NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Praktické případy.

Opatrovník nezvěstného manžela nemůže popírati manželský původ dítěte.

Ve sporu nezvěstného Václava B., zastoupeného opatrovníkem ad actum, proti nezletilé Boženě B., zastoupené opatrovníkem ad actum o uznání, že jest nemanželského původu, byla žaloba rozsudkem c. k. krajského soudu v T. ze dne 14. ledna 1908 Cg. I. 177/7/6 zamítnuta.
Žaloba udává, že dne 13. dubna 1907 narodilo se v S. dítě z K. B., které bylo pokřtěno na jméno Božena B. a zapsáno do matriky co manželské, pocházející z otce Václava B. a jeho manželky Kateřiny B. co matky. Dle protokolu u c. k. okr. soudu ve Vl., sepsaného dne 23. října 1907, uvedla Kat. B., že s mužem oddána byla as před 25 lety v H. M., že má se svým mužem tři manželské dítky, avšak otcem čtvrtého, dne 13. dubna 1907 narozeného, že není její muž, který ji před více než 5 lety opustil, nýbrž Josef K., rolník v S., že se svým mužem v kritické době neobcovala, ježto se po celý loňský rok zdržovala v usedlosti, která patří synovi Josefu K., a že jí bydliště jejího muže není známo. Nemohlo tedy prý dítě zrozeno býti manželsky a nemohlo zplozeno býti Václavem B., kterýž s manželkou svou v době kritické obcovati nemohl, poněvadž ji před více než 5 lety opustil a vůbec s ní se nestýkal. Navrhuje tedy žaloba, aby uznáno bylo právem, že dítko dne 13. dubna 1907 z matky Kateřiny B. narozené a na jméno Boženy B. pokřtěné zplozeno jest mimo manželství Václava a Kateřiny B. a jest tudíž nemanželským.
Opatrovník nezletilé Boženy B. tvrzení, pokud se týkají nemanželského původu dítěte, popírá a namítá, že žalujícímu opatrovníku ad actum nezvěstného Václava B. nedostává se k žalobě této legitimace, ježto pro nepřítomného manžela dle § 276. ob. z. obč. zřízený kurátor není legitimován, aby popíral ve smyslu § 158. obč. z. manželské zrození dítěte manželkou zrozeného, třebas by zjištěno bylo, že dítě nemohlo zplozeno býti od nepřítomného manžela. Mimo manžela, resp. jeho dědice nemá nikdo práva popírati manželský původ dítěte, manželi samotnému jest na vůli dáno, chce-li právo dle § 158. obč. z. proti dítěti vykonati a nemohou jeho vůle a rozhodnutí v jeho nepřítomnosti nahrazeny býti opatřením kurátora ad hoc zřízeného. Není přípustno za účelem popírací žaloby dle § 158. obč. z. manželi neznámého bydliště kurátora zříditi, ježto nejsou tu předpoklady § 276. obč. z., totiž nebezpečí právní újmy pro nepřítomného manžela, ježto tento může po nabytí vědomosti o zrození dítěte ve lhůtě popírací § 158. obč. z. právo popírací kdykoli k platnosti přivésti, rovněž není tu nebezpečí v průtahu pro práva osob třetích. Cizoložství matkou spáchané a ani tvrzení téže, že je dítě nemanželského původu, nemohou dle § 158. obč. z. bez jiných důkazů dítěti právo manželského původu odníti. Že nezvěstný Václav B. manželku svou před více než 5 lety opustil a od té doby místo jeho pobytu je neznámo, nestačí, ježto není vyloučena možnost, že Václav B. s matkou dítěte v době kritické obcoval a dítě zplodil. Navrhuje tedy zamítnutí žaloby. Důkazy připuštěny nebyly.
Soud I. stolice připojil svému rozsudku tyto důvody:
Při posuzování důvodnosti žalobního nároku dlužno dříve řešiti otázku, zda žalující straně dostává se aktivní legitimace. Soud má za to, že nikoliv.
Dle zřejmého znění § 158. ob. z. obč. jest toliko manžel matky dítěte, jehož manželský původ se v odpor béře, oprávněn popříti, že dítě je manželsky zplozeno.
Toto manželovo právo jest tudíž čistě osobním právem, kteréž i jeho dědicové jen tehdy mohou vykonati, pak-li manžel před uplynutím lhůty v § 158. ob. z. obč. ustanovené zemřel, svého práva popírání se nikterak nevzdal, a jim jinak na jich právech újma se stala.
Ostatně scházejí zákonné předpoklady pro ustanovení opatrovníka nezvěstného ku hájení jeho práv v §§ 269. a 276. obč. z. stanovené, protože právo manželovo uvedené v § 158. obč. z. teprve tehdy zanikne, když manžel ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy o narození dítěte se dověděl, práva svého neužije, jeho právo není tudíž nižádným způsobem ohroženo.
Také není vyloučeno, že manžel svého času svého práva k popírání ani neužije a manželský původ tohoto dítěte ani nepopře. Proto byla žaloba zamítnuta. Útraty účtovány nebyly.
Do tohoto rozsudku odvolal se opatrovník žalobcův z důvodu nesprávného právního posouzení, jež shledává v tom, že soud I. stolice upřel jemu legitimaci k žalobě.
