NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 7970.

Směnná smlouva nevylučuje, by té i oné smluvní straně nebyl povolen vklad (záznam) práva, jehož nabyla směnou, bez ohledu na právo, jehož směnnou smlouvou nabyla druhá strana.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1928, R I 270/28.)
Žádosti Marie H-ové, by podle směnné smlouvy ze dne 24. června 1927 bylo pro ni na dům čp. 374 zaznamenáno vlastnické právo a by jí byla zároveň udělena lhůta ke spravení tohoto záznamu, knihovní soud vyhověl, rekursní soud žádost zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud opírá své zamítací usnesení o ustanovení listiny (»sjednané dohody«) ze dne 24. června 1927, že »smlouvu trhovou sepíše a zaknihuje pan Dr. G.«, avšak vykládá ustanovení to mylně. Jest pravda, že podle vůle stran v něm vyjádřené lze usuzovati, že měla nejprve býti sepsána trhová smlouva a pak teprve že mělo následovati zaknihování. Ustanovení to platí však zřejmě pro řádné, pravidelné zaknihování vkladem vlastnického práva a zmiňuje se o pořadí — napřed sepsání smlouvy a pak zaknihování — při jeho provedení, o kterémžto pořadí při pravidelném průběhu věci nemůže býti sebe menší pochyby, jen zcela mimochodem určujíc, což hlavním a jediným účelem onoho ustanovení, osobnost, která s nezbytným knihovním provedením věci má býti pověřena. Není proto ono ustanovení nikterak překážkou, by nebyl již před tím proveden místo zamýšleného vkladu toliko knihovní záznam vlastnického práva, když ta neb ona strana to pokládá za účelné a když se před sepsáním trhové smlouvy ovšem nedostává svolení ke vkladu, potřebného podle § 32 písm. b) knih. zák. Znění řečeného ustanovení ve spojení s předchozí větou, že »majiteli stávají se strany touto dohodou«, nedonucuje nijak k výkladu, že si strany vyhradily pro smlouvu určitou formu a že tudíž podle domněnky § 884 obč. zák. před splněním této formy nechtěly býti vázány. Naopak, podle znění dohody nelze vyloučiti, že chtěly býti ihned vázány a že ono ustanovení mělo toliko dáti výraz další shodě, že má Dr. G. provésti, čeho je třeba, by závazná již smlouva byla formálně sepsána a knihovně provedena. Názor rekursního soudu, že předložená listina již podle svého znění neobsahovala platný důvod k zápisu (záznamu) změny práva vlastnického, jest mylný. Právní důvod pro knihovní jednání podle § 26 druhý odstavec knih. zák. jest v listině výslovně udán, totiž směna nemovitostí. Neprávem se rekursní soud dovolává § 97 knih. zák. Z listiny samé nejde, že by povolení knihovního jednání pro žadatelku mělo býti závislé na vzájemném závazku, pro nějž bylo vyhrazeno současně knihovní jednání, a závislost ta neplyne ani z povahy směnné smlouvy, jež sama o sobě bez právě řečené výhrady nevylučuje, by každé ze smluvních stran nebyl povolen vklad (záznam) práva, jehož směnou nabyla, bez ohledu na právo ve směnné smlouvě nabyté druhou stranou.

Citace:

č. 7970. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 614-615.