NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Čís. 15258.

Pojištění smluvní.
Pojistitel nemůže jednostranně suspendovati účinnost pojistné smlouvy, není-li jeho právo k této suspensi zřetelně vysloveno ve všeobecných pojišťovacích podmínkách. Pokud lze usuzovati z prohlášení pojistníka na dohodu stran o suspensi pojistné smlouvy.
(Rozh. ze dne 4. června 1936, Rv I 1858/34.)
Žalobkyně opírajíc se o pojišťovací smlouvu uzavřenou se žalovanou domáhá se na žalované likvidace škody, kterou utrpěla vloupáním. Proti žalobě namítla žalovaná, že není vůbec povinna hraditi žálobkyni škodu, kterou utrpěla krádeží spáchanou v noci ze 14. na 15. ledna 1933, ježto 12. ledna 1933 pojištění bylo dohodou stran zrušeno a dále proto, že žalobkyně nezajistila zadní stěny své vyloupené budky tak, jak bylo ujednáno dne 9. prosince 1932 při likvidaci prvé krádeže s tím dodatkem, že pojištění zůstane suspendováno, dokud nebude toto zajištění provedeno. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Má-li ve smyslu § 19 II. pojišťovacích podmínek pojišťovna právo po každém případě škody jí ohlášené pojišťovací smlouvu zrušiti, tím spíše nutno ji pokládati za oprávněnu, což plyne též z ustanovení § 7, lit. e) pojišť. podmínek, předepsati v souhlasu s pojištěným další bezpečnostní opatření a vymíniti si, dokud tato žádaná opatření provedena nebudou, že není ze smlouvy pojišťovací zavázána. Tato písemná prohlášení jsou pak pro obě strany závazná, stejná jako pojišťovací listina (pojistka), neboť tuto pouze doplňují. Dle závěrečného protokolu z 9. prosince 1932 ujednaly strany, že žalovaná není zavázána z pojišťovací smlouvy po tu dobu, dokud žalobkyně neprovede bezpečnostní opatření, ke kterému se sama zavázala, tudíž dokud nedá poškozenou stěnu budky, kterou se vloupání stalo, opraviti a pobíti železnými pásy neb plechem. To se do doby druhé krádeže v noci na 15. ledna 1933 nestalo, nebyla na budce provedena zabezpečovací opatření a trvala tudíž dle závěrečného protokolu z 9. prosince 1932 sjednaná suspense účinnosti pojištění. Není tedy žalovaná povinna škodu vloupáním v noci na 15. ledna 1933 způsobenou žalobkyni nahraditi.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Žalovaná pojišťovna není oprávněna k jednostranné suspensi účinnosti pojišťovací smlouvy z důvodu, o nějž jde v souzeném případě, poněvadž tento důvod nespadá pod žádný z případů uvedených v § 7 všeobecných pojišťovacích podmínek a nelze takové právo odvoditi ani z práva na zrušení pojišťovací smlouvy, neboť pojišťovací podmínky, jakožto součástka smlouvy, musejí býti jasné a, nevyslovují-li zřetelně právo pojišťovny k jednostranné suspensi pojistky z důvodu, o nějž jde, jest to přičítati na vrub pojišťovny podle § 915 obč. zák., ježto pojišťovací podmínky pocházejí od ní. V souzeném případě opírá však žalovaná pojišťovna suspensi pojistky o dohodu obou stran a taková změna obapolnou dohodou jest ovšem přípustná jako při každé jiné smlouvě. Odvolací soud dospěl k závěru, že se žalobkyně zavázala, že dá dotyčnou stěnu budky, kterou zloději do budky vnikli, zabezpečiti železnými pásy, a tento závěr nebyl v dovolání napaden, takže jest jím dovolací soud vázán. Odvolací soud dále zjistil, že žalobkyně nedala zadní stěnu budky pobíti železnými pásy, a toto zjištění nemůže dovolací soud přezkoumati již proto, že jde o zjištění opřené o hodnocení důkazů. Jde proto jen o otázku, zdali žalovaná souhlasila se suspensí pojistky po dobu, dokud neprovede ono bezpečnostní opatření, k němuž se zavázala. Odvolací soud usuzuje na její souhlas jen ze zjištění, že žalobkyně podepsala závěrečný protokol ze dne 9. prosince 1932, když dodatek o suspensi byl již do protokolu vepsán. Protokol ten tvoří podle § 294 c. ř. s. plný důkaz jen o tom, že i zmíněný dodatek pochází od žalobkyně. Tím však není vyloučena námitka, že prohlášení v dodatku obsažené neodpovídá skutečnosti a že jest nepravdivé. Žalobkyně popřela správnost tvrzení žalované, že pojištění bylo suspendováno, a popřela také správnost obsahu závěrečného protokolu. Pro pojišťovnu není v souzeném případě rozhodným jediné obsah písemného prohlášení v závěrečném protokolu, nehledíc na jeho vnitřní pravdivost, poněvadž jde o prohlášení, které učinila žalobkyně přímo řediteli generálního zastupitelství, jenž byl oprávněn za žalovanou pojišťovnu jednati a podepsal závěrečný protokol výslovně jako splnomocněnec její, a nelze ho proto považovati za osobu třetí podle § 875 obč. zák. Může proto namítati žalobkyně, že písemná doložka o suspensi neodpovídá skutečnému projevu její vůle, neboť § 887 obč. zák. byl § 95 III. dílčí novely k obč. zák. zrušen. Bylo proto na odvolacími soudě, aby zjistil, zda a co bylo mezi stranami ujednáno o suspensi pojistky a zda písemné prohlášení žalobkyně odpovídá jejímu skutečnému projevu vůle. Bude-li zjištěno, že písemné prohlášení odpovídá skutečnému projevu vůle žalobkyně, pak jest dohoda o suspensi platná a pro žalobkyni závazná a žalobkyně nemá nároku na plnění nehledíc k tomu, zda i závěrečný protokol lze považovati za pojišťovací listinu podle § 5 všeobecných pojišťovacích podmínek, poněvadž není vyloučeno, aby za souhlasu stran bylo upuštěno i od ujednané písemné formy. Nebude-li to však zjištěno, byla by žalobkyně v právu.

Citace:

Čís. 15258.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 640-642.