Čís. 16321.

Přistoupil-li někdo k střádatelskému družstvu za člena jen proto, že nabytí členství mělo bytí jen prostředkem a předpokladem, že mu družstvo poskytne do určité doby zápůjčku v určité výši, jinak že si vyhrazuje vzetí prohlášení o přístupu k družstvu zpět a vrácení zápisného, stalo se přistoupení k družstvu jen podmínečně. Nebyla-li podmínka ta družstvem přijata a přihlášený mu oznámil, že pokládá své nároky za vzaté zpět, není vázán členskými povinnostmi.
(Rozh. ze dne 22. září 1937, Rv I 954/35.)
Žalobě, jíž se žalující střádatelské družstvo domáhá na žalovaném zaplacení 645 Kč (hodnoty dvou členských podílů, nedoplatku zápisného, poměrné částí příspěvků na správní náklady, ceny za výtisk družstevních stanov a ročního předplatného za družstevní věstník), soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud ji zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jak odvolací soud zjistil, vyjednával žalobkynin zástupce se žalovaným jednak o jeho přístupu k žalujícímu družstvu za člena, jednak o poskytnutí zápůjčky ve výši 30000 Kč, přijal od něho prohlášení o přístupu, jakož i střadatelní a zápůjčkový návrh spolu s jeho dopisem ze dne 6. června 1934, a prohlásil, že se podmínky o přístupu za člena nevztahují na žalovaného. Všechny uvedené písemnosti odevzdal Josef S. žalující firmě. Odvolací soud vychází po právní stránce z toho, že zástupce žalobkynin, jsa třetí osobou, jež smlouvu neuzavřela, nýbrž pouze zprostředkovala (rozh. č. 6248, 13270 Sb. n. s.), přiměl žalovaného lstí k omylnému projevu a že žalobkyně nemohla býti v pochybnosti o jednání svého zástupce, totiž patrně že o něm musila věděti a omyl žalovaného jí musil z okolností býti nápadný (§ 875 obč. zák.). S tímto názorem ovšem nelze souhlasiti již proto, že tu nebylo vůbec omylného projevu žalovaného. Z vysvětlujícího dopisu ze dne 6. června 1934, přiloženého k prohlášení o přístupu a k zápůjčkovému návrhu, vyplývá však nade vši pochybnost, že jeho návrhy byly učiněny jen pod podmínkou, že žalobkyně vyhoví žádosti o zápůjčku a že ji vyplatí žalovanému do šestí neděl, jinak že si žalovaný vyhrazuje vzetí návrhu zpět. Že se tato podmínka vztahovala na oba návrhy, je patrno zejména z dodatku, že mu v tom případě je vrátiti i zápisné, o němž jedná toliko prohlášení o přístupu za člena. K tomu přistupuje ještě další úvaha, že žalovanému podle celého stavu věci nešlo o samo nabytí členství u žalujícího společenstva, nýbrž jen jako o prostředek a předpoklad pro poskytnutí žádané zápůjčky, pročež nelze pochybovati o tom, že také prohlášení o přístupu za člena bylo učiněno jen podmínečně, ježto bylo zjištěno, že podmínku žalovaným kladenou žalobkyně nepřijala, nebyl žalovaný svými návrhy již vázán a žalobkyně nenabyla z přijetí jen podmínečně učiněných návrhů žádných práv. Žalovaný oznámil jí proto právem dne 26. července 1934, že pokládá své žádosti za vzaté zpět. Za toho stavu věci však odvolací soud nepochybil po právní stránce (§ 503 č. 4 c. ř. s.), neuznal-li žalobní nárok důvodným.

Citace:

č. 16321. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 220-221.