NPD documents search: Sociální revue, 7 (1926) - Rozdíl služebního poměru veřejnoprávního a soukromoprávního.

Č. 6867.

Úrazové pojištění (Slovensko): I. Za úrazové pojistné příspěvky, k nimž je povinen zaměstnavatel, ručí solidárně jeho manželka. — II. Je-li zaměstnavatelem veřejná obchodní společnost, postihuje povinnost platiti úrazové příspěvky pojistné každého z veřejných společníků a lze je přímo na každém ze společníků vymáhati.
(Nález ze dne 9. listopadu 1927 č. 23168).
Věc: Josefina W. v Ž. proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Zem. úřadovnu pro pojištění dělníků na Slov. Dr. Frant. Šafář, zástupce řiditele) o úrazov. pojistné příspěvky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ručebním platebním rozkazem z 30. října 1925 stanovila zem. úřadovna pro pojištění dělníků na Slov. zodpovědnost a solidární platební povinnost st-lky, manželky společníka firmy W. a P., obchodu s dřívím v Ž., jakožto manželky, ohledně úrazových příspěvků předepsaných této firmě za podnik parní pily v Ž. V důsledku toho zavázala ji k placení nedoplatků úrazových příspěvků za léta 1920—1924 s připadajícími úroky úhrnem částkou 64510 Kč 17 h s dalšími 4% úroky od 1. listopadu 1925. Dle §§ 17 a 21 min. nař. č. 4790/1917 M P R zavázána k zaplacení dlužné úhrnné sumy do 15 dnů pod následky exekuce.
Rozhodnutím župního úřadu v Turč. Sv. Martině z 12. prosince 1925 byly námitky st-lčiny proti zmíněnému výměru zamítnuty.
— — —
Nař. rozhodnutím ze 7. dubna 1926 č. 1761/F/1 1926 zamítlo žal. min. další odvolání.
Nss musel se především zabývati námitkou stížnosti, že nař. uher. min. č. 4790 z r. 1917, tvořící právní základ nař. rozhodnutí, není v souhlase se zákonem a že ho nemůže býti proti st-lce použito, protože ministr, jenž nařízení vydal, podle uher. soukromého práva nebyl oprávněn, soukromoprávní výroky vynášeti a dluhy manžela převaliti také na manželku.
Vznášejíc námitku tuto stížnost nesprávně si vykládá právní povahu povinnosti podnikatele platiti pojistné příspěvky a ručební po- vinnosti st-lky jako manželky jeho. Povinnost majitele podniku platiti pojistné příspěvky úrazové nekotví v předpisech soukr. práva, nýbrž v předpisech zák. čl. XIX:1907 o pojištění průmyslových a obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazu (§ 43), tedy normy veř. práva a má tedy povahu závazku veřejnoprávního. § 2 zák. čl. VII:1917 zmocnil výslovně ministra, aby odchylně od předpisů platného zák. čl. XIX:1907 upravil jisté obory pojištění dělníků, tam vyznačené, zejména také vymáhání pojistných příspěvků.
Jestliže ministr odchylně od předpisů § 46 zák. čl. XIX:1907 nařízením č. 4790 z r. 1917 ohledně vymáhání pojistných příspěvků stanovil, že za nemocenské a úrazové příspěvky ručí pokladně, pokud se týče zem. úřadovně solidárně manžel (manželka) zaměstnavatele, pokud se týče podnikatele, ve společné domácnosti žijící, měl pro toto ustanovení zákonný podklad v cit. § 2 zák. čl. VII: 1917. Povinnost ručební, zmíněným min. nařízením, tedy normou veř. práva založená, má pak rovněž povahu závazku veřejnoprávního, čímž padá premisa, z níž vychází stížnost, a tím i shora vytčená námitka sama. Další stížnost obrací se proti tomu, že st-lka uznána byla povinnou, úrazové pojistné příspěvky platiti, ač požadavek zem. úřadovny nebyl přímým dluhem jejího manžela, nýbrž firmy P. a W.
Odpověď na tuto námitku podává zák. čl. XIX:1907, jenž v § 43 stanoví, že výlohy pro pojištění pro případ úrazu, které se podle hl. 4. mají platiti za zaměstnance pojištění podrobené, zatěžují výlučně zaměstnavatele; a v § 22 označuje zákon za zaměstnavatele, pokud se týče majitele podniku každého, na jehož účet podnik se udržuje.
V daném případě jde o podnik, který provozuje firma P. a W., kterážto firma existuje v právní formě veřejné obchodní společnosti. Veř. obch. společnost povstává i dle uher. obch. zák. § 64 tím, že obchodní podnik provozují dvě nebo více osob pod společnou firmou s neobmezeným a solidárním ručením, v ten způsob, že (§ 88 uh. obch. zák.) členové společnosti ručí solidárně a celým svým majetkem za závazky veř. společnosti. Z toho jde, že podnik veř. obch. společnosti provozuje se i na účet jednotlivých společníků a že každý společník je podnikatelem po rozumu § 22 zák. čl. XIX:1907 a že každého společníka postihuje povinnost platiti pojistné příspěvky na podnik společnosti připadající.
Pokud stížnost ve svém dalším obsahu poukazuje k tomu, že pohledávka zúčastněné strany měla býti přímo na firmě vymáhána, stačí na to poznamenati, že podle posledního odstavce § 21 min. nař. č. 4790 z r. 1917 proti pohledávce požadované na základě solidárního ručení nelze namítati, že Zems. úřadovna proti původnímu dlužníku vůbec nepostupovala, nebo jen opožděně nebo že postupovala nesprávným způsobem.

Citace:

č. 11678. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 636-637.