorována každá hodina seminárního cvičení částkou 1000 K za semestr.
Žal. úřad nař. rozhodnutím povolil mezi jiným profesoru Dru V. za konání dvouhodinných- seminárních cvičení ze srovnávací pravovědy remuneraci 1000 K. Při tom vyslovil žal. úřad, pokud se týče remunerace za cvičení seminární, že se vyměřuje částkou 1000 K za jednu ho- dinu zřetelem k ustanovení § 10 zák. z 13. února 1919 č. 78 Sb., při čemž min. přihlédlo k rozsahu konaných seminárních cvičení, jakož i k výši remunerace, která jako maximální vyplácí se bezvýjimečně na všech ostatních vysokých školách.
Stížnost neshledal nss důvodnou z těchto úvah:
Konati seminární cvičení na fakultách věd právních a státních, kterážto cvičení zavedena byla min. nař. z 27. září 1873, věstník min. kultu a vyučování č. 91, náleží podle bodů 4 a 5 téhož nař. příslušným řádným a mimořádným profesorům fakultním, kterýmž před vydáním zák. z 13. února 1919 č. 78 Sb. za uvedené úkony nepříslušel nijaký nárok na zvláštní honorování, třebas v jednotlivých případech min-em remunerace byly povolovány; stejně neměli ani vysokoškolští profesoři fungující jako přednostové ústavů a klinik nároku na zvláštní honorování této své činnosti.
Teprve zák. z 13. února 1919 č. 78 Sb. o platech profesorů vysokoškolských, který upravil vůbec odlišným způsobem právní postavení a platové poměry vysokoškolských profesorů, ustanovil v § 10, že oni »profesoři, kteří jsou přednosty ústavů, klinik a poliklinik, nebo řediteli seminářů, jakož i oni profesoři, kteří konají s posluchači laboratorní, konstruktivní a jiná praktická cvičení, požívají za to remunerace od 1000 K do 2000 K. Tuto remuneraci vyměřuje vyučovací správa, přihlížejeíc k veškerým okolnostem, rozhodným pro ocenění výkonu, o který jde, a k návrhům sborů profesorských. Tato remunerace vyplatí se dne 1. března, po případě dne 1. července běžícího semestru zároveň se služným.«
Zák. tu zřejmě do jedné řady staví činnost vyvíjenou vysokoškolskými profesory ve všech směrech tam uvedených, tedy jejich činnost jako přednostů ústavů, klinik, přednostů seminářů atd., a vyhrazuje ciferní výměru remuneiace za tuto činnost příslušející toliko co do hranice maximální a minimální (2000 K a 1000 K), ponechává však v těchto mezích ministerstvu, aby dle své úvahy remuneraci vyměřilo; v tomto směru není min. zejména vázáno ani na návrh příslušného profesorského sboru, nýbrž má, jak jde z dikce zákona, přihlížeti i k jiným důležitým okolnostem.
Toto honorování zvláštní činnosti vysokoškolských professorů v § 10 zák. uvedené neodstupňuje zákon podle hodinového rozsahu tohoto úkonu, jak zřejmo již z toho, že některé z těchto úkonů, jako správa ústavů a klinik, nemohou býti vůbec rozlišovány a hodnoceny časově a podle počtu hodin.
Z téže okolnosti, že totiž všechny uvedené úkony jsou v zákoně sobě postaveny na roven, jakož i z toho, že zákon sám mluví v § 10 o oné maximální a minimální číslici remunerace bez bližšího časového určení právě tak, jako blíže neurčuje co do času ostatní příjmy profesorů vysokoškolských (o nichž zákon ten mluví a o nichž není vůbec sporu, že jsou stanoveny číslicemi celoročními, jako služné, místní přídavek, zvláštní místní přídavek podle § 9, funkční přídavek podle § 11) se podává, že i § 10 stanoví minimální částku 1000 K a maximální částku 2000 K jako roční odměnu vysokoškolských profesorů.
St-1 konal seminární cvičení a měl tedy podle § 10 cit. zák. v roce, ve kterém tato cvičení konal, nárok na honorář od 1000 K do 2000 K; stanovil-li žal. úřad v tomto případě remuneraci st-lovu v těchto mezích a to částkou minimální 1000 K, nelze tedy důvodně mluviti o porušení práv st-lových, podávajících se z § 10 cit. zák., a jeví se proto stížnost ve smyslu § 2 zák. o ss bezdůvodnou, aniž rozhoduje, zda v dotyčném roce st-1 konal seminární cvičení v jednom nebo v obou semestrech a jakým počtem hodin; neboť jest zřejmo, že i kdyby byl konal seminární cvičení jenom v jednom semestru o 1 hodině týdenní, mohlo mu min. právě tak povoliti maximální remuneraci 2000 K, jako by mu bylo mohlo povoliti minimální remuneraci 1000 K, kdyby byl konal seminární cvičení i v obou semestrech třeba ve větším počtu hodin.
Na tomto stavu nemůže nic měniti okolnost, že studium právnické se řídí semestry a že i seminární cvičení se konají dle rozvrhu semestrálního, když právě § 10 uvedeného zák. honorář činnosti vysokoškolského profesora jako ředitele semináře nebo za konání různých cvičení stejně stanoví ročními částkami jako honorář profesora za správu ústavu nebo kliniky.
Při tom ovšem nemůže se nss, který podle svého zák. jest toliko povolán posuzovati zákonitost v odpor braného rozhodnutí, zabývati ani otázkou, zda v konkrétním případě remunerace byla vyměřena způsobem přiměřeným, ani otázkou, zda ciferní omezeni dané v tomto směru v § 19 zák. jest vůbec ekvitě a hodnotě peněz odpovídajícím honorováním uvedených zvláštních úkonů vysokoškolských profesorů.
Proti shora uvedenému názoru nelze se zejména důvodně dovolávati ani toho, že prý žal. úřad sám vyslovil zásadu honorování seminárních cvičení částkou 1000 K za jednu hodinu a že tedy st-li již podle toho při dvouhodinovém konání seminárních cvičení příslušela remunerace v částce 2000 K; neboť st-l mohl by — jak již naznačeno — důvodně mluviti o porušení svého subjektivního práva jenom tehdy, kdyby mu v roce, ve kterém — lhostejno zda v jednom neb v obou semestrech a lhostejno v jakém rozsahu hodinovém — seminární cvičení konal, byla povolena remunerace v částce nižší než 1000 K, a jest pro sporný případ a v mezích částek 1000 až 2000 K zcela bez významu, jestliže si žal. úřad pro svoji vnitřní potřebu stanovil směrnici toho obsahu, že honoruje jednu semestrální hodinu seminárních cvičení částkou 500 K.
Bez významu pro spornou otázku jest konečně též předpis 3. věty I. odst. § 10 zák. č. 78/1919 a 4 odst. § 3 vl. nař. z 18. června 1919 č. 339 Sb., mluvící o termínech výplaty remunerace vyměřené podle § 10 zák.
Neboť jednak jde tu zřejmě jen o předpis o tom, kdy a jak remunerace má býti vyplácena, jednak má předpis tento — jak z genese zák. patino — hlavně ten účel, aby vysokoškolskému profesoru výplata oné remunerace byla v určitých termínech bez časových průtahů zaručena a aby nemusil tak, jak tomu namnoze bylo dříve, mnohdy mnoho měsíců čekati na výplatu příslušných remuneraci.
Z těchto úvah bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3332. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 750-753.