NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Z manželského ráje.

(Vrchní zemský soud v Praze.)

Brali se z lásky, o tom není sporu. Ale za krátký čas ta domněle věčně hořící výheň, ty legendárně neuhasitelné plameny vychladly v popel a troud, jenž zebe a studí. Po třech letech byli si cizí. A více než cizí. Lidé sobě vzájemně cizí jsou si lhostejní a nepřekáží si. Tito dva však překáželi si v každém kroku. Vázáni toliko formálními svazky, druh od druha oddálen a druh pro druha ztracen, zapřádali každý na svůj vrub nové známosti. Pokud byli v hranicích chvilkových, jepicovitých radostí — nejevilo se jim dosavadní manželství jako přítěž, neboť jeden každý z nich, vyhrazuje si pro sebe absolutní volnost a nezodpovědnost jednání, dopřával tytéž duchovní statky svému druhu; leč flirty — jak se zhusta stává — pomalu oba je znavily a tak začali přemýšlet o novém životě. Oba manželé — věc ovšem je skoro groteskní — trvajíce v manželském svazku, učinili si jeden každý vážnou známost s konečným sňatkem jako cílem na obzoru. A tu ovšem pouto dosavadního manželského svazku stalo se tísnivým. Přetrhli ho snadno spojenými silami. Rozvod, rozluka a potom volnost a svoboda! Rozešli se jako přátelé, a když se ona vdávala po druhé, byl on mezi prvými gratulanty.
A nyní se soudí na krev a nůž. Důvod? Jediným slovem: peníze.
Případ stojí za poslechnutí. Žaloba bývalé manželky žalovaného tvrdí v podstatě toto: Během sporu o rozvod a později řízení rozlukového bylo mezi mnou a mým bývalým manželem ujednáno, že žalovaný zaplatí mi proti mému vzdání se alimentačních nároků obnos 100 000 Kč. Obnos ten byl mi pak skutečně proti potvrzence prostřednictvím advokáta vyplacen. Žalovaný pak — který i po provedené rozluce u mne bydlil — zakoupil mně za tento obnos s úroky z důvodů vyšší výnosnosti cenné papíry. V březnu m. r. žalovaný, který dosud bydlil v mém bytě, naléhal na mě, abych obnovila sňatek manželský s ním, žádaje mne při tom současně, abych depositní účet u banky zrušila, že mi papíry uloží v safu jednoho z předních pražských bankovních závodů. Podlehla jsem jeho stálému naléhání a důvěřujíc mu, vyzvedla jsem cenné papíry z banky a svěřila je žalovanému proti písemnému potvrzení na obnos 100 000 Kč splatných kdykoliv. Ježto však na to vzhledem k dvojakému chování se žalovaného z našeho opětného sňatku sešlo, vykázala jsem žalovaného ze svého bytu a žádala jej, aby mi moje cenné papíry, resp. jich protihodnotou per 100 000 Kč zpět vrátil. Žalovaný však přes opětovné ústní sliby dodnes peníze nevrátil. Při jednání o možnost mimosoudní dohody v kanceláři mého právního zástupce prohlásil p. žalovaný, že si na něm nic nevezmu, že se on o to postará, že radši vystoupí z banky a půjde sloužit jako ředitel velkostatku za pouhou stravu a naturální byt, abych nemohla na něm ničeho vymoci. Vzhledem k tomuto prohlášení, z něhož jasně vyplývá, že žalovaný se snaží, resp. bude se snažiti vydobytí mé pohledávky proti němu vším způsobem zmařiti neb značně ztížiti, navrhuji ještě, aby k zajištění zažalované částky ev. k zajištění vydání zažalovaných cenných papírů bylo mi proti němu povoleno prozatímní opatření soudní obstávkou jeho platu, který má jako bankovní úředník, a životních pojistek, jež blíže popíši při jednání ústním.
