NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Č. 4902
.
Vyvlastnění. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. * Tvrdí-li spoluvlastník ploch vyvlastněných podle § 24 stav. řádu pro Čechy, který byl stranou v řízení adm., ve stížnosti na nss, že vy vlastněná plocha patří také jinému spoluvlastníku — kteréžto faktum žal. úřad v odvodním spise doznává —, jest celý vyvlastňovací nález zrušiti podle § 6 zák. o ss. — II. Stížnost spoluvlastníka ploch podle § 24 stav. řádu pro Čechy vyvlastněných, který nebyl v adm. řízení vyvlastňovacím přibrán, před úřady správními se toho nedomáhal a proti němuž vyvlastňovací nález nebyl vydán, jest nepřípustná (§§ 2 a 5 zák, o ss).
(Nález ze dne 15. září 1925 č. 11838). Věc: Antonín a Marie B. v H. proti ministerstvu veřejných prací o vyvlastnění.

Výrok: Stížnost Marie B. se odmítá jako nepřípustná. Ke stížnosti Antonína B. se nař. rozhodnutí zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Žádostí z 19. července 1923 žádal městský úřad v H. na základě usnesení městské rady, aby zsp v Praze vyvlastnila část pozemku při domě Antonína B. a sice na novou ulici, vzniklou tím, že družstvo Domov postavilo v roku 1922 řadu domků. Podotknuto, že ulice ta byla již v r. 1908 do schváleného regulačního plánu pojata. Po místním šetření, k němuž pozván Antonín B., zamítla zsp rozhodnutím z 5. prosince 1923 tuto žádost, poněvadž nebylo prokázáno, že zájmy volné komunikace, bezpečnosti před ohněm neb zájmy zdravotní pilnou toho potřebu káží, aby otevřena byla nová ulice v takových rozměrech, že by bylo nutno pro ni zabrati vyvlastněné částky (§ 24 stav, ř. z r. 1889 č. 5 z. z.).
Když se obec H. z rozhodnutí toho odvolala, nařídil žal. úřad nové šetření, k němuž obeslán byl Antonín B. jako vlastník vyvlastňovaných ploch. Po vykonaném šetření vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím odvolání obce H. a přihlížeje k výsledkům obojího místního šetření nalezl na základě § 365 o. z. o. a §§ 24 a 25 st. ř., že Antonín B. jest povinen, obci H. v zájmu volné komunikace za účelem otevření ulice S. v plné její pravoplatně stanovené šířce 12 m postoupiti do vlastnictví za přiměřenou náhradu části parc. . .., blíže označené ve zkizze v úhrnné výměře 218 m2.
Do tohoto rozhodnutí stěžují si u nss Antonín a Marie B-ovi, namítajíce v prvé řadě, že vyvlastněné plochy jsou ode dne 23. prosince 1910 vlastnictvím obou st-lů i knihovně jim připsaným a vidí proto zmatečnost a vadnost v tom, že nař. rozhodnutí bylo vydáno a řízení prováděno bylo pouze s Antonínem B.
Nss uvažoval o stížnosti takto:
Ze správních spisů jde, že Marie B. nebyla přibrána jako strana k řízení, jež o vyvlastněné části č. k. — bylo vedeno, že se před úřady správními toho nedomáhala a že nař. rozhodnutí také nebylo proti ní vydáno. Není tedy věc proti ní v pořadí instancí správních vůbec vyřízena (§ 5 zák. o ss), jí úřad ničeho k plnění neuložil a do jejích práv nař. rozhodnutí nezasáhlo. Bylo proto její stížnost odmítnouti jako nepřípustnou. K vývodům odvodního spisu zúčastněné obce H., kterými chce obec dovoditi, že vydané rozhodnutí působí i proti Marii B., poněvadž tato přijala obeslání k místnímu šetření na den 3. listopadu 1924 ustanovenému, a poněvadž manžel je dle §§ 91 a 1238 o. z. o. zákonným zástupcem manželky, pokud mu tato zastoupení to výslovně neodejme, budiž podotčeno toto:
