NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 2486.

Ujednání, že prodatel ručí za zboží a že je vezme zpět, bude-li kupiteli jeho odběratelem vráceno, dlužno rozuměti tak, že prodatel jest povinen zboží zpět vzíti, kdyby se ukázalo vadným. Nejde tu o koupi s výhradou zpětného prodeje. Oznámiv vady bez prodlení, zachoval si
kupitel námitky z vadnosti zboží též proti nároku na zaplacení ceny trhové.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1023, Rv I 1430/22.)
Žalobkyně prodala žalované firmě zboží (síťky), jež bylo kupitelce odevzdáno dne 15. března 1920. Při zkoumání zboží prohlásil zástupce prodatelky kupitelce, by zboží dále neprohlížela, že za ně ručí a že je kdykoliv vezme zpět, kdyby kupitelce bylo vráceno. V červenci 1920 obdržela žalovaná od jednoho ze svých odběratelů 87 veletuctů sítek zpět, jež pak dala k disposici žalobkyni. Žalobu o zaplacení nedoplatku kupní ceny procesní soud prvé stolice zamítl, maje za to, že nárok žalobkyně na nedoplatek kupní ceny není po právu, ježto cena zboží, daného žalobkyni právem k disposicí, přesahuje zažalovaný nedoplatek. Odvolací soud rozsudek potvrdil a uvedl mimo jiné v důvodech: Ustanovení §u 1071 obč. zák. nelze zde použiti, neboť nejde o koupi s výhradou zpětného prodeje, nýbrž prvý soud vzal za prokázáno, že žalobkyně prohlásila, že za zboží, prodané žalované firmě, ručí a že je vezme kdykoliv zpět, kdyby bylo vráceno. Jedná se tedy o případné dodatečné zrušení koupě ohledně těch věcí, jež budou vráceny.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc
soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Ujednáním, že žalobkyně ručí za zboží a že je kdykoliv vezme zpět, kdyby bylo žalované vráceno, byla žalovaná sproštěna z povinnosti, by zboží bez prodlení prohlédla a žalobkyni vady oznámila, a byla oprávněna, zboží prodati, aniž je zkoumala, a oznámiti žalobkyni vadnost zboží teprve, až by bylo pozastaveno jejími odběrately. To plyne zřejmě jak z doslovu ujednání, tak i z okolnosti, že žalobkyně přistoupila na toto ujednání právě proto, by žalovaná upustila od dalšího prohlížení zboží. Tvrzení, že žalovaná nebyla oprávněna, pozastaviti zboží až po 4 měsících, není odůvodněno. Žalovaná pozastavila zboží bez prodlení, jakmile vady byly objeveny, to jest jakmile byly žalované od Zdeňka T-а, jemuž byla zboží prodala, oznámeny. Vady ty vytýkány
včas. Otázkou, v dovolání nadhozenou, zda žalovaná vzhledem k závazku žalobkyně, vzíti zboží kdykoliv zpět, by byla oprávněna vrátiti zboží i po roce nebo po 30 letech, netřeba se zabývati; mohla by přijiti v úvahu jen, kdyby žalovaná byla vady oznámila po uplynutí lhůty
čl. 349 odstavec prvý obch. zák. Oznámivši vady bez prodlení, zachovala si žalovaná dle čl. 349 odstavce třetí obch. zák. též námitky plynoucí z vadnosti zboží proti nároku na zaplacení kupní ceny. Že zmíněné ujednání stran není smlouvou o koupi s výhradou zpětného prodeje, vyložil odvolací soud správně. Odvolací soud vyložil též správně, že nelze z toho, že žalovaná dne 9. července 1920 splatila 2000 K, usuzovati, že nedoplatek dluhu uznala a se vzdala dalších námitek pro
vady zboží. Třebaže Zdeněk T. oznámil žalované již začátkem července, že část zboží pozastavuje, nevěděla žalovaná, kolik tato část činí; to se dozvěděla teprve 10. července, když splátka byla již učiněna. Jest samozrejino, že žalovaná, kdyby ve sporu zvítězila, bude povinna, vrátiti žalobkyni z pozastaveného zboží jen tolik, kolik připadá na zažalovanou částku, ale zcela lichou jest námitka, že žalobkyně není dle
§u 1415 obč. zák. povinna, přijmouti pouze část zboží a že proto musí žalovaná zaplatiti zbytek kupní ceny, neboť zde nejde vůbec o částečné
splacení dluhu ve smyslu §u 1415 obč. zák. Nelze však přisvědčiti nižším soudum v tom, že žalobkyně byla podle ujednání stran povinna vzíti
zboží zpět, ať se stalo vrácení z důvodu jakýchkoli. Z toho, že žalobkyně prohlásila, že ručí za zboží, a ze spojitosti tohoto prohlášení s dal-
Civilní rozhodnutí V. 38 ším zavazkem, že vezme zboží kdykoliv zpět, dlužno usuzovati, že se zavázala jen, že vezme zboží zpět, kdyby se pak přece ukázalo, že jest vadným. Není rozumného důvodu, proč by žalobkyně byla vzala na sebe ještě další závazek. Nestačí tedy ani, že zboží bylo Zdeňkem T-em vráceno jako vadné, nýbrž žalobkyně jest povinna, zboží vzíti zpět jen, je-li skutečně vadným. Poněvadž jest sporno, zda zboží jest vadným, a poněvadž zjištění vad vyžaduje odborných znalostí, bylo na soudě prvé stolice dle §u 351 c. ř. s., by provedl důkaz znalecký, i když strany toho důkazu nenabídly. Žalobkyně uplatňovala právem v odvolání jako vadu řízení, že tento důkaz nebyl proveden, a poněvadž odvolací soud této vady neodstranil jest i odvolací řízení vadné dle čís. 2 §u 503 c. ř. s.

Citace:

Rozhodnutí č. 2486. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 612-614.