Authors:
= Váž. civ., 11 (1929), sv. 2
PDF

Čís. 9242.


Nabyla-li vlastnictví k zabavené věci nebo její držbu třetí osoba, jež není ochotna dovoliti, by bylo v exekuci pokračováno, nezbývá vymáhajícímu věřiteli než, aby své zástavní právo na zabavené věci uplatnil žalobou podle § 466 obč. zák. (pokud se týče i podle nařízení ze dne 19. září 1860, čís. 212 ř. zák.) a pak v exekuci pokračoval. Navrhl-li přímo pokračování v exekuci a prvý soud jeho návrhu vyhověl, jest oprávněn k rekursu i dlužník, třebas sám přivodil stav věci, pro který pokládá postup prvého soudu za nezákonný.
(Rozh. ze dne 5. října 1929, R I 577/29.)
Soud prvé stolice vyhověl návrhu vymáhajícího věřitele, by bylo pokračováno v prodejovém řízení ohledně pokladny dne 5. srpna 1926 pro vymáhajícího věřitele exekučně zabavené, a uložil firmě Rudolf P., která pokladnu koupila při koupi továrny z jara 1928, že jest povinna trpěti, by pokladna, v jejím držení se nalézající, byla ve veřejné exekuční dražbě prodána. Rekursní soud zamítl návrh vymáhajícího věřitele. Důvody: Převedl-li dlužník vlastnictví k zastavené věci na jinou osobu v době zastavení, může podle § 466 obč. zák. nejprve své osobní právo proti dlužníku uplatňovati a pohledávati pak uspokojení ze zastavené věci. Náleží mu tedy v tomto směru právo volby. Chce-li však vymáhající věřitel hledati uspokojení ze zabavené věci samé, nemůže toho dosáhnouti jinak, než že vystoupí proti této třetí osobě žalobou; neboť jiným způsobem své zástavní právo podle platných zákonných předpisů uskutečniti nemůže, než pořadem práva. To platí i pro případ exekučního řízení. Byly-li předměty, které mají býti exekučně prodány po zabavení, dlužníkem odevzdány do vlastnictví třetí osoby a jsou v jejím držení, nemůže proti původnímu dlužníku ani proti novému vlastníku býti pokračováno v exekuci, ale vymáhající věřitel musí proti tomuto ve smyslu § 466 obč. zák. a nař. min. sprav, ze dne 19. září 1860, čís. 212 ř. zák. dáti si své zástavní právo zjistiti, by proti němu jako nynějšímu povinnému mohl postupovati, neboť tento třetí není dlužníkem osobním, nýbrž ručí jen touto zastavenou věcí. Při posouzení, zda věc může býti proti novému vlastníku prodána soudně, když jí nabyl, nevěda o právu zástavním, přicházejí pak v úvahu ustanovení §§ 456 a 367 obč. zák. Vzhledem k tomu, co bylo shora uvedeno, nestačí pouhý návrh vymáhající strany na pokračování v exekuci na zabavenou pokladnu, jejíž vlastnictví nabyla osoba třetí, pokud se týče, která byla třetí osobě odevzdána a jest v jejím držení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs odepírá dlužníku neprávem oprávnění ke stížnosti proti rozhodnutí prvého soudu, poukazuje k tomu, že dlužník prý sám svým, nad to trestným, jednáním přivodil stav věci, pro který pokládá postup prvého soudu za nezákonný. Exekuční řízení musí jako každé soudní řízení odpovídati stavu věci a zákonu. Byl-li stav věci, pro který exekuční soud učinil opatření, přivoděn trestným činem dlužníka aneb jiné osoby, neocitli se tito proto mimo právní řád a nepozbyli ještě nároku na právní ochranu. Dopustil-li se tudíž dlužník prodejem zabavené věci snad trestného činu, nepozbyl tím práva, by bylo v exekučním řízení proti němu o této věci zahájeném postupováno podle zákona, by si do nezákonného postupu mohl stěžovati a by se domáhal náhrady útrat úspěšné stížnosti. Pokládal tudíž rekursní soud dlužníka právem za oprávněného k rekursu. Právem vyhověl i po věcné stránce jeho rekursu podanému spolu s firmou P. V exekučním, řádu není výslovného předpisu, jak má soud postupovati, nabyla-li vlastnictví k zabavené věci nebo její držbu třetí osoba, jež není ochotna dovoliti, aby se v exekuci pokračovalo. Pro postup prvým soudem zvolený není v zákoně opory. Nezbývá proto vymáhajícímu věřiteli, než, by své zástavní právo na soudně zabavené věci uplatnil žalobou podle § 466 obč. zák. (pokud se týče i podle nař. z 19. září 1860, čís. 212 ř. zák. platného alespoň obdobou zajisté i pro movité věci) a pak v exekuci pokračoval. Správnosti tohoto názoru nasvědčují i praktické úvahy. Vedlo by jednak k nesrovnalostem, kdyby mělo býti dovoleno, by proti bezelstnému nabyvateli zabavené věci přes ustanovení §§ 367 a 456 obč. zák. bylo pokračováno v exekuci snad i násilím. Provedení dražby zabavené věci, jež přešla do cizí moci, naráželo by na nepřekonatelné překážky, neboť nebylo by lze, by soud je dal odhadnouti (§ 275 ex. ř.), koupěchtiví si je prohlédli a kupitelé je ihned převzali (§ 278 ex. ř.).
Citace:
č. 9242. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 383-385.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).