Je pravda, že Marie B. podepsala doruční list, týkající se obeslání k místnímu šetření. Ale dle spisů znělo obeslání to pro Antonína B., mělo dle něho býti jednáno o vyvlastnění majetku Antonína B., a nelze tedy nijak dovozovati, že Marie B. byla o šetření z 3. listopadu 1924, tím méně pak o celém řízení úředně vyrozuměna. Zastupování pak v řízení o vyvlastnění pozemků jest aktem vybočujícím z mezí obyčejné správy majetkové (§§ 1238 a 233 o. z. o.) a potřebuje proto manžel v řízení vyvlastňovacím od manželky plné moci a není po zákonu samém oprávněn ji v řízení tom zastupovati. Je tedy stížnost, pokud je podána Marií B., nepřípustná.
Ke stížnosti Antonína B. zrušil však nss nař. rozhodnutí pro vady řízení, jsa veden těmito úvahami:
Tvrzení stížnosti, že vyvlastněné plochy jsou v ideálním spoluvlastnictví manželů Antonína a Marie B., doznává v odvodním svém spisu jak žal. úřad tak i zúčastněná obec H. Vydávaje nař. rozhodnutí vycházel však žal. úřad zřejmě ze skutkového zjištění jiného, že totiž vyvlastněné plochy jsou ve vlastnictví Antonína B. jako vlastníka jediného. Následkem toho doznané nesprávného a mylného zjištění vydal žal. úřad nař. rozhodnutí jen proti Antonínu B., jen tohoto v řízení, jež vydání nař. rozhodnutí předcházelo, za stranu považoval, rovněž byl jen on k místním šetřením obesílán.
Předpokladem každého řízení vyvlastňovacího je však v prvé řadě, aby nepochybně zjištěn byl objekt vyvlastnění a osoba, jejíž právo má býti vyvlastnčno. To podává se nejen z povahy věci, nýbrž i ze znění § 365 o. z. o. Zásada ta platí také při vyvlastnění dle § 24 stav. ř. z r. 1889, který ukládá přece jen majitelům nemovitostí, jichž pozemkem určitá třída neb ulice má býti vedena, povinnost postoupiti obci za přiměřenou náhradu parcely k tomu potřebné. V daném případě, jak všechny strany jsou o tom shodny, osoba vlastníka vyvlantněných ploch v adm. řízení správně zjištěna nebyla. Vada ta, jež jak uvedeno, týká se samé podstaty vyvlastnění, je vadou podstatnou, když následkem ní úřad vycházel ohledně osoby expropriáta ze zjištění skutkového, které sám uznává za nesprávné. Pro vadu tu, jež měla za následek podstatnou vadu, že nebylo jednáno v řízení tom se všemi spoluvlastníky, muselo nař. rozhodnutí ke stížnosti Antonína B. býti zrušeno, aniž bylo třeba a možno zabývati se ostatními jeho námitkami.
Uvádí-li odvodní spis žal. úřadu, že aspoň vyvlastnění ideálního spoluvlastnictví Antonína B. může obstáti, nemohl nss s názorem tím souhlasiti. Je pravda, že je možno ideální spoluvlastnictví vyvlastniti a že jednotlivé ideální podíly možno vyvlastniti i postupně. Ale v daném případě nevyvlastnil žal. úřad pouze ideální spoluvlastnictví Antonína B. a nechtěl také pouze je vyvlastniti, nýbrž vycházeje z mylného skutkového zjištění, vyvlastnil celé části pozemků, tedy vlastnictví obou manželů B-ových. Nelze pak námitku Antonína B., že pozemky vyvlastněné patří i jeho manželce, považovati s hlediska §§ 5 a 6 zák. o ss za nepřípustnou. Jdeť o podstatnou vadu, spočívající v tom, že žal. úřad vycházel doznané ze skutkového zjištění mylného, nemajícího ve spisech opory, tedy o vadu, ku které přihlížeti je z moci úřední.

Citace:

č. 8134. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 895-898.