Žalovaný oproti žalobě namítal v podstatě toto: Jest pravda, že byla mezi mnou a stranou žalující uzavřena dohoda v ten rozum, že proti vzdání se alimentačních nároků se strany žalující zaplatím jednou pro vždy obnos 100 000 Kč. Tato úmluva však byla vázána na podmínku, že se ožením s paní velkostatkářkou V. a že závazek tento zaplatím z věna, svatební smlouvou získaného. Paní velkostatkářka V. o věci věděla a to nejen ona, leč i její matka, a obě projevily souhlas a to formou závaznou. Žalobkyně o této dohodě a o prameni příjmu, z něhož jí odstupné bude placeno, dobře věděla. Výslovně bylo ujednáno, že závazek můj je přímo odvislý od shora uvedeného sňatku a spolu bylo stanoveno pro případ, že by ze zamýšleného sňatku sešlo, že bude strana žalující požadovati alimenty měsíční ve výši 700—1000 Kč. Předpokládaje, že ke sňatku dojde co nejdříve, vypůjčil jsem si obnos 100 000 Kč a žalující jsem ho vyplatil. Mezi námi bylo pak při téže příležitosti výslovně a opětně ujednáno, že nedojde-li ke sňatku, bude mi obnos 100 000 Kč, mnou předčasně, provisorně a z ochoty vyplacený, vrácen. K očekávanému sňatku nedošlo. Tento fakt oznámil jsem žalobkyni, jež loyálně uznavši, že podmínka, na níž výplata 100 000 Kč byla závislá, se neuskutečnila, dobrovolně mi obnos 100 000 Kč vrátila, prohlásivši při téže příležitosti, že přirozeně nemůže žádati obnos, který jsem si vydlužil v předpokladu, jenž se neuskutečnil. Já jsem z této částky, přidav ze svého 10 000 Kč, zaplatil ručiteli zápůjčku, mně poskytnutou. K vůli úplnosti dle pravdy uvádím, že za obnos 100 000 Kč, jejž vypůjčiv si, žalobkyni jsem dal, zakoupila tato papíry v žalobě uvedené, deponovala je na své jméno v bance se svým výhradným disposičním právem. Když pak se sňatek očekávaný zmařil, vyzdvihla si tyto papíry a mně je předala, abych je zpeněžil a jimi výpůjčku zaplatil. Na sňatek opětný se žalobkyní jsem nikdy nepomýšlel. Mělať tehdy vážnou známost, již přijímala ve svém bytě. Že za tohoto stavu, mně dobře známého, nemohl jsem pomýšlet na sňatek s ní, jest evidentní. To, co nazývá žalobkyně neprávem svěřením, jest, a bylo vpravdě vrácením zapůjčeného, resp. provisorně a podmíněně daného obnosu per 100 000 Kč. Pravda jest, že žalující, majíc za to, že snad přece jen v pozdější budoucnosti ke sňatku mému s paní velkostatkářkou V. dojde, kryla se pro případ sňatku mého s paní V. tím, že vrátivši mi peníz 100 000 Kč, vyžádala si ode mne potvrzenku na týž obnos s tím výslovným podotknutím, že tato potvrzenka má platnost jen pro případ, že by přece jen došlo ke sňatku s pí V. Také jen v tomto předpokladu jsem potvrzenku dal, t. j. jedině a výlučně pro případ, že by došlo ke sňatku s pí V. Žalobkyně také výslovně prohlásila, že pro případ, že by k sňatku nedošlo, má potvrzenka jí žádaná cenu pouhého papíru. K vůli úplnosti připomínám, že žalující jest chorobnou osobou, resp. byla jí po dobu našeho manželství. Trpí hysterií nejvyššího stupně a užívajíc řadu preparátů rozrušila svou nervovou soustavu tak, že její žalobní údaje nutno připočíst i na vrub její chorobě.
Potud žalobní odpověď.
Při ústním jednání žádal zástupce manžela dr. Mellan, aby žádost o prozatímním opatření byla zamítnuta pro neodůvodněnost. Dobytelnost zažalované pohledávky není ohrožena — a pokud není prokázáno ohrožení faktické, vážné a bezprostřední, dotud nelze nastoupiti proti straně dosud ve sporu nepodlehlé prostředky tak dalekosáhlými.
