Č. 7917.


Řízení správní. — Řízení před nss-em: I. * Ve sporech o soukromoprávních nárocích, o nichž podle zákonů o tom vydaných rozhoduje úřad správní, mohou býti stížností k nss-u naříkána jen taková opatření správních úřadů, kterými se straně znemožňuje, aby pokračovala podle § 105 úst. listiny.
Zemědělství (Slovensko): II. K úpravě právních poměrů zemědělských zaměstnanců.

(Nález ze dne 30. dubna 1929 č. 34418/28.)
Prejudikatura: Boh. A. 1774/22, 2897/23, 3593/24.)
Věc: Josef S. v T. proti exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě o včasnost žaloby zemědělských zaměstnanců.
Výrok: Stížnosti se odmítají jako nepřípustné.
Důvody: Podáními, došlými k okr. úřadu v Trnavě dne 15. května 1926, oznámili Pavel M. a spol., že byli zaměstnáni u st-le, byli však bez příčiny z práce propuštěni a nesměli již od 1. listopadu 1921 na st-lově velkostatku pracovati. Poněvadž však výpovědi nebyly správné, jak patrno z usnesení gen. par. komise č. ..., jest k nim hleděti, jakoby dosud byli ve službách st-lových a je proto st-l povinen vyplatiti jim jejich v podání blíže specifikované požitky za dobu od 1. února 1926 do 1. května 1926.
Souhlasnými rozhodnutími z 20. října 1926 odmítl okr. úřad v T. tyto žaloby jako opožděné, vysloviv v důvodech: Dle ustanovení § 21 zák. čl. XLV:1907 mají se patřičnosti, které třeba podle jejich povahy vydávati každodenně, vydávati denně, hotový peněžitý plat čtvrtletně pozadu, jiné patřičnosti čtvrtletně předem. Dle § 61 cit. zák. článku může se vrchnostenské řízení zavésti jen na návrh strany, podaný do osmi dnů. Vzhledem k těmto ustanovením měli žalobci podati žalobu o vyplacení mzdy nejpozději dne 8. května 1926, o vyplacení protihodnoty naturálních požitků nejpozději 8. února 1926. Podali-li však žaloby až dne 15. května 1926, musely býti tyto žaloby jako opožděné odmítnuty.
K odvolání shora uvedených zemědělských zaměstnanců byla rozhodnutí okr. úřadu souhlasnými rozhodnutími župního úřadu v Bratislavě z 2. prosince 1926 zrušena z těchto důvodů: Okr. úřad odmítl meritorně věci projednati s poukazem na § 61 zák. čl. XLV:1907 s odůvodněním, že žaloby jsou opožděně podány. Toto stanovisko okr. úřadu jest však nesprávné, poněvadž cit. § 61 se vztahuje jen na zavedení přestupkového řízení proti gazdovi, čehož však zaměstnanci nežádali, nýbrž se domáhali přisouzení čeledínské mzdy, na co však — poněvadž cit. zákon jinak nedisponuje — mají právo do 22 let, která doba ještě nevypršela.
St-lova odvolání z těchto rozhodnutí žal. úřad zamítl a rozhodnutí župního úřadu potvrdil, odůvodniv své stanovisko takto: Ve smyslu § 21 zák. čl. XLV:1907 je gazda povinen svědomitě vydávati nájemné a vůbec všechny ty povinnosti plniti, které mu zákon a jiné právní předpisy vůči sluhovi ukládají. Prohřeší-li se gazda proti svým povinnostem, učiní ho ve smyslu § 22 cit. zák. článku vrchnost — mimo trest, který se má vyměřiti podle § 57 — povinným splniti tyto povinnosti a zaplatiti všechnu sluhovi způsobenou škodu a útraty řízení. Že by se musela podati žaloba, kterou se domáhá sluha plnění smlouvy se strany zaměstnavatele, do osmidenní lhůty, není zákonem stanoveno, zvláště když § 22 necituje § 17 zák. čl. XLV:1907 a když § 61 stanoví ohledně § 57 ve příčině zavedení řízení výjimku. Poněvadž v době, o kterou jde, nebyl služební poměr mezi st-lem a jmenovanými zaměstnanci zrušen, nýbrž dosud trval, jde v daném případě o žaloby ve smyslu § 22 zák. čl. XLV:1907 a okr. úřad měl je projednati bez ohledu na dobu podání, zvláště když už byly u něho podány stejné žaloby na plnění smlouvy se strany zaměstnavatele i za dřívější období. Rozhodl proto župní úřad správně a ve smyslu platných zák. předpisů, jestliže rozhodnutí okr. úřadu zrušil a nařídil meritorní projednávání sporu.
