Č. 9913.

Církevní věci. — Samospráva obecní (Slovensko): K výkladu ustanovení § 23 zák. čl. LIII:1868 o povinnosti obce, aby podporu poskytovanou pro účely jedné náboženské společnosti v obci, poskytovala v přiměřeném poměru též ostatním náboženským společnostem v obci.
(Nález ze dne 21. května 1932 č. 7620.)
Věc: Dr. Jan B. v R. proti zemskému úřadu v Bratislavě o obecní podporu římskokatolické církve v K. palivovým dřívím.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním de pres. 4. prosince 1925 požádal st-l, poněvadž obec K. podporuje tamější evangelickou církev a poněvadž dodávání ročních 120 m3 pal. dřeva pro řím.-kat. faráře v K., jež bylo soudně uznáno, netvoří podporu, dobrovolný dar obce, nýbrž jde o smluvní závazek a obec jest povinna stejným způsobem podporovati řím.-kat. církev jako církev evangelickou, aby bylo dále vedeno suspendované řízení ohledně stanovení podpory řím.-kat. církvi v K. a vysloveno, že ve smyslu § 23 zák. čl. LIII:1868 přísluší řím.-kat. faráři v K. v poměru k počtu věřících podpora záležející v dodávce palivového dřeva.
Žádost tuto zamítl resp. odmítl okresní úřad v Gelnici výměrem ze 4. května 1929 v podstatě proto, poněvadž st-li, když již od r. 1923 nepůsobí v K. jako řím.-kat. farář, nedostává se legitimace k této žádosti, když se nejedná v tomto případě o povinnost dodávání dřeva řím.-kat. církvi v K., nýbrž o dodávání dřeva řím.-kat. faráři v K., — jak již ve svých rozhodnutích soudní stolice vyjádřily — a následkem toho ne- může se považovati za interesenta, poněvadž se zřetelem k tomu, že již od r. 1923 jest farářem v S., nejedná se o žádné jeho oprávnění a zájmy, — Č. 9913 —
a to tím více, že rozsudkem sedrie v Levoči z 11. července 1923 bylo uznáno, že žalovaná obec K. jest povinna řím.-kat. faráři v K., počínajíc dnem 1. ledna 1923 každoročně a pod exekucí vydati a do farského dvora dovážeti bezplatně 120 m3 palivového dřeva a tedy nebyla stanovena povinnost i pro minulou dobu.
Žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl odvolání st-le a potvrdil rozhodnutí okresního úřadu v Gelnici proto, poněvadž politická obec K. tím, že poskytuje ročně 60 vozů palivového dřeva řím.-kat. faráři v K. učinila zadost již svému závazku a nemůže býti znovu přinucena k tomu, aby další podporu poskytovala řím.-kat. církvi, jen z toho důvodu, že politická obec podobnou podporu udělila i církvi evangelické augsb. vyznání. V obou případech poskytování palivového dřeva jak řím.-kat. církvi, tak i církvi evangelické aug. vyznání, tvoří obecní podporu, jenomže poskytování této podpory řím.-kat. církvi jest rázu závazného, totiž tvoří pro obec takový závazek, který jednostranně nemůže býti zrušen se strany obce, kdežto poskytování této podpory jest rázu dobrovolného, která může býti kdykoli obcí zastavena, poněvadž jejím udělením nevzniká závazek pro politickou obec.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss:
Stížnost dovozuje, že řím.-kat. církvi v K. přísluší další zákonná podpora záležející v dodávce palivového dříví podle počtu věřících a to proto, poněvadž dodávka ročních 120 m3 palivového dřeva spočívá na závazku smluvním (nedobrovolném) a poněvadž obec K. podporuje církev evangelickou aug. vyznání. Nárok na podporu opírá o ustanovení § 23 zák. čl. LIII:1868.
Podle § 23 cit. zák. článku v takových obcích a městech, obývaných příslušníky různých náboženských vyznání, jež poskytují ze svých obecních pokladen podpory k účelům církevním anebo na nějakou konfesionelní školu výpomoci, mají všechny tam existující náboženské společnosti býti účastny této podpory ve spravedlivém poměru.
Z toho, že zákon tu výslovně hovoří o poskytování podpory z obecních pokladen, jest patrno, že má na mysli jen dobrovolnou materielní podporu poskytovanou té které náboženské společnosti na jejím území existující, že tu jde tedy o jednostranně zrušitelnou povinnost obce, která nemůže býti stavěna na roven příspěvkům placeným náboženské společnosti na základě kanonicko-visitačních listin, resp. z titulu patronátního práva, tedy příspěvků, které nemohou býti obcí jednostranně zrušeny.
V daném případě byl řím.-kat. církevní obci v K. přiznán na základě rozsudku sedrie v Levoči z 11. července 1923, potvrzeného rozsudky soudní tabule v Košicích z 27. května 1924 a nejvyššího soudu v Brně ze 4. července 1925, nárok oproti velké obci K. na vydávání ročních 120 m3 palivového dříví a na dovážení jeho do farského dvora bezplatně a to v podstatě proto, poněvadž požívací právo sbírání dřeva vykonávané každým k.-ským řím.-kat. farářem v lesích k.-ského patronátu vázlo na nemovitosti, jejíž vlastník byl povinen poskytovati dřevo, — Č. 9913 —
že tedy farářovo požívací právo sbírání dřeva bylo jako plnění podle povahy věci ročně se opakující patronátním břemenem váznoucím na nemovitosti a zatěžujícím krompašský statek, obcí K. nabytý již v r. 1848. Z toho jest patrno, že závazek obce K. poskytovati řím.-kat. faráři v K. ročně 120 m3 palivového dřeva byl řádnými soudy uznán za patronátní věcné břemeno, tedy za povinnost, jež obcí jednostranně nemůže býti zrušena. Ale pak závazek ten není dobrovolnou podporou, kterou poskytuje obec jednotlivým náboženským společnostem na základě § 23 zák. čl. LIII:1868 a nelze ji tedy ani v daném případě srovnávati s obecní podporou, kterou obec K. poskytuje církvi evangelické aug. vyznání.
Jestliže tedy žal. úřad jen z tohoto srovnání vycházeje, uznal, že tímto závazkem obce K. učinila již zadost své povinnosti uvedené v § 23 zák. čl. LIII:1868, a zamítl proto sporný nárok st-le, jednal proti zákonu, stížnost tuto nezákonnost tedy právem vytýká, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9913. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 29-31.