Zemský soud na to návrh žalobkyně na povolení prozatímního opatření soudní obstávkou ve smyslu § 379. c. ř. s. zamítl a to z těchto důvodů: Dle § 379. ex. ř. může k zajištění pohledávky peněžité navrženo býti opatření prozatímní, je-li pravděpodobno, že by bez něho odpůrce strany ohrožené poroucháním, zničením, zatajením neb zavlečením majetkových kusů zcizením nebo jiným nakládáním s předměty svého jmění zmařil neb značně ztížil dobytí pohledávky peněžité. Jest proto povinností navrhovatele osvědčiti jak nárok, tak i jeho ohrožené vymáhání. Nárok osvědčen má soud podanou žalobou. Jinak však má se věc s ohrožením. Toto ohrožení spatřuje navrhovatel v tom, že odpůrce při jednání o možnost mimosoudního narovnání prohlásil, že si na něm ničeho žalobkyně nevezme, že se o to postará, že raději vystoupí z banky a půjde sloužiti jako ředitel velkostatku za pouhou stravu a za naturální byt, aby na něm ničeho nemohla vymoci.
Byť i soud výpovědí dra Duška a dra Stránského měl osvědčeným, že odpůrce výše uvedený výrok pronesl, nevztahuje se týž na pojistky vůbec, nýbrž pouze snad na jeho služební pojistky, a nepokládá výrok ten soud za vážně míněný a za takovou skutečnost, jež by návrh na prozatímní opatření odůvodňovala, zvláště, když také výrok ten učinil na radu dra Stránského, jak soud z jeho výpovědi zjistil, aby byl navrhovatel povolnějším, při smírném vyrovnání věci. Vzhledem k tomu byl návrh jako bezdůvodný zamítnut.
Proti tomuto rozhodnutí provedla však žalující paní rekurs k vrchnímu zemskému soudu, který v sezení neveřejném rekurs zamítl a v odpor brané usnesení potvrdil a to netoliko ze správných a soudem 1. instance citovaných důvodů, nýbrž také ještě z dalšího důvodu, jejž soud 1. instance přehlédl a který soud rekursní z povinnosti úřední zjistil.
Velmi interesantní důvody vrchního zemského soudu jsou takto stylisovány: Stížnosti se s poukazem na správné, stavu věci i zákonu odpovídající odůvodnění usnesení v odpor vzatého nevyhovuje a k vývodům stížnosti dokládá se ještě toto: K zajištění peněžitých pohledávek připouští zákon dle §§ 379 a 389 ex. ř. prozatímné opatření jen tehdy, byl-li nárok, resp. pohledávka, která prozatímním opatřením zajištěna býti má, ohroženou stranou osvědčena. Žalobu nelze však pokládati za osvědčení pohledávky, resp. nároku, nejsou-li uvedeny určité průkazní prostředky, odpovídající předpisu § 274 c. ř. s.
Pokládal-li první soud nárok žalobčin pouhou žalobou za osvědčený dostatečně, opomenul již v tom směru na prospěch posouzení odůvodněnosti návrhu žalobčina zabývati se zákonným předpokladem, ke kterému měl přihlížeti z povinnosti úřední, a měl by ve směru tom, kdyby návrh nebyl zamítnut, odpůrce strany ohrožené důvod ke stížnosti a byl by tu již proto důvod pro zamítnutí návrhu.
Nehledě ale ani k tomu, pokládá soud rekursní zamítnutí návrhu na povolení prozatímního opatření pro nedostatek pravděpodobnosti ohrožení dobytí zažalované pohledávky ve smyslu § 379 odst. 2 ex. ř., jak v usnesení v odpor vzatém blíže uvedeno, úplně odůvodněným.
Prvý soud výrok žalovaného, že si na něm žalobkyně ničeho nevezme, že se o to postará, že raději vystoupí z banky a že půjde sloužiti jako ředitel velkostatku za pouhý naturální byt a stravu, aby si na něm žalobkyně nemohla ničeho vymoci, správně nepokládá za vážně míněný, jelikož již sám jeho obsah činí dojem absurdnosti, když by sotva bylo možno si mysliti případ, aby ředitel panství sloužil za pouhý naturální byt a stravu.
Vývody stížnosti nejsou tudíž způsobilé, aby zamítavé důvody usnesení prvého soudu vyvrátily, pročež stížnost byla zamítnuta.
Předsedou soudu rekursního byl dv. r. Uchytil.

Citace:

Z manželského ráje. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 8, s. 92-94.