NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 17206.

Soudcovský zákaz ve smyslu § 294 ex. ř. není zákonným zákazem podle § 879, odst. 1, obč. zák.
Věřitel, jehož pohledávka byla po jejím zažalováni jeho věřitelem zabavena a přikázána k vybrání a jenž se proti soudcovskému zákazu, který mu byl podle § 294 ex. ř. dán, vyrovnal se svým dlužníkem (poddlužníkem) o zabavené pohledávce mimosoudním, smírem, nemůže se ve vztahu k svému smluvci (poddlužniku) dovolávati neplatnosti mimosoudního smíru z důvodu ustanovení § 879, odst. 1 obč. zák. a § 294 ex. ř.
(Rozh. ze dne 3. února 1939, Rv I 753/38.)
Srovn. rozh. č. 9829 Sb. n. s.
Žalobce podal na žalované žalobu o zaplacení 56000 Kč s přísl. z důvodu náhrady škody, která mu vznikla tvrzeným nedodržením pachtovní smlouvy. Za sporu byla zažalovaná pohledávka zabavena a přikázána k vybrání věřitelům žalobcovým. Pak ujednaly obě strany mimosoudní smír, podle něhož žalobce přijal na vyrovnání zažalované pohledávky 2400 Kč s podmínkou, že mu druhý den budou vyplaceny a že se zříká nároku na zbytek zažalované částky. Ta podmínka se skutečně splnila. Řízení bylo ponecháno v klidu. Později žalobce navrhl pokračování ve sporu a tvrdil, že hledíc na to, že zažalovaná pohledávka byla po žalobě zabavena a přikázána k vybrání různým žalobcovým věřitelům, je mimosoudní narovnání neplatné. Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Žalobce vytýká soudu prvé stolice, že neuznal na nicotnost mimosoudního narovnání mezi žalobcem a žalovanými již proto, že zažalovaná pohledávka byla zabavena a přikázána k vybrání věřitelům žalobcovým. Soud prvé stolice neuznal na nicotnost uvedeného narovnáni, ježto zápověď podle podle § 294 ex. ř. jest zákazem soudním a nikoliv zákonným, který má na mysli § 879, odst. 1, obč. zák. Odvolací soud schvaluje jeho názor. Jest uvážiti, že § 294 ex. ř. slouží ochraně věřitelů, v souzeném případě věřitelů žalobcových, jejich postavení jest zpevněno ustanovením § 308 ex. ř., podle něhož veškerá nakládání dlužníkem či poddlužníkem se zabavenou pohledávkou jsou bez účinku na věřitelova oprávnění vzniklá přikázáním pohledávky. Jde tu pouze o právo věřitelů žalobcových, mimosoudním narovnáním stran nedotčené, kteří podle § 308, posl. odst., ex. ř. mohou vždy žádati, aby byl plněn předmět pohledávky. Zákon sám pak nemluví o naprosté neúčinnosti jakéhokoliv nakládání se zabavenou pohledávkou, nýbrž pouze o neúčinnosti vůči vymáhajícímu věřiteli, a to tehdy, kdyby bylo nakládání se zabavenou pohledávkou na škodu oprávněním, jež vznikla zabavením pohledávky. Tím je účel ochrany vymáhajícího věřitele zcela splněn. V souzené věci nejde o nic jiného než o zánik pohledávání žalobce proti žalovaným důsledkem mimosoudního narovnání, a to po soudním jeho zabavení pro vymáhající věřitele. Proto postavení žalobce jako dlužníka a žalovaných jako poddlužníků vůči vymáhajícím věřitelům zůstává nedotčeno a uvedené narovnání jest účinné právě jen pro žalobce a žalované samé. V tom záleží sankce pro porušení povinností stanovených soudcovským zákazem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle § 234 c. ř. s. nemá zabavení a přikázání k vybrání zažalované pohledávky za sporu vlivu na aktivní oprávnění žalobcovo. V souzeném případě netřeba řešiti otázku, jaký právní účinek by měl smír uzavřený mezí žalobcem a žalovanými o zažalované pohledávce vůči vymáhajícím věřitelům, kterými byla tato pohledávka za sporu zabavena a jimž byla přikázána k vybrání, ježto ti do sporu nevstoupili a též v něm nějakých práv proti žalovaným neuplatňují.
Jde jen o to, zda obstojí žalobcova námitka, že mimosoudní vyrovnání mezi spornými stranami je podle § 879, odst. 1, obč. zák. neplatné (nicotné), protože se stalo proti soudním zákazům ve smyslu § 294 ex. ř., doručeným oběma stranám před oním vyrovnáním. Tuto námitku oba nižší soudy neuznaly za důvodnou a právem uvedly, že zákazy uvedené v § 294, odst. 1, ex. ř. jsou zákazy soudcovskými a nikoli zákazem zákonným podle § 879, odst. 1, obč. zák. Žalobce se tudíž nemůže ve vztahu k svým smluvcům (žalovaným) s úspěchem dovolávati neplatnosti mimosoudního smíru, opíraje se o ustanovení § 879 obč. zák. a § 294 ex. ř.

Citace:

č. 17206. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 113-115.