NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Č. 2660.

Právo stavební. — Právo železniční: I. Ke stavbám v požárním obvodu železnice jest vedle stavebního konsensu podle stavebního řádu třeba ještě zvláštního konsensu úřadu železničního. — II. Ve stavebním řízení ohledně staveb takových vystupuje ředitelství státních drah netoliko jako účastník, nýbrž i jako úřad nadaný mocí rozhodovací. — III. Výroky ředitelství stát. drah v této funkci učiněné nepodléhají přezkoumání se strany úřadů stavebních, nýbrž jen se strany min. železnic.
(Nález ze dne 18. září 1923 č. 15 560.)
Věc: Firma J. S. M. a spol. v Ch. (adv. Dr. Art. Bloch z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. stranu vrch. žel. kom. Dr. Jar. Procházka) o povolení ke stavbě truhlářské dílny v požárním obvodu dráhy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při stavební komisi konané o žádosti st-lčině za povolení k postavení truhlářské dílny při továrně na porculán v B. prohlásil zástupce místní dráhy Chodov-Neydek, že stavba projektována jest v požárním obvodu této dráhy a částečně též v obvodu, kde vůbec stavěti není přípustno, ježto vzdálena jest pouze 8,65 m od osy kolejí, že však přes to by dráha nečinila námitek proti stavbě, kdyby zřízena byla bez dveřních otvorů a východů směrem k dráze, a když by srážkové vody byly odváděny směrem od dráhy. Při tom však kladl zástupce dráhy podmínku, že železniční správa nebude povinna k náhradě jakýchkoliv škod, jež by od dráhy neb jejího provozu vznikly na stavbě nebo předmětech tam uložených.
Vzhledem k ochotě st-lčině splniti uvedené požadavky, prohlásil zástupce dráhy, že s výhradou schválení ředitelství státních drah v Plzni uděluje železniční svolení k provedení stavby.
Ředitelství státních drah v Plzni žádalo nejprve, aby stavba posunuta byla na vzdálenost 12 m od osy kolejí, když však obdrželo zprávu, že stavba je již provedena, obrátilo se na osp-ou v L., jíž sdělilo podmínky, za jakých by ředitelství připustilo stavbu v původní vzdálenosti od kolejí dráhy.
Obecní úřad v B. udělil pak výměrem ze 14. září 1921 st-lce žádané stavební povolení, jež se zřetelem na vyjádření ředitelství státních drah v Plzni sdělené obecnímu úřadu přípisem osp-é vázal mimo jiné na podmínku, že se žadatelka zaváže za sebe a své právní nástupce ve vlastnictví továrny případně parcel č. kat. —,—, že nebude činiti státní železniční správu odpovědnou za žádné škody, jež by vznikly trváním a provozem dráhy na stavbích, jež na uvedených parcelách jsou postaveny, neb na předmětech, jež na těchto parcelách jsou uloženy, a naopak, že takové škody sama ze svého hraditi bude, na druhé straně však, že nahradí dráze veškeré škody, jež by této vznikly od budov na uvedených parcelách postavených nebo předmětů tam uložených. Za účelem vtělení tohoto závazku do knih pozemkových měla žadatelka vystaviti vkladní listinu. Dále měla žadatelka v případě, že by došlo ke koupi onoho pozemku pro rozšíření dráhy nebo pro jinou stavbu při tělese dráhy, zříci se náhrady za stavbu truhlářské dílny a spokojiti se s náhradou za pozemek beze stavby.
K odvolání st-lky zrušila osk v L. onu část stavebního povolení, v níž byly obsaženy dodatečné podmínky ředitelství státních drah v Plzni, vycházejíc z názoru, že ředitelství státních drah příslušelo pouze postavení strany a mělo tedy dle § 35 stav. ř. námitky své uplat- niti nejpozději při stavební komisi. Následkem toho musily námitky ředitelství státních drah později podané býti odmítnuty jako opožděné.
Z tohoto rozhodnutí podalo ředitelství státních drah v Plzni odvolání k zsv-u, namítajíc, že dle platných ustanovení jsou jednotlivá ředitelství státních drah dozorčími úřady na místě bývalé generální inspekce rakouských státních drah a že jest jejich povinností hájiti důležité veřejnoprávní zájmy dopravy. V příčině staveb prováděných v požárním obvodu dráhy nemá železniční správa pouhou funkci souseda, což patrno z toho, že stavební povolení pro tyto stavby nemůže bez výslovného svolení ředitelství státních drah býti uděleno. Povolení, jež bez tohoto svolení bylo uděleno, jest neplatné a může kdykoliv býti zrušeno. Dozor nad prováděním staveb v požárním obvodu vykonávají nyní jednotlivá ředitelství státních drah. Ředitelství nechtělo způsobiti stavebníkovi hospodářskou škodu tím, že by zakročilo o odstranění truhlárny bez jeho povolení postavené, a proto omezilo se zcela výjimečně na to, aby do stavebního povolení pojaty byly podmínky, které by v budoucnosti železniční správu chránily od možných dalekosáhlých následků požáru.
Zsv uznal nař. usnesením správnost důvodů ředitelství státních drah a zrušil rozhodnutí osk, uloživ zároveň obci, aby do stavebního povolení pojala v doslovném znění veškeré podmínky, které byly oznámeny přípisem ředitelství státních drah v Plzni osp-é v L. a aby předložila takto doplněný stavební konsens ředitelství státních drah k dodatečnému souhlasu.