Stížnosti podané do těchto rozhodnutí uplatňují v podstatě, že žal. úřad neprávem pokládá nároky st-lových odpůrců za nároky podle § 22 zák. čl. XLV:1907, že nároky tyto jsou nároky podle § 17 odst. 2 téhož zák. článku a mohou proto býti procesně uplatňovány jen v 8denní lhůtě.
Nss musil uvážiti předem, zda jest příslušný, aby o stížnostech věcně rozhodoval. V řízení správním vznesli st-lovi odpůrci jakožto jeho zemědělští zaměstnanci proti st-li nároky na výplatu služ. požitků z toho důvodu, že nebyli st-lem přijati zpět do práce, ač výpověď, kterou před tím od st-le dostali, nebyla generální paritní komisí uznána za platnou, takže jejich služ. poměr ke st-li trval dále.
V nál. Boh. A. 3593/24 vyslovil nss zásadu, že nároky právě popsané jsou nároky na splnění smluvních závazků a že rozhodování o těchto nárocích spadá podle § 62 zák. čl. XLV:1907 do příslušnosti úřadů administrativních. — Nemůže býti pochybnosti o tom, že nároky takové jsou nároky soukromoprávními. Je-li tomu tak a přísluší-li o nárocích těch podle cit. § 62 rozhodovati úřadům adm., jde ve sporu o nároky takové o případ, pro nějž obsahuje zvláštní předpis § 105 úst. listiny a § 1 zák. z 15. října 1925 č. 217 Sb., jímž uvedený § 105 úst. listiny se provádí, a podle něhož ve všech případech, ve kterých úřad správní podle zákonů o tom vydaných rozhoduje o nárocích soukromoprávních, jest dovoleno straně tímto rozhodnutím dotčené po vyčerpání opravných prostředků dovolávati se nápravy ve výroku o těchto nárocích pořadem práva. Tímto předpisem byla tedy pro spory o nárocích takových vznikající určena po vyčerpání opravných prostředků v řízení adm. kompetence řádných soudů, a jsou pak spory takové vzhledem k ustanovení § 3 lit. a) zák. o ss z příslušnosti nss-u vyloučeny. Příslušnost nss-u mohla by nastati pouze tenkráte, kdyby rozhodnutím nebo opatřením správních úřadů bylo stranám ve sporu o nárok takový zúčastněným znemožněno, aby cestu práva podle § 105 úst. listiny a zák. č. 217/25 nastoupily.
Podstatou nař. rozhodnutí jest výrok, jímž se potvrzují rozhodnutí úřadu župního v Bratislavě a recipuje tedy jeho stanovisko nařizující, aby okr. úřad v T. meritorně jednal o žalobách vznesených st-lovými odpůrci.
Jest jasno, že obsahem nař. rozhodnutí není opatření, kterým by se st-li bránilo nastoupiti cestu pořadem práva, a že tedy ve sporu, v němž pro uplatnění určitých nároků nebo k obraně proti nárokům takovým dána je po vyčerpání opravných prostředků v řádném řízení adm. zásadní příslušnost řádných soudů, nejde o výjimku nahoře uvedenou, kdy jedině příslušnost nss-u k věcnému rozhodování mohla by býti uznána.
Jsou proto podané stížnosti ve smyslu § 3 lit. a) zák. o ss nepřípustný a nss musil je podle § 21 svého zák. odmítnouti, aniž se mohl zabývati otázkou, zda ve sporu, o nějž jde, bude moci st-l nastoupiti pořad práva již v dnešním stadiu adm. řízení a zda a pokud otázka, která dosud byla předmětem rozhodování správních úřadů, bude moci býti relevována v řízení před řádným soudem.
Citace:
č. 7917. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 697-699.