Čís. 1900.
Finanční prokuratura může dle § 87 zákona o společnostech s r. o. napadnouti nesprávné užívání společnostní firmy, třebas usnesení, zápis firmy povolující, bylo již nabylo právní moci.
(Rozh. ze dne 10. října 1922, R I 1222/22.)
K návrhu finanční prokuratury, jímž napadla po rozumu §§ 87 a 43 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. označení firmy »Český Lloyd Mercantil, společnost pro mezinárodní obchod, společnost s r. o.«, zavedl rejstřikový soud řízení o vyslovení zmatečnosti jmění oné firmy a nařídil poznámku zahájení řízení v rejstříku. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Dle § 4 zák. o společnostech s r. o. patří ku podstatným částem společenské smlouvy též firma; jaké její znění jest přípustno, stanoví zejména § 5 zákona. Obrací se tedy návrh české finanční prokuratury proti podstatné části smlouvy společenské a proto musilo býti řízení dle cit. §§ 87 a 43 zavedeno. Vzhledem k tomu náhled rekurentky, že řízení vůbec nemělo býti zaváděno, nemá v zákoně opory. Při zahájení řízení musila okolnost ta dle § 43 (2) zákona při firmě v obchodním rejstříku býti poznamenána.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. «48
Důvody:
Finanční prokuratura, jak zřejmě vysvítá z jejího podání, navrhuje zrušení stěžující si společnosti nejen pro nevhodnost, nýbrž zejména též pro nepravdivost zvolené firmy, uvádějíc mimo jiné, že znění firmy naprosto neodpovídá rozsahu podniku, není tudíž pravdivým a pravdivým ani býti nemůže, ježto podnik neprovozuje pravidelných obchodů mezinárodních a s upsanou kmenovou jistinou 140000 Kč, na niž splaceno bylo pouze 40000 Kč, nemůže realně provozovati obchody mezinárodní. Finanční prokuratura tvrdí takto, že ustanovení firmy stěžující si společnosti, tedy ustanovení, jehož se v § 4 čís. 1 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. nutně vyžaduje, odporuje předpisům obchodního zákoníka o firmách, a poněvadž dle § 61 odstavec třetí téhož zákona ustanovení obchodního zákoníka, tudíž i ustanovení o firmách (čl. 15 a násl.), vztahují se na společnosti s obmezeným ručením, nehledíc k výši výdělkové daně, též předpisům zákona o společnostech s obmezeným ručením. Formálně jsou tedy zajisté předpoklady § 87 tohoto zákona a první soud nemohl, než dle §§ 87 odstavec druhý a 43 téhož zákona zavésti předepsané řízení a naříditi poznámku zahájeného řízení v obchodním rejstříku. Nevadí, že finanční prokuratura nepodala rekursu do usnesení, jímž byl zápis firmy do obchodního rejstříku povolen, neboť finanční prokuratuře jest dáno na vůli, zda chce odporovati zápisu rekursem či návrhem, který jest prostředkem mimořádným, jenž za účelem ochrany zákona, porušeného v základních ustanoveních, muže býti podán kdykoliv, i po právní moci usnesení, povolujícího zápis firmy. Názor stěžovatelky, že návrh finanční prokuratury jest nepřípustný a proto měl býti odmítnut, tedy neobstojí. Vše ostatní, co stěžovatelka uvádí v dovolacím rekursu, týká se věci samé, a bude o tom uvažovati první soud, až přikročí k jednání a rozhodování o tom, je-li návrh finanční prokuratury odůvodněn.