Rozhoduje o stížnosti, musil nss nejprve zaujmouti stanovisko k námitce uvedené ve stížnosti na místě posledním, jíž st-lka vytýká, že žal. úřad zrušil rozhodnutí druhé stolice, sám však konečného rozhodnutí nevydal, nýbrž uložil vydati nové rozhodnutí obecnímu úřadu, takže věc vrátila se opět do stadia rozhodování ve stolici prvé, ačkoliv řízení bylo úplné a nic nepřekáželo tomu, aby s konečnou platností rozhodnuto bylo ve stolici třetí.
Námitku tuto nebylo možno uznati za důvodnou.
Jediná otázka, jíž se zsv k podanému rekursu ředitelství státních drah ve svém rozhodnutí obíral, byla, zda ředitelství státních drah přísluší ve stavebním řízení o stavbách prováděných v požárním obvodu dráhy postavení úřadu, který udílí nezávisle na úřadě stavebním úřední povolení k provedení stavby, jehož podmínky musí býti úřadem stavebním beze změny pojaty do stavebního konsensu dle § 38 stav. ř. vydaného, či zda řečený úřad železniční má jen postavení interesenta, který v řízení před úřadem stavebním vystupuje jako pouhá strana, které proti navržené stavbě přísluší toliko právo námitek, o nichž meritorně rozhodovati přináleží úřadu stavebnímu. Tuto otázku rozřešil žal. úřad v ten smysl, že ředitelství státních drah má v řečeném řízení postavení úřadu, který udílí úřední povolení k stavbě v požárním obvodu dráhy, pročež požadavky v tomto úředním povolení vyslovené mají býti v plném znění pojaty do konsensu stavebního, aniž úřadu stavebnímu přísluší jakkoli je měniti.
Žal. úřad rozhodl tedy o otázce jemu rekursem st-lčiným předložené úplně a konečně, neponechav úřadu nižšímu nic, o čem by bylo ještě třeba úřední rozhodnutí učiniti. Není proto správno mínění stíž nosti, že nař. rozhodnutím byla sporná věc znovu vrácena před stolici prvou.
Zbývá tedy zabývati se otázkou, zda řečené rozhodnutí žal. úřadu jest také věcně správné, neboť stížnost to popírá, tvrdíc, že dráha v řízení stavebním jest postavena na roveň každému jinému interesentu, a že má v tomto řízení výlučně jen postavení strany.
Stížnosti je sice možno dáti za pravdu potud, že i dráha může vystoupiti jako strana v řízení stavebním ohledně staveb na blízku tělesa železničního prováděných, a že jako strana může rozhodnutí úřadu stavebního také opravnými prostředky bráti v odpor před stavebním úřadem vyšším. Od tohoto postavení dráhy jakožto strany dlužno však lišiti postavení úřadu železničního, jemuž přísluší dohled nad provozováním železnice a jemuž dle platných předpisů přísluší také udíleti úřední povolení k stavbám v požárním obvodu dráhy.
Neboť dle § 45 stav. ř. pro Čechy (venkov) má při provádění staveb na pozemcích železničních a na blízku železnic šetřeno býti zvláštních předpisů v té příčině platných. K předpisům těm patří však i § 99 provoz. řádu železničního z 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. z r. 1852, dle něhož k stavbám, jež provésti se mají v pásmu požárním, jest zapotřebí zvláštního povolení úřadu povolaného k dozoru na provoz t. j. úřadu železničního.
Úřadem povolaným k dozoru na provozování železnic jest však dle § 17 bodu 19 organ. statutu z 19. ledna 1896 č. 16 ř. z. státní železniční ředitelství, jehož rozhodnutí a opatření podléhají dle § 7 tohoto statutu ke stížnosti instančnímu přezkoumání ministerstvem železnic.
Z citovaných právě ustanovení plyne, že k stavbám v požárním obvodu jest vedle pravidelného stavebního konsensu podle stavebního řádu zapotřebí ještě dalšího zvláštního konsensu úřadu železničního, a že ředitelství státních drah, jemuž přísluší konsens tento udíleti, není ve stavebním řízení ohledně staveb ležících v požárním obvodu dráhy pouhým představitelem dráhy jakožto účastníka v řízení tomto, nýbrž úřadem nadaným mocí rozhodovací, a že výroky jeho učiněné v této jeho funkci nemohou býti přezkoumány úřady stavebními dle předpisů stavebního řádu, nýbrž jen vyšším úřadem železničním.
Jde pak jen o to, zda takovýto konsens úřadu železničního musí skutečně býti v plném znění a beze změny pojat do konsensu stavebního úřadu, jak žal. úřad byl vyslovil.
Nss neměl důvodu odchýliti se v té příčině od právního náhledu, který došel výrazu v jeho nálezu Boh. 1586 adm. a dle něhož úřad stavební jest povinen pojati do svého konsensu pro stavby ležící v požárním obvodu dráhy beze změny veškeré podmínky stanovené úřadem železničním... a musil nař. rozhodnutí uznati zákonným.
Pokud pak stížnost namítá, že podmínkami ředitelství státních drah ukládají se st-lce povinnosti, jež nemají opory v zákoně, slušelo námitky ty odmítnouti jako bezpředmětné, neboť žal. úřad o zákonnosti podmínek stanovených železničním úřadem vůbec nerozhodoval, kdežto v pořadí úřadů železničních, zejména ministerstvem železnic, jemuž — jak svrchu bylo řečeno — instanční přezkoumání podmínek konsensu daného ředitelstvím státních drah v poslední stolici přísluší, otázka zákonnosti těchto podmínek nebyla řešena, takže soud již dle § 5 zák. o ss nemá možnosti zákonností těchto podmínek se zabývati, a to tím méně ježto stížnost ani formálně proti rozhodnutí železničního úřadu nečelí, naříkajíc výslovně toliko rozhodnutí zsv-u.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2660. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 582-586.