Zákon nevylučuje prý výslovně zřízení opatrovníka nezvěstnému manželi ku hájení jeho práva v § 158. obč. z. stanoveného a oprávněnost k žalobě dá se i z § 276. obč. z. odvoditi, jelikož by jednak prodlením práva nezvěstného byla ohrožena tím, že by náklad na výživu a vychování dítěte musil ze jmění domnělého otce býti uhražován, jednak by bylo staveno ve svém běhu právo dítěte domáhati se proti nemanželskému otci nároků z důvodu nemanželského otcovství, po případě mohlo by i dítě nároků těch pozbýti. Může-li šílenému nebo blbému ustanoven býti opatrovník k hájení práva dle § 158. cit. z. vytknutého, když tu jest přece možnost jeho uzdravení, pak ratio legis mluví proto, aby totéž právo příslušelo opatrovníku nezvěstného manžela a to tím více, poněvadž když by zůstal vůbec nezvěstným, právo mu vyhražené by se stalo illusorním; mezi opatrovníkem manžela šíleného neb blbého se strany jedné a opatrovníkem manžela nezvěstného není tu podstatného rozdílu.
Návrh odvolací zní na zrušení rozsudku, vrácení věci processnímu soudci I. stolice k projednání a vynesení nového rozsudku.
Ve sdělení odvolacím vyvrací opatrovník nezletilé Boženy B. vývody odvolatelovy a navrhuje, aby odvolání nebylo vyhověno a rozsudek v odpor vzatý aby byl potvrzen.
C. k. vrchní zemský soud pro království České jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. února 1908, Bc. IV. 18/8 odvolání nevyhověl z následujících
důvodů:
Odvolací soud sdílí úplně názor sborového soudu I. stolice, že právo, odpírati manželskému původu dítěte, jest dle § 158. obč. z. osobním právem manželovým, jehož se týž i vzdáti může, že proto opatrovníku, nezvěstnému manželi zřízenému, nedostává se aktivní legitimace k žalobě a poukazuje se prostě na správné důvody rozsudku v odpor vzatého, k nimž se vzhledem k vývodům odvolání dodává následující: V I. stolici nebyly tvrzeny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly obavu, že by Václavu B. vzešla nějaká újma majetková v tom případě, když by nezl. Božena B. za dítě manželské se považovati měla. Rovněž nebyly uvedeny žádné skutkové okolnosti, že by práva osob třetích, zejména nezletilé Boženy B. v běhu svém byla stavena. Na okolnosti v příčině této v odvolacím spisu uvedené nelze jako na novoty dle § 482. c. ř. s. bráti zřetele. Názor odvolatelův, že když opatrovníku šíleného neb blbého manžela přísluší právo, odporovati manželskému zrození dítěte, totéž právo přísluší i opatrovníku nezvěstného manžela, jest mylný.
Neboť kdyby i prvějšímu právo toto příslušelo, nelze z toho obdobně dovozovati totéž právo pro opatrovníka nezvěstného manžela.
Rozdíl spočívá v tom, že opatrovník šíleného neb blbého jako zákonný zástupce osoby k právním činům nezpůsobilé před se béře právní jednání s právními účinky pro opatrovance, kdežto nezvěstnému zřizuje se opatrovník pro jednotlivá právní jednání za tím účelem, aby práva jeho prodlením nebyla ohrožena aneb práva třetích osob ve svém běhu stavena.
Že práva nezvěstného Václava B. ohrožena nejsou, odůvodnil již sborový soud I. stolice, druhou podmínku odvolatel neprokázal.
Ostatně stanoví zákon výslovně, kdo nemanželskému původu dítěte odpírati může, totiž muž (§ 158. obč. z.) aneb za podmínek v § 159. obč. z. uvedených jeho dědicové. Na opatrovníka nezvěstnému manželi zřízeného se právo to nevztahuje.
Processní soud zamítnuv žalobu pro nedostatek aktivní legitimace opatrovníka posoudil věc se stanoviska právního správně, odvolání není odůvodněno, slušelo proto rozsudek v odpor vzatý potvrditi. Výrok o útratách řízení odvolacího odpadá, poněvadž účtovány nebyly.
C. k. nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. dubna 1908, č. Rv. 297/8/1 odmítl dovolání opatrovníka žalobcova z následujících
důvodů:
Dle § 504. c. ř. s. soud dovolací má přezkoumati rozsudek soudu odvolacího v mezích návrhů v řízení dovolacím učiněných. Je tedy návrhy těmi vázán a může jim vyhověti jen potud, pokud jsou ospravedlněny vznesenými důvody dovolacími. V případě přítomném opatrovník žalobcův vznesl dovolací důvod č. 4. § 503. c. ř. s. a dovolání je také pouze ve smyslu tohoto důvodu dovolacího provedeno. V odvolacím návrhu však nenavrhována, jak by odpovídalo dovolacímu důvodu, změna rozsudku odvolacího, znít spíše návrh ten v ten rozum, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a sporná věc vrácena soudu I. stolice k novému projednání a vynesení nového rozsudku, při čemž v závorkách citovány §§ 496. č. 3. a 513. c. ř. s. (Návrh na vrácení věcí soudu I. stolice příčí se již sám o sobě zákonu, poněvadž by vrácení takové dle § 510. ad 2 c. ř. s. státi se mohlo jen kdyby tu byla zmatečnost. Dle toho nemůže nastati změna rozsudku odvolacího, protože tu není návrhu k tomu směřujícího a pro návrh na zrušení nedostává se dovolacího důvodu, který by jej ospravedlňoval, dovolání je formálně pochybeno a slušelo je proto odmítnout.
Dr. Jos. Worel.

Citace:

Žena jako šofér. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 34, s. 407-407.