NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3773.

Právo jazykové. — Ochrana vzorků. — Administrativní řízení: I. Úřad nemá povinnosti, vraceti straně k opravě podání, které po stránce jazykové nevyhovuje předpisům jaz. zák. — II. Odmítnouti opravný prostředek, po stránce jazykové nevyhovující, je příslušným úřad odvolací. — III. O aplikaci předpisů jazykového zákona na řízení ve věcech ochrany vzorků.
(Nález ze dne 20. června 1924 č. 9810).
Věc: K. Z. v D. S. a V. N. v T. proti ministerstvu obchodu o použiti menšinového jazyka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem magistrátu hl. města Prahy ze 7. listopadu 1922 byl prohlášen vzorek, zapsaný dne 15. ledna 1920 pod č. ... u obch. a živn. komory v Praze bezúčinným a neplatným. O odvolání, které st-lé z tohoto výměru v jazyku německém podali, odepřela zsp v Praze meritorně rozhodnouti, poněvadž nevyhovuje předpisu § 1 jazyk. zák.
Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Stížnost k nss-u se opírá o předpis § 2 jazyk. zák., z něhož odvozuje právo použíti německého jazyka, poněvadž prý působnost magistrátu hl. m. Prahy vztahuje se ve vzorkových věcech na celé území čsl. republiky, tedy také na soudní okres teplický s větší než 20% ní německou menšinou, v němž st-lé mají své bydliště.
Námitka tato jest bezdůvodná, jak plyne z těchto úvah:
K registrování vzorků jest příslušná obch. a živn, komora, v jejímž obvodu má žadatel bydliště, aneb v jejímž obvodu leží závod, jenž má vzorku užívati ,(§ 5 cís. pat. ze 7. prosince 1858 č. 237 ř. z.). O neplatnosti registrace rozhoduje pak politický úřad; příslušným jest buď úřad bydliště majitele vzorku nebo stanoviště závodu, v němž se má vzorku užívati, podle toho, stala-li se registrace vzorku u obch. a živn. komory příslušné podle bydliště majitele vzorku nebo stanoviště jeho závodu.
K registrování vzorků takových žadatelů, kteří nemají v území republiky čsl. stálého bydliště nebo stanoviště podniku, jest příslušná obch. a živn. komora v Praze (§ 8 zák. z 24. července 1919 č. 469 Sb.).
V takovém případě není poměr k určitému politickému úřadu, jenž má rozhodovati o neplatnosti registrace, dán z důvodu bydliště nebo stanoviště podniku, nýbrž dlužno hledati souvislost věci s úřadem dle sídla obch. a živn. komory v Praze, jíž byla §em 8 zák. č. 469 z r. 1919 dána kompetence, aby přijímala a vyřizovala žádosti o registraci vzorků těch žadatelů, kdož nemají v území republiky čsl. stálého bydliště nebo stanoviště podniku. Úřadem politickým, který v takových případech rozhoduje o neplatnosti registrace, jest politický úřad prvé instance v sídle obch. a živn. komory v Praze. Soudním pak okresem tohoto sídla jest dle poslední věty 2. odst. § 2 jaz. zák. hlavní město Praha.
V daném případě bylo rozhodováno o neplatnosti registrace vzorku, jenž byl zapsán u obch. a živn. komory v Praze k žádosti osoby, která neměla v území republiky čsl. stálého bydliště nebo stanoviště podniku. Dle toho, co bylo uvedeno, dlužno po stránce iazykové záležitost tu posuzovati jako záležitost vzešlou v Praze, kdež podle posledního soupisu neobývá alespoň 20% státních občanů jazyka německého a nebylo tudíž přípustné, aby odvolání z výměru prvé stolice bylo podáno v jazyku německém, jenž vzhledem k ustanovení §§ 1 a 2 a contr. jaz. zákona v Praze ochrany nepožívá, nýbrž jediné v jazyku státním.
St-lé také namítají, že jejich podání, jímž provedli svůj rekurs proti výměru prvé instance, nemělo býti bez dalšího odmítnuto, nýbrž měla jim býti dána přiměřená lhůta, aby rekurs provedli v jazyku státním. Než úřadům není uložena povinnost, aby podání sepsaná v jazyku nepřípustném stranám vracely a stanovily jim lhůtu k předložení podání v jazyku státním. Nedbá-li strana zákonných ustanovení jaz. zákona, činí tak na vlastní nebezpečí, že její podání sepsané v jazyku nepřípustném bude odmítnuto, a musí nésti všechny důsledky tohoto odmítnutí.
Stížnost konečně poukazuje na to, že k odmítnutí podání sepsaného v jazyku německém nebyla kompetentní zsp, nýbrž magistrát hl. m. Prahy jako místo podací a dovozuje, že přijetím podání sepsaného v jazyku německém jest otázce jazykové prejudikováno. Bezdůvodnost této námitky jest zřejmá, uváží-li se, že dle posl. odst. § 1 zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z. instance odvolací má rozhodnouti otázku, je—li rekurs proti rozhodnutí neb opatření úřadu politického nepřípustný. Nepřísluší tedy rozhodování o přípustnosti odvolání úřadu, u něhož jest opravný prostředek podati a jenž v prvé stolici rozhodl.
Bylo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3773. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